Robert E. Lee (10)

Na svou dobu měl Robert Edward Lee vysokou postavu. Jeho 180 cm mu zaručovalo vedle klidného a zvučného hlasu, respekt a přirozenou autoritu. Nikdy neklel, nepil a ani nekouřil. V pojmu čest neviděl jen bezobsažné slovo. Čest považoval za důležitý tmel mezi vojáky vůbec, bez ohledu na hodnost a postavení. Na stejné úrovni se držel své náboženství a byl tolerantní k jiným náboženstvím.

Narodil se 19. ledna 1807 ve Stratfordu, ležícím ve Virginii, jako syn hrdiny války za nezávislost a současně se tak stal i členem jedné z nejváženějších virginských rodin. Po absolvování West Pointu v roce 1829 byl ve svém ročníku prospěchově druhým v pořadí a bez jakýchkoliv disciplinárních trestů. Zpočátku byl jako absolvent West Pointu zařazen k ženistům a prošel nejednou pevností a přístavem. Rozvoj jeho osobnosti nastal až v době, kdy vypukla válka s Mexikem. Zde získal své první bojové zkušenosti a prokázal svou odvahu a schopnost rychlého rozhodování ve složitých bojových situacích. Lee osobně prováděl průzkum jako člen štábu generála Winfielda Scotta v roce 1847 v Cerro Gordo a využil důslednosti svých průzkumníků pro úspěch v boji. V operacích proti Mexico City byla podle jeho návrhu rozmístěná palebná dělostřelecká postavení v bitvě u Chapultepecu, která rozhodla o vítězství na straně Američanů.

Po mexické válce se Lee protloukal jezdeckými pluky a v roce 1852 si na něj armáda vzpomněla a byl jmenován náčelníkem West Pointu. Na tuto svou kariérní etapu nevzpomínal Lee s nějakým pohnutím. Své místo ve West Pointu bral odpovědně, ale ve výcvikových metodách a standardech, nic nezměnila za tři roky, které jako náčelník West Pointu prožil. V roce 1859 byl velitelem malé vojenské jednotky, která potlačila menší vzpouru v Harpers Ferry, kterou vedl John Brown. V době, kdy vypukla americká občanská válka stál v čele texaského ministerstva. V dubnu 1861 generál Scott, který byl v této době již velitelem celé armády, povolal Leea do Washingtonu, kde mu prezident USA Abraham Lincoln nabídl velení unionistických vojsk. Přes více jak třicetiletou službu pro armádu Spojených států a dokonce i dosti zásadním výhradám vůči otroctví, Lee odmítl poskytnutou nabídku, protože nemůže vést vojska proti svému rodnému státu Virginii. Po odchodu z armády Spojených států přijal následně funkci velitele ozbrojených sil státu Virginie. Trval na organizované mobilizaci záložních sil a jejich procvičení a nevrhal se hned do bojových operací.

V srpnu 1861 se stal členem štábu prezidenta Konfederace Jeffersona Davise a souhlasil s tím, že bude jeho osobní poradcem. Velení konfederačních vojsk se následně Lee ujal až v květnu 1862, když byl zraněn jejich dosavadní velitel, generál Joseph E. Johnston. Strategie a taktika, kterou Lee prosazoval, vycházela z výjimečně rychlých manévrovacích operací, opatřování informací o pohybu nepřítele, a to jak vojenským, tak agenturním způsobem. Mimořádně náročným byl při prosazování důsledné koordinace mezi vojskem a zálohami. Logistiku povýšil na důležitý prvek boje. V souladu se svými osobním vlastnostmi prosazoval i mezi svými podřízenými veliteli vždy věcné, klidné a důstojné vystupování, oproštěné od siláckých gest a hrubostí. Pro řadové vojáky a převážnou část svých velitelů byl pro tyto vlastnosti maximálně respektován, což se projevovalo v hlubokou oddaností a důvěrou ve schopnosti generála Lee.

Svého prvního vítězství Lee dosáhl, když takticky přeskupil své jednotky a obrátil na ústup unionistická vojska, kterým velel generál George McClellan a jeho početné vojenské síly ohrožující v té době Richmond. Druhá vítězná bitva u Bull Runu ze srpna roku 1862, znamenala velmi vážně ohrožení Washingtonu D.C.. Lee rozhodl, že je důležitější přenést bojové operace do severních států a oslabit tak obranu unionistických pozic.

Již první výpad v tomto severním směru dopadl velmi zle. U potoku Antietam v Marylandu se 17. září roku 1862 střetly ve velmi krvavé jednodenní bitvě unionistická a konfederační vojska , ale unionisté nedosáhli svých vojenských cílů a jejich ztráta převyšovala značně ztráty unionistů, takže se Lee rozhodl stáhnout svá zbývající vojska do Virginie. V dubnu 1863 prokázal své mistrovství související s udržením pevnosti u Fredericksburgu a navazující protiútok vedený z boku vojskem Stonewalla Jacksona, vedly k povzbuzení nadějí unionistů na celkové vítězství. Vrcholem vojenských úspěchů generála Lee byly bitvy, které předcházely bitvě u Gettysbugu, ale ani tato bitva nevedla k porážce vojsk Konfederace.

