Jan Bor

Narodil se roku 1886 v Praze jako Jan Jaroslav Strejček. V roce 1904 zahájil vysokoškolská studia slavistik, srovnávacích dějin a filologie na pražské univerzitě a v letech 1905 až 1907 pokračoval na univerzitách v Lipsku a ve Vídni. O divadelní práci se zajímal již v době zahájení studií. V roce 1904 napsal divadelní drama Macecha /neuvedeno na jevišti/. ¨

Později na sebe upozornil monografií Eduard Vojan /1907/, ještě později pak napsal monografii Marie Laudová /1913/ o herečce Národního divadla v Praze. Od roku 1906 psal divadelní referáty do Pokrokové revue, deníku Samostatnost, a Lumíra. V letech 1913 až 1914 byl redaktorem revue Scéna. V letech 1912 až 1914 pobýval příležitostně v Německu a poznal tvorbu M. Reinhardta.

Po vypuknutí bojů první světové války byl aktivizován do vojenské služby. Po válce získal angažmá ve Švandově divadle, kde byl v letech 1919 až 1924 dramaturgem, režisérem a později i uměleckým šéfem tamních Komorních her. Od roku 1924 do roku 1939 byl režisérem v Divadle na Vinohradech. Od roku 1928 v souvislosti s odchodem režiséra a ředitele Jaroslava Kvapila /1868-1950/ do Národního divadla v Praze se Jan Bor stal vrchním režisérem a od roku 1930 uměleckým šéfem.

Po kritice celkové programové koncepce divadla zastával pouze funkci režiséra. V lednu 1939 byl jmenován šéfem činohry Národního divadla v Praze. V této funkci setrval až do své smrti, i když po nástupu Heydrichova likvidačního okupačního režimu se počínaje lednem roku 1942 uchýlil do ústraní.

Výrazně větší umělecký a organizační význam mělo jeho působení ve Švandově divadle a Divadle na Vinohradech oproti jeho činnosti v Národním divadle. Byl důsledným odpůrcem divadelního programu K. H. Hilara /1885-1935/ a stejně energicky vystupoval i proti výbojům divadelní avantgardy. Jeho programovým cílem a východiskem bylo Brahmovo a Stanislavského psychologické divadlo a Zavřelův stylismus Mnichovského uměleckého divadla.

Zpočátku mu byli nejblíže severští dramatici: Ibsen, Strindberg a z německých Wedekind. Z klasiků považoval za prvořadého autora Shakespeara, zejména jeho tragédie. Z ruských autorů zdůrazňoval význam Dostojevského: Zločin a trest /1928, rež./, Bratry Karamazovy /1931, rež./ a Idiota /1934, rež./.

Počátkem čtyřicátých let režíroval v Národním divadle Tolstého Vzkříšení a Gončarovu Strž. Jako dramatik Národního divadla dosáhl významného úspěchu svou hrou na motivy povídky Františka Kubky - Zuzana Vojířova, která dosáhla 100 repríz.

V roce 1926 dosáhl doktorátu filozofie na Univerzitě Karlově, na základě disertační práce o počátcích českého dramatu. Mimo divadelní jeviště se jako režisér uplatnil ve filmu: Žena, která se směje /1931/ a Neporažená armáda /1938/, dále i jako scénárista scénářem pro film Jízdní hlídka /1936/.

Jan Bor zemřel v roce 1943 v Zámostí u Hluboké nad Vltavou ve věku 57 let.

Errkul

Autor: Erkul