Kariéru herce Gina Cerviho lze rozdělit do tří etap: nejprve byl populárním milovníkem italského meziválečného filmu, po válce se proslavil postavou starosty Peppona v sérii úspěšných komedií o Donu Camillovi, nakonec se dlouhodobě zviditelňoval jako komisař Maigret ve stejnojmenném televizním seriálu, souběžně se ale celý život věnoval také divadlu. Gino, vlastním jménem Luigi, se narodil v Bologni, jeho otcem byl divadelní kritik Antonio Cervi.
Díky otci se Gino Cervi od dětství seznamoval s prostředím divadla a není nijak překvapivé, že se již jako velmi mladý sám postavil jeviště, začínal v roce 1924 v divadelní společnosti herečky Aldy Borelli, později sbíral zkušenosti v dalších hereckých souborech. Při práci se seznámil s herečkou Nini Gordini (1907-1978), s níž se v roce 1928 oženil, měli spolu syna Tonina Cerviho (1929-2002), který se později prosadil jako režisér a producent. Jako divadelní herec proslul Gino Cervi především v shakespearovském repertoáru (Othello, Hamlet), v letech 1935-1937 hrál ve společnosti Tofano-Maltagliati, krátce před druhou světovou válkou převzal vedení hereckého souboru v římském divadle Teatro Eliseo di Roma.
Před kamerou debutoval bezejmennou rolí ve filmu z prostředí vojenských letců MODRÁ ARMÁDA (L'armata azzurra, 1932), brzy jej ale objevil významný režisér Alessandro Blasetti, který mu svěřil první hlavní roli v propagandistickém filmu ALDEBARAN (1935), později hrál titulní role v Blasettiho filmech SOUBOJ NÁRODŮ (Ettore Fieramosca, 1938) a TAJEMNÁ MASKA (Un'avventura di Salvator Rosa, 1939). Mezitím začal točit i s jinými režiséry, dvakrát to byl například Camillo Mastrocinque, za zmínku stojí hlavní role W. A. Mozarta v Gallonově historickém snímku VĚČNÉ MELODIE (Melodie eterne, 1940). Znovu jej ke spolupráci přizval i Blasetti (ŽELEZNÁ KORUNA - La corona di ferro, 1941).
Během války zůstával Gino Cervi vyhledávaným hercem a například jen v roce 1942 hrál hlavní role v šesti filmech, připomeňme alespoň historické tituly DON CESARE DI BAZAN (1942) nebo KRÁLOVNA NAVARSKÁ (Regina di Navarra, 1942). V tomto roce hrál celkem v šesti filmech, oblíbeným zůstával i v dalších válečných letech. Z Cerviho poválečné tvorby se sluší připomenout komedii NESNÁZE PANA TRAVETA (Le miserie del Signor Travet, 1946), která mu vynesla prestižní Stříbrnou stuhu za herecký výkon ve vedlejší roli udělovanou Italským syndikátem filmových novinářů.
I když se po válce musel Gino Cervi vzdát hlavních rolí, nadále točil několikrát ročně, obnovenou a dodnes trvající popularitu v mezinárodním měřítku mu zajistila postava starosty Giuseppe Bottazziho, zvaného Peppone, ve filmu MALÝ SVĚT DONA CAMILLA (Don Camillo, 1951), v níž sekundoval slavnému francouzskému komikovi Fernandelovi. Tento film ve Francii a Itálii vidělo 26 miliónů diváků, což vedlo k dalším pokračováním (bylo jich celkem pět). Gino Cervi se díky tomu stal "nejvýznamnějším francouzským hercem z Itálie" a v roce 1953 obdržel zvláštní Stříbrnou stuhu za svou práci pro kinematografii. Jako starosta Peppone stál před kamerou naposledy ve filmu SOUDRUH DON CAMILLO (Il compagno Don Camillo, 1965), v této roli je zvěčněn i sochou před radnicí ve městě Brescello v severní Itálii, kde se všechny filmy natáčely.
Nelze ovšem opominout další hlavní role, například v antickém eposu NERO A MESSALINA (Nerone e Messalina, 1953), k další titulní roli se dostal v historickém dramatu KARDINÁL LAMBERTINI (Il cardinale Lambertini, 1954). Díky filmům o Donu Camillovi byl často zván k natáčení i do Francie, v různých žánrech i odlišně velkých rolích se v celoevropském měřítku připomínal divákům i na přelomu 50. a 60. let. Hrál i v často zatracovaném žánru sandálu a meče, z tohoto typu filmů ale vyniká například role císaře Aureliana ve filmu VE JMÉNU ŘÍMA (Nel segno di Roma, 1959) nebo film OBLÉHÁNÍ SYRAKUS (L'assedio di Siracusa, 1960), který byl i u nás vydán na DVD. Příležitosti mu poskytly i mezinárodní produkce realizované v Itálii, jako kardinál Zambelli se objevil například v britském filmu BECKET (1964).
Obnovenou dávku popularity prožíval Gino Cervi s postavou komisaře Maigreta, již hrál v letech 1964-1972 v televizním seriálu VYŠETŘOVÁNÍ KOMISAŘE MAIGRETA (Le inchieste del commissario Maigret). Kromě toho se uplatnil i v dabingu, do italštiny namluvil například Clarka Gablea nebo Laurence Oliviera, pracoval také pro rozhlas. Mezitím se příležitostně znovu objevoval před filmovou kamerou, v roce 1972 ale rezignoval na všechny aktivity a odešel do soukromí.
Gino Cervi zemřel v Punta Ala na pobřeží Středozemního moře 3. ledna 1974 ve věku 72 let, pohřben je v Římě.
Autor: argenson Gino Cervi (3. 5. 1901 – 3. 1. 1974) - italský herec, který získal vedle domácí i mezinárodní slávu. Byl všestranným tvůrcem, hrál ve filmu, v televizi i na divadle. Často vystupoval v rozhlase a daboval. Narodil se v Boloni. Jeho otcem byl divadelní kritik Antonio Cervi. Gino se roce 1928 oženil s Nini Gordiniovou. Měli spolu syna Tonina. Později se Gino stal dědečkem herečky Valentiny Cerviové a producenta Anronia Levesia Cerviho.
Gino Cervi tak díky otci už od raného věku poznával svět divadla. Chodili spolu na různá představení, a tak kouzlu herectví záhy začal propadat. Jako amatérský herec na prknech debutoval v roce 1924. Ve stejném představení vystupovala již slavná herečka Alda Borelliová. Brzy si Gino získal náklonost jak kritiky, tak i publika. V letech 1935 – 1937 byl předním hercem společnosti Tofano-Maltagliati.
Nejslavnější Ginovou rolí, známou také v našich končinách, byl starosta Giuseppe Bottazzi, jinak zvaný „Peppone“. Není to nic jiného než slavná pentalogie s Donem Camillem. S představitelem Camilla, francouzským hercem Fernandelem, jej pojilo mnohaleté přátelství.
V závěru své kariéry dostal další významnou roli. Vytvořil postavu komisaře Maigreta v italských verzích slavných detektivek. Ten poslední film produkoval jeho syn Antonio Cervi.
V roce 1972 opustil uměleckou scénu a užíval si klidného důchodu. Ten trval jen dva roky. Gino Cervi zemřel ve městě Punta Ala v roce 1974.
Autor: hvezdyn .
