Slovenský kameraman, režisér a fotograf Vincent Rosinec se narodil 6. května roku 1928 ve Višňové poblíž Žiliny. Po skončení obecné školy se vyučil fotografem. Po vyučení se postupně začal více zajímat o filmařské řemeslo. Nejdříve jej přilákala schopnost filmového obrazu, který na rozdíl od statické fotografie poskytoval více možností k vyjádření. Již v roce 1948 se vlastním přičiněním natolik seznámil s funkci filmové kamery a jejími možnostmi, že se sám mohl postavit za kameru, ale stalo se tak nejprve po roce, když byl na takřka deset let pouze asistentem kamery.
Zpočátku se ještě jako zaměstnanec slovenského Štúdia hraných filmov v Bratislavě-Kolibě, živil jako reklamní fotograf. Jeho debutovou prací pro film byly fotografie použité k dokumentárnímu filmu režiséra Vladimíra Bahnu Oceľová cesta z roku 1949.
Později prošel řadou kameramanských činností a nakonec se stal asistentem kamery a podílel se tak na vzniku nejméně třiceti dokumentárních filmů. Mnoho si odnesl ze spolupráce se svým celoživotním kameramanským vzorem, kterým byl významný slovenský kameraman Karol Krška /1920-1989/, jemuž byl asistentem kamery při natáčení filmu Rodná zem /1953/.
První samostatnou kameramanskou prací se pro Vincenta Rosince stalo natáčení středometrážního filmu režiséra Andreje Lettricha Strieborný favorit. Své kameramanské umění naplno ukázal například při natáčení Havranej cesty /1962/ Martina Hollého nebo Zvonoch pre bosých režiséra /1965/ Stanislava Barabáša.
Pro režiséra Eduarda Grečnera natočil snímek Každý týždeň sedem dní/1964/ a Drak sa vracia/1967 aj. Od počátku druhé poloviny 60. let úzce spolupracoval s režisérem Petrom Solanom na filmu Kým sa skončí táto noc /1966/;televizních filmech Sedem svedkov /1967/; ...a sekať dobrotu /1968/; Pán si neželal nič /1970/. V roce 1974 se po tragické smrti režiséra Vladislava Pavloviče ujal režijního dokončení jeho hraného filmu Trofej neznámeho strelca.
Televizní filmy Ring voľný /1970/ Vladislava Pavloviča a Pustý dvor /1978/ Martina Ťapáka získaly ocenění za kameru na MTF Zlatá Praha. Mezi další divácky úspěšné filmy, na kterých se jako kameraman Vincent Rusinec podílel je možné řadit televizní filmy natočené s režisérem Martinem Ťapákem např.:Vianočné oblátky /1977/;, Krutá ľúbosť /1978/ a Katera 1981/.
Za kamerou stál i při natáčení filmů pro režiséra Vida Horňáka filmy Mlčanie mora /1964/ a Román o base /1968/. Významná je i jeho kameramanská práce vztahující se k lidovému umění, které zaznamenal ve svých dokumentárních filmech, když některé i režíroval, např.: Slovenské kraslice/1973/; Najstaršie remeslo /1975/;, Vyšívaná krása/ 1976/ aj.
V roce 1989 svou kameramanskou činnost Vincent Rosinec ukončil v souvislosti s odchodem na odpočinek. Za své celoživotní dílo a přínos slovenskému filmu byl oceněn cenou Zlatej kamery v roce 2003. Naposledy byl Slovenskou filmovou a televizní akademii v roce 2008 oceněn národní filmovou cenou Slnko v sieti. Ve stejném roce získal také Cenu předsedy NR SR Pavla Pašku za mimořádný přínos v oblasti filmu.
V roku 2008 byl natočen o Vincentu Rosincovi a jeho přínosu kameramana i režiséra pro slovenskou kinematografii režisérem Vlado Balco v koprodukci se Slovenským filmovým ústavem dokument nazvaný Medzi 4 – 5,6. Průřez celoživotní filmovou tvorbou Vincenta Rosince a jeho uměleckými postoji je dokumentem o výrazné osobnosti slovenské filmové kamery.
Rosinec byl pro režiséra Vlada Balca vždy příkladem jako tvůrce i člověk, konečně byl to on, kdo vedl kameru jeho debutu Uhol pohľadu z roku 1984. Vincent Rosinec zemřel v Bratislavě 19. března roku 2011, ve věku nedožitých 83 let.
Erkul
Autor: Erkul .