Poslední dějství se odehrávalo až v okamžiku, kdy se proti sobě dostaly vojenské schopnosti generála Lee a nového velitele Unie generála Ulyssese Simpsona Granta. V dubnu 1865 vojska Unie obsadila Atlantu a obklíčila Leeovu armádu v Petersburgu. Lee podepsal 9. dubna 1865 kapitulaci a vrátil se domů. Od podzimu roku 1865 byl jmenován představeným Washingtonovy vysoké školy, dnes univerzity Washingtona a Leea, v Lexingtonu ve Virginii. Vojenské operace a s nimi spojené útrapy, přispěly ke zhoršení zdravotního stavu generála Lee a jeho smrti v důsledku srdečního selhání.

Generál Lee zemřel v Lexingtonu 12. října 1870, ve věku 63 let.

Erkul

Autor: Erkul

Edward Robert Lee se narodil v lednu 1807 ve Stratfordu, stát Virginia v rodině generálmajora Henryho Leea. Tato rodina se řadila k těm prominentním, protože jejich předci patřili k prvním anglickým osadníkům Virginie a řadila se k vyšší střední vrstvě. V jedenácti letech, po smrti otce, kdy rodina byla pravidelně v dluzích, vstoupil do vojenské školy v Alexandrii.

Roku 1824 vstoupil jako sedmnáctiletý na elitní vojenskou akademii ve West Pointu, kde se umístil jako druhý při závěrečných zkouškách konaných v roce 1829. Jako ženijní důstojník zahájil svou vojenskou kariéru ve Fort Pulaski v Georgii. V roce 1831 se oženil s Mary Annou Custis, pravnučkou Marthy Washingtové, manželky prvního amerického prezidenta. a měli spolu sedm dětí. Velké válečné zkušenosti získal v americko-mexické válce, kde byl pobočníkem vrchního velitele generála Winfelda Scotta.

Na konci tohoto válečného konfliktu získal hodnost podplukovníka. V roce 1852 se stal velitelem akademie ve West Pointu.O tři roky později je odvelen na hranici do Texasu k bojům proti Apačům a Komančům. V roce 1852 zdědil po svém tchánovi plantáž v Arlingtonu s větším počtem černých otroků. Patřil k těm křesťanům, kteří se domnívali, že osud černošských otroků je Božím rozhodnutím a bílí obyvatelé na toto rozhodnutí nemají žádný vliv.

Bezprostředně po vypuknutí konfliktu mezi Severem a Jihem USA, přešla ke Konfederaci část důstojníků. Generál Lee projevoval zájem zůstat v armádě Unie s tou podmínkou, že jeho rodná Virginie bude i nadále součástí Unie. Patřil do poslední chvíle nejen k nejlepším ženijním důstojníkům Armády USA, ale také byl stále pokládán za obětavého vyššího důstojníka Unie. To také sdělil prezidentu Lincolnovi generál Winfield Scott v té době Vrchní velitel armády Unie, který považoval Roberta E. Lee za svého budoucího nástupce. Lee také byl z této pozice zasvěcen do detailů o všech záměrech Unie, jak bude v případě válečného konfliktu postupovat proti Konfederaci i se všemi variantami.

Týden před vypuknutím bojů setrvával po boku generála Scotta. Ve chvíli, když padl Fort Sumter /18.4.1861/ Lee odmítl nabídku na nejvyšší velitelské místo Unie. Dva dny poté odešel z ozbrojených sil Severu a již 23.4.1861 převzal velení vojsk Konfederace. Armáda i politická reprezentace Unie utrpěly hned na počátku bojů s Konfederací, tvrdý šok. Jako vrchní velitel konfederačních vojsk opakovaně odrážel útoky Unie na pozice Konfederace. Ve funkci vrchního velitele vojsk Konfederace zůstal po celou dobu trvání americké občanské války až do konečné bitvy u Appotomaxu Court Housu.

Taktika tvrdých a nemilosrdných úderů, jak ji prosadil vrchní velitel vojsk Unie generál Grant, donutila Roberta E.Lee ke kapitulaci a podepsání kapitulační listiny 9.4.1865. V únoru roku 1866 byl předvolán na zasedání Společného kongresového výboru pro obnovu Jihu a stal se ředitelem Washington College v Lexingtonu ve státě Virginia. Podle rozhodnutí Unie o konfiskaci majetku rozvracečů Unie, přišel o převážnou část svého majetku a zejména pozemků. Na těchto konfiskovaných pozemcích je dnes známý Arlingtonský národní hřbitov.

Lee si již roku 1865 podal žádost o amnestii, ale ta byla doručena k ministrovi, který tyto věci nevyřizoval. Žádost byla nalezena náhodně až v roce 1970. Dne 22.7.1975 Kongres USA obnovil občanství Roberta E.Lee.

Robert Edward Lee zemřel v Lexingtonu 12.10.1870 ve věku 63 let.

Autor: Erkul