Pavel Háša

Pavel Háša vystudoval gymnázium, načež nastoupil do Filmového studia v Gottwaldově (dnešní Zlín), kde působil v letech 1948-1951, poté pracoval v Krátkém filmu Praha (1951-1959) a Československém armádním filmu (1959-1971), v letech 1971-1981 byl jako režisér na volné noze, poté přijal stálé angažmá v Divadle S. K. Neumanna.

Svou kariéru za kamerou zahájil dokumentárními filmy v 50. letech, jeho prvním celovečerním filmem byl Případ Daniela (1964), což byl hraný dokument o rekonstrukci skutečného kriminálního případu. Poté pro televizi točil detektivní příběhy i komedie, za inscenaci Svědkové obžaloby (1974) získal hlavní cenu na mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu. V 80. letech se soustředil na adaptace starších předloh (Povídky malostranské, 1984; Pan Pickwick, 1986; Arabesky, 1987; Dvě z Paříže, 1988), pro televizi natočil také divadelní představení (Bratři Karamazovi, 1981), z původních scénářů stojí za zmínku Těžká hodina (1986) nebo Návštěvní hodiny (1986), několik zajímavých televizních filmů natočil i v 90. letech; často do svých snímků obsazoval Viktora Preisse, v pozdější době například také svou manželkou Květu Fialovou. Pro televizi režíroval také řadu zábavných pořadů, za všechny jmenujme úspěšné Televarieté.

Neméně významné je působení Pavla Háši na divadle, kde režíroval přes třicet divadelních her, v poslední době se několika set repríz dočkaly hry Víš přece, že neslyším, když teče voda nebo Štika k obědu, které se v divadle U hasičů hrály řadu let.

Pavel Háša byl dvakrát ženatý, z prvního manželství s Emou Černou, měl tři děti, jeho druhou manželkou byla herečka Květa Fialová. Zemřel v srpnu 2009 krátce po svých 80. narozeninách následkem Alzheimerovy choroby.

Autor: argenson

V letech 1948-51 působil ve Film. Studiu Gottwaldov, 1959-71 v Čs. armádním filmu Praha. V letech 1971-81 ve svobodném povolání, od roku 1981 působí v Divadle pod Palmovkou.

Tvůrce několika desítek dokumentárních i hraných filmů, asi šedesáti televizních inscenací, více než padesáti zábavných celovečerních pořadů a více než dvaceti divadelních inscenací. Oceněn řadou cen na domácích i zahraničních filmových a televizních festivalech.

Z televizní tvorby:

televizní filmy a inscenace (původní i adaptace) Dlouhý den v krátkém životě (1971)
Vražda před večeří (1972)
Smuteční mše za těžkou váhu (1972)
Poslední bitva stopátého (1972)
Manželské štěstí (1973)
Nepřátelé veřejnosti (1974)
Svědkové obžaloby (1974)
Poslední exil (1975)
Čert na zemi (scénář a režie, 1975)
Raněný lučištník (1975)
Rodič (1975)
Doba strachu (1976)
Ženitba (scénář a režie, 1976)
Slečna Meg a talíř Ming (1976)
Recepty Dr. Kudrny (1987)
V Bakersvillu není hrdina (1977)
Uragán Donna (1977)
Jak se zranit ve službě (1978)
Tři na lavičce (scénář a režie, 1978)
Ve věci J. R. Oppenheimera (1979)
Osamělý jezdec (1979)
Smrt a blažená paní (1980)
Tot Amor (1980)
O Vánocích už nechci slyšet ani slovo (1981)
Proč se vraždí starší dámy (1981)
Milostný poločas (1982)
Hořká vůně léta (1982)
Dialog s doprovodem děl (scénář a režie, 1982)
Cesta na Borneo (1983)
Dvě noci s císařem (1983)
Záhada zamčeného pokoje (1984)
Kdo zachrání kovboje (s+r, 1985)
Poslední výslech (1985)
V šatně (scénář a režie, 1985)
Těžká hodina (1986)
Návštěvní hodiny (1986)
Růže je růže (1986)
Arabesky (1987)
Ohňostroj v Aspern (1987)
Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo (1987)
Třináctý předseda (1987)
Bankovní dům Daubner (1988)
Dvě z Paříže (1988)
Hrobničky (1988)
Šperky (1988)
Motýli (scénář a režie, 1989)
Vlci (scénář a režie, 1990)
Jasnovidcem proti své vůli (1990)
Prosím, Vaše lordstvo (1990)
Spokratův podzim (1991)
Šťastlivec Sulla (1991)
Jak vyloupit banku (1991)
Styď se, nebožtíku (1992)
Noc rozhodnutí (1993)
Jak se ztratit ve zlém světě (1993)
Misie (1994)
Lidumil (scénář a režie 1994)
Generál Eliáš (1995)
Zelňačka (1995)
Čas jeřabin (1996)
Doktor Munory a jiní lidé (scénář a režie, 1997)
Záhadná paní Savageová (1997)
Dvě Washingtonská ohlédnutí (1997)
Život a dílo skladatele Foltýna
Velká šance
seriály a cykly Povídky malostranské (1984)
Muž v pozadí (1994)
Trojlístek (1990)
zábavné pořady Televarieté
Co neodnesl čas
Nedělní chvilky poezie
muzikál Miluška a její zvířátka (1977)
hudební komedie Pan Pickvick (1986)
hudební pohádka My se vlka nebojíme (1988)
pohádka Štěstí krále Alfonse (1996) a jiné.

Zdroj: Česká televize

Vyrůstal v kulturně orientované rodině uměleckého podnikatele a činovníka Josefa Haši (1902-1952), finančního ředitele Osvobozeného divadla a po válce generálního ředitele Gramofonových závodů. Po maturitě (1948) pracoval jako asistent režie ve Filmovém studiu Gottwaldov (1948-51) a pak krátce studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1950-51). Základní vojenskou službu vykonával v Československém armádním filmu Praha, kde později jako režisér a scenárista působil až do roku 1970. Kromě instruktážních a reportážních filmů zde natočil i řadu dokumentů s nevojenskou tematikou (snímek o dechové hudbě Plechová neděle byl oceněn na festivalech v Lipsku, Corku a Oděse). Podle námětu Romana Hlaváče režíroval silně tendenční střm. hranou rekonstrukci špionážní akce Případ Daniela a se stejným autorem vytvořil umělecky hodnotný celovečerní střihový dokument Devět kapitol ze starého dějepisu, v němž zachytil s využitím unikátních archivních materiálů obraz národně osvobozeneckého boje Čechů a Slováků v letech 1914-1920. Od počátku 70. let se uplatnil v ČST, kde je podepsán pod téměř stovkou filmů a inscenací (převážně detektivní příběhy, komedie, zpěvoherní a kostýmní tituly, vycházející z původních námětů i z klasických literárních a dramatických předloh), ale i zábavních pořadů (Televarieté, Co neodnesl čas) a záznamů divadelních představení (Na Candida, Bratři Karamazovi). Některé tituly dosáhly i mezinárodních úspěchů (např. Stříbrná nymfa na MTF v Monte Carlu za inscenaci Svědkové obžaloby). V letech 1981-91 byl kmenovým režisérem Divadla S.K. Neumanna, resp. Divadla Pod Palmovkou (Ostře sledované vlaky, Jezinky bezinky, Nasredin, Charleyova teta, Tři na lavičce, Klobouk plný deště) a v jevištní činnosti pokračoval s inscenacemi pro Agenturu Harlekýn Václava Hanzlíčka (Každou středu, Štika k obědu, Víš přece, že neslyším, když teče voda, Turecká káva, Zlaté jezero, Co v detektivce nebylo, Okénko). Ve své televizní a divadelní tvorbě se opíral především o prověřené konverzační látky a o kvalitní herecké obsazení, k němuž často náležela i jeho druhá manželka Květa Fialová.

Zdroj: -fik-, Filmový přehled 2009/9