Vincent van Gogh

Nejznámější holandský malíř novověku Vincent van Gogh se narodil ve vesnici Groot Zundert 30. března roku 1853. Pocházel z protestantské vlivné rodiny a jeho rodiče, otec Theodorus van Gogh, místní pastor a matka Anna Kornelie Carbentová, se velmi usilovně starali o malého Vincenta, který se narodil, jako jedno z šesti jejich dětí.

Jeho strýc, Vincent van Gogh st., byl významným podílníkem evropské sítě galerií Goupil a další Vincentův strýc Johannes van Gogh, byl vysokým důstojníkem holandského námořnictva. Strýc Vincent umožnil svému synovci získat v šestnácti letech místo v londýnské pobočce galerie Goupil. Neklidná Vincentova povaha stála za všemi problémy, které vedly v roce 1876 k tomu, že opustil možnost kariéry obchodníka s uměním.

Nejdříve učil na církevní škole v Londýně francouzštinu, němčinu a holandštinu. Snažil se jít ve šlépějích svého otce a toužil se stát kazatelem. Nešťastně se krátce poté zamiloval a musel již v roce 1877 Anglii opustit. Po návratu do Holandska, se pokoušel studovat teologii, ale pochopil, že není dostatečně pro studium teologie trpělivý a vnitřně silný. Využil možnosti, aby mohl kázat i bez patřičného vzdělání odjel do Belgie, kde nastoupil na krátký teologický kurz, ale opět neuspěl.

Zmatený a pokořený odešel do malé belgické hornické vesnice Borinage, poblíž Monsu, kde kázal chudým horníkům a nádeníkům a snažil se jím pomáhat. V roce 1879 byl církví vypuzen, patrně pro málo církevním naukám odpovídajícím způsobům. V silné duševní krizi navázal na své pokusy zachytit tvář horníků, jejich rodin z doby, kdy je blíže poznával, aby poznal, co je pro ně v jejich životech nejvíce tíží. Postupně se jeho portrétní a situační kresby naplňovaly nejen přesností kresby, ale zejména emotivním nábojem a upřímných uměleckým sdělením.

Maloval jako o život a využil i svých malířské tvorby poznatků starých mistrů, jak je vídal v době svého pobytu v Londýně. V roce 1880 jej v Borinage navštívil Vincentův mladší bratr Theodor /*1857/, který vedl v té době galerii Goupil v Paříži. Poznal již z malé ukázky Vincentových kreseb, že má velký talent a zejména osobitý styl. Dohodli spolu, že Vincent bude malovat cokoli podle svého uvážení a Theo se postará o zpeněžení Vincentových maleb. Na otcově faře v Ettenu Vincent maloval krajinu a portréty místních rodáků. Později se přestěhoval do Haagu, kde si prožil traumatizující drama, když se zamiloval do mladé prostitutky Sien Hoornik, se kterou měl syna Antoona, a pomáhal jí s výchovou jejich vlastních pěti dětí. Ve skutečnosti jej tato osoba okrádala a podváděla.

V roce 1883 vzdal Vincent svůj pokus o vytvoření své vlastní rodiny a dojel na venkov do Neuenenu, kde pobýval až do roku 1885. Na počátku roku 1886 se zvědavý Vincent odhodlal k cestě do Paříže, aby v městě malířů, poznal nové malířské impulsy. Theo se během Vincentova pobytu v Paříži o něj staral a zprostředkoval mu řadu setkání s představiteli moderních malířských směrů, především impresionismu. Poznal se osobně s malíři Paulem Gauguinem, Henrym Toulousem - Lautreckem, Edgarem Degasem, Camillem Pissarrem, Émilem Bernardem aj.

V roce 1888 psychicky nevyrovnaný Vincent odešel z Paříže a usadil se v Arles. V rozmezí let 1888 až 1890 zde vytvořil dnes nejúžasnější malířská díla –Žlutý dům; Zelené žito; Arlesanku; Slunečnice; Listonoše Josepha Roulina aj. Zvláštní kapitolu tvoří jeho dramatické autoportréty. Bratr mu i do Arles posílal peníze, ale ve skutečnosti, takřka nic z Vincentova díla neprodal. Do Arles přijal za Vicnente, Paul Gauguin v říjnu roku 1888 a snažil se pro malíře nádherného arleského slunce využít pro své dílo.

Soužití obou přátel pro jejich rozdílné povahy a temperamenty, včetně umělecky odlišných názorů, vedlo k tomu, že se dostávali do ostrých a vyhrocených hádek. Tyto střety vedly u Vincenta ve spojitosti s jeho předchozími traumaty k tomu, že jeho psychickou rovnováhu začala narušovat epitoidní psychóza. O vánočních svátcích roku 1888 vše vyvrcholilo a Vincent zaútočil při hádce na Gauguina s břitvou, ale vzápětí ji obrátil proti sobě a odřízl si převážnou část pravého ucha.

Gauguin ve zmatku a obavách o další osud Vincenta odešel z Arles a Vincent van Gogh se začal léčit v Arles, později v léčebně v Klášteře sv.Pavla v Saint-Rémy-de-Provence. Maloval úžasná plátna i uprostřed léčby v blázinci, kde neměl tolik klidu k tvorbě, jako před tím. V této době tvoří svá nejslavnější díla. V květnu roku 1890 je mu umožněn odjezd do Paříže. Po dohodě s bratrem Theem se usadil v Auveres-sur-Oise, kde maloval pod odborným dohledem malujícího lékaře Paula-Ferdinanda-Gacheta.

Všichni z Vincentova okruhu přátel, rodinných příslušníků i místních lidí, nabyli velmi silného dojmu, že se Vincent dostal z hluboké zničující duševní krize. Posledním van Goghovým výtvarným dílem byl obraz Zahrada v Daubigny. V teplý, ale větrný letní den dvacátého sedmého července roku 1890 se Vincent van Gogh v polích u Auvers postřelil ránou z revolveru do hrudníku. Sám se vrátil do do hostince Ravoux a zprvu se zdálo, že zranění není vážné.

Zde dva dny nato, ve věku 37 let, zemřel před zraky svého bratra Thea. Poslední slova, která údajně pronesl zněla: „La tristesse durera toujours.“- „Smutek potrvá navždy.“ Byl pochován na hřbitově v Auvers-sur-Oise. Bratr Theo se trápil a nebyl neschopen smířit se s tím, že bratr Vincent již není mezi živými – zemřel o šest měsíců později 25.1.1891. Na přání Theovy ženy byl pochován vedle bratra Vincenta. V roce 1956 natočil režisér Vincent Minnelli životopisný film o životě Vincenta van Gogha - Lust for Life /1956, Žízeň po životě/. Vincenta ztvárnil Kirk Douglas, bratra Thea James Donald a Paula Gauguina Anthony Queen, který v roce 1957 obdržel Oscara ve vedlejší roli.

Erkul

Autor: Erkul