Jiří Orten

Naděje české poezie, básník, herec Jiří Orten - vlastním jménem Jiří Ohrenstein, se narodil 30. srpna roku 1919 v Kutné Hoře. Narodil se do česky orientované rodiny drobného židovského obchodníka. Lze se domnívat, že na jeho umělecké sklony měla spíše vliv jeho matka, než-li racionálně jednající otec. Také sehrál významnou roli i jistý vliv strýce, básníka J. Rosenzweiga-Moira.

V období let 1929 až 1966 Orten studoval na kutnohorském gymnáziu a v letních měsících se účastnil na letních táborech Jednoty nemajetných a pokrokových studentů, které pořádal Studentský časopis nebo Mladá kultura. Zde se setkal rodící se básník s Ivanem Sekaninou, Vladislavem Vančurou, Ivanem Blatným, Janem Pilařem aj.

Tato setkání měla zásadní vliv na uměleckou úroveň ranné básnické tvorby Jiřího Ortena. Od roku 1936 do roku 1937 pokračoval ve studiu na jazykové škole v Praze, když nebyl přijat na dramatický obor pražské Konzervatoře. Souběžně ještě pracoval jako archivář u firmy Credition v Karlíně. Po přijetí na dramatické oddělní konzervatoře kam směřoval veden vzorem svého staršího bratra Oty Ornesta /1913-20020/, studoval divadelní herectví a od počátku pražského pobytu v roce 1936 se zapojil do kulturního dění. Spolupracoval s redakcí Haló novin v Rubrice mladých, později jako literární a divadelní recenzent s příspěvky pro časopisy Panoráma, Rozhledy aj.

Patřil k nepřehlédnutelným mladým osobnostem nastupující generace divadelníků setkávajících se v Divadelním kolektivu mladých na Zbořenci a i jako herec a recitátor. Autorsky připravil dramatizaci díla F. Jammese, G. Apollinaira nebo A. Gida. Své místo našel později v Divadélku pro 99. Zpočátku souběžně, později přednostně, se rodil zájem Ortenův o literaturu. Navázal důležité kontakty s básníky a svými vzory – Františkem Halasem, Vladimírem Holanem, Josefem Horou, Vilémem Závadou, Kamilem Bednářem a stýkal se a mnohdy i přátelil s generačně bližšími básníky-Hanušem Bonnem, Janem Pilařem, Klementem Bochořákem aj.

V roce 1938 pobýval měsíc v Paříži. Krátce po příchodu německých okupačních nacistických vojsk v roce 1939, byl ve školním roce 1939/1940 z rasových důvodů vyloučen nejen z konzervatoře, ale i veřejného uměleckého života. Přesto a takřka tajně, se prostřednictvím přátel podílel na jevištní úpravě Horova Jana houslisty, a to i herecky, když svůj part pronesl ze zákulisí.

Také s pomocí přátel, především Františka Halase, pod různými pseudonymy /Karel Jílek; Jiří Jakub/ publikoval časopisecky /časopisy Akord; Eva; Lidové noviny; Kritický měsíčník aj./ a knižně publikoval svou básnickou a prozaickou tvorbu /sb.b.: Čítanka jaro - 1939; Cesta k mrazu - 1940; básně v knize Jarní almanach básnický - 1940; Ohnice - 1941 a báseň Jeremiášův pláč - 1941.

Prohlubující perzekucí se i tato možnost vyčerpala. Orten tak ještě prostřednictvím svého přítele Hanuše Bonna, činného v Židovské náboženské obci v Praze, v průběhu roku 1940 a 1941, externě spolupracoval s redakcí Židovských listů. Koncem jara a v letních měsících roku 1941, měnil místa pobytu a podílel se v utajení na sezónních pracích v Kralupech, Kunštátě, Ostravě aj.

Již od roku 1928 si Orten psal a zaznamenával své reflexe v denících, které převedl do vlastnoručně zhotovené knížky pod názvem Mládí /1929/, kterou dedikoval své matce a podepsal se jako Jiří Zručský. Kolem poloviny 30. let minulého století, publikoval časopisecky své juvenilní básně a prózy. V těchto svých počátcích i později tvořil byl pod výrazným vlivem francouzského básníka, romanopisce, dramatika, divadelního kritika a teoretika Francise Jammese /1868-1938/, což je nejpatrnější především na Ortenových prozaických pracích - Eta, Eta, žlutí ptáci /vyšlo posthumně 1966; Modrá kniha, deníky 1938-1939 - vydáno 1992; Žíhaná kniha, deníky 1939-1940, vydáno 1993; Červená kniha, deníky 1940-1941, vydáno 1994.

Dne 30.8.1941 byl Jiří Orten sražen německým sanitním vozem a po dvou dnech, kdy mu nebyla z rasových důvodů poskytnuta zdravotní pomoc, dne 1. září 1941 v Praze, ve věku pouhých 22 let umírá.

Erkul

Autor: Erkul