Ján Kadár

Ján Kadár , slovenský filmový režisér a scenárista sa narodil v Budapešti 1 apríla 1918 vo vtedajšom Rakúsko – Uhorsku , zomrel 1 júna 1979 v Los Angeles , USA. Detstvo prežil v Rožňave na Východnom Slovensku , neskôr v Bratislave kde študoval právo, ktoré zanechal v r.1938 a začal študovať u prof.Karola Plicku fotografickú a filmovú školu.Po vypuknutí 2 svetovej vojny školu uzavreli a Rožňava pripadla Maďarsku.Počas vojny bol vaznený pre svoj židovský pôvod.Po vojne pracuje v bratislavskom Krátkom filme .V rokoch 1947-1949 pracuje v Prahe, potom sa vracia do Bratislavy.Tu natočí svoj prvý film „Katka“v r.1949.Od roku 1952 bol spolupracovníkom českého režiséra Elmara Kolosa ( nar.26 januára 1910 Brunn, Brno Rakúsko-Uhorsko- 31 júla Praha ) a natočili spolu 8 filmov.Najúspešnejším sa stal „Obchod na korze“ ktorý bol ocenený Oscarom.V r.1968 emigroval do USA .

Filmografia:

1949: Katka
1952: Únos, s Elmarom Klosom
1955: Hudba z Marsu, s E. Klosom
1957: Tam na konečné, s E. Klosom
1958: Tři přání, s E. Klosom
1963: Smrt si říká Engelchen, s E. Klosom
1964: Obžalovaný, s E. Klosom
1965: Obchod na korze, s E. Klosom
1969: Touha zvaná Anada, s E. Klosom
1970: The Angel Levine [Anjel Levine], USA
1975: Lies My Father Told Me [Čo mi otec narozprával],
Kanada

Autor: cicis

Keď Ján Kadár pár dní po okupácii Československa vojskami Varšavskej zmluvy v auguste 1968 opustil krajinu, vydal sa v ústrety neistému osudu. Síce ho mnohí v zahraničí poznali vďaka Oscarovi za Obchod na korze (1965), ale mal nakrúcať v úplne inom kultúrnom prostredí, bez znalostí jazyka, bez spolupracovníkov a štábu, ktorý si vybudoval počas dvadsiatich rokov tvorby v Československom štátnom filme.
Nakoniec sa presadil, aj keď každé nakrúcanie sprevádzali problémy s producentmi. V Kanade nakrútil ilm Čo mi otec naklamal (Lies My Father Told Me, 1975), za ktorý získal po Oscarovi i Zlatý Glóbus, a realizoval aj ďalšie scenáre, ktoré vznikali pre kanadské, resp. americké televízie, a patrili vždy k výnimočným udalostiam. Rád siahal po kvalitných literárnych predlohách a naďalej vnímal film ako službu tým, ktorí z rôznych dôvodov boli v živote prenasledovaní.
Tak, ako niesol so sebou tému života v totalitnom systéme, tak dokázal prejaviť aj súcit s osudom černochov, ktorí sa zbavili otroctva až vďaka americkej občianskej vojne v druhej polovici 19. storočia.
Kadár zostal občiansky angažovaným umelcom bez ohľadu na to, či nakrúcal v totalitnom Československu alebo v demo-kratickej Kanade, resp. USA.
Václav Macek, zostavovateľ sekcie Ján Kadár v exile, ArtFilmFest 2011

...A přece důvod naší součinnosti byl velmi prostý a praktický.
Představte si sehraný deblový pár na tenisovém kurtu... Prostě dva hráči se sešli a doplňují se v tom, co umějí, ale i v tom, co neumějí. Vědí, kdy se na partnera mohou spolehnout a kdy ho "sami musí podepřít."" napsal Elmar Klos (1910-1993) v roce 1990 ve vzpomínce na svého spolupracovníka Jána Kadára (1918-1979). Společně natočili politickou agitku ÚNOS (1952),hudební komedii HUDBA Z MARSU (1955), drama z pražského předměstí TAM NA KONEČNÉ
(1956), satiru TŘI PŘÁNÍ (viz. str. XX), válečné drama SMRT SI
ŘÍKÁ ENGELCHEN (1963), politické drama OBŽALOVANÝ (1964) a
oskarový OBCHOD NA KORZE (1965). Před Kadárovou emigrací do USA ještě režírovali baladický tajemný příběh TOUHA ZVANÁ ANADA
(1969). Elmar Klos byl nucen po sovětské okupaci opustit FAMU,
kde přednášel, a odejít do důchodu. Až po roce 1989 se na školu
ještě na krátkou dobu vrátil.

Studoval práva, ale v roce 1938 studium přerušil a začal v Bratislavě navštěvovat fotografickou a filmovou školu prof. Karla Plicky. Během druhé světové války byl vězněn. Po návratu působil jako asistent produkce a režisér dokumentárních filmů v bratislavském Krátkém filmu.
V letech 1947-1949 pracoval v Praze. Po návratu na Slovensko debutoval samostatným hraným filmem. S Elmarem Klosem natočil osm celovečerních filmů a v roce 1966 se stal jejich Obchod na korze prvním československým filmem oceněným Oscarem. Od počátku 70. let až do své smrti žil v USA.Kino MAT