Ján Johanides

Redaktor Jan Johanides po absolvování gymnaziálních studií nastoupil na bratislavskou Filosofickou fakultu University Komenského, kde navštěvoval historii, dějiny umění a estetiku, ale ve třetím roce byl z vysoké školy z politických důvodů vyloučen.
Johanides krátce pracoval jako podnikový psycholog v závodě Tesla, jako referent Svazu slovenských spisovatelů nebo coby dramaturg a zaměstnanec bratislavského Městského domu kultury a osvěty. V 80. letech se z Johanidese stal odborný pracovník Ústavu umělecké kritiky a divadelní dokumentace. Jan Johanides, který se mimo své redaktorské práce věnoval převážně literární tvorbě je otcem herce a režiséra Juraje Johanidese.

Jan Johanides získával zkušenosti v měsíčníku Mladá tvorba a Slovenské pohledy a než se vydal na dráhu svobodného povolání pracoval jako redaktor Programového magazínu Domu kultury a osvěty Bratislava.

Na knižním poli debutoval sbírkou povídek Soukromí, a svou další knihou s názvem Podstata kamenolomu se dostal do oblasti absurdního dramatu. Obdobné je to i v případě Johanidesovy novely Ne, v níž využívá surrealistické výrazové prostředky. Po nucené desetileté pauze vydává Johanides po sobě hned dvě novely ze současnosti: Nepřiznané vrány a Baladu o vkladní knížce. Na Johanidesově spisovatelském kontě nalezneme také historický román Marek koňák a uherský papež, ve které poukázal na to, že mravně silný jedinec se musí vzepřít zneužívané moci pokud si chce zachovat svou vnitřní čistotu hlavně sám před sebou. Ve své další knize Sloni v Mathausenu, která má být odsouzením nejenom fašistického ale jakéhokoli násilí a netolerance, líčí Johanides současný příběh dvou bývalých vězňů z koncentračního tábora. Čtyři Johanidesovy novely ze současnosti, v kterých důslednou psychologickou analýzou odhaluje lidské konání, jeho slabé stránky a příčiny kontroverznosti povah sloučil do knihy Pochovávání bratra. Pod názvem Nejsmutnější oravská balada se skrývá Johanidesův historicko – psychologický obraz regionu. Ve výčtu literárních děl J. Johanidese mají své nezastupitelné místo také romány Holomráz, Křik drozdů před spaním, Převést přes most a Zločin plaché lesbičky. S totalitní minulostí a s jejím dosahem na psychiku současníka zúčtoval v knihách Kocour a zimní člověk nebo Trestající zločin. Sbírka Johanidesových esejů je skrytá pod titulem Identita v krizi a další esej ve formě prózy naspal pod názvem Rembrandt. Johanides je i autorem souboru novel a povídek Dědičný červotoč, kde odhalil příběhy krutých osudů v čase totalitních režimů. Jednou z posledních významných knih v literární činnosti J. Johanidese je Neprůstřelná žena. O významu J. Johanidese pro světovou literaturu svědčí fakt, že většina jeho próz byla přeložena a vydána nejenom v sousedních zemích, ale také v Anglii, Francii, Norsku, Litvě či ve Spojených státech. J. Johanides obohatil svými novelami také svět filmu a televize, kde jako autor námětu a scénárista zůstane podepsán například pod filmovým debutem D. Hanáka 322.

Jan Johanides si za svůj první literární počin vysloužil Cenu vydavatelství Slovenský spisovatel za debut, aby později získal dvakrát Cenu vydavatelství Slovenský spisovatel za novelu Nepřiznané vrány a za román Pochovávání bratra. Johanides se stal i nositelem Odměny vydavatelství Slovenský spisovatel za román Sloni v Mathausenu a na jeho kontě najdeme i Cenu Svazu slovenských spisovatelů, kterou obdržel za Nejsmutnější oravskou baladu. V r. 1988 byl J. Johanides jmenován zasloužilým umělcem a v r. 1994 získal Cenu Asociace organizací spisovatelů Slovenska. Za svého literárního Rembrandta se Johanides dočkal Prémie Asociace organizací spisovatelů Slovenska. K výše uvedeným oceněním si románem Neprůstřelná žena Johanides vypsal Cenu Dominika Tatarky a sovou poslední třetí Cenu vydavatelství Slovenský spisovatel.

Bibliografie – spisovatelská (výběr): 1963 – Soukromí; 1965 – Podstata kamenolomu; 1966 – Ne; 1978 – Nepřiznané vrány; 1979 – Balada o vkladní knížce; 1983 – Marek koňák a uherský papež; 1985 – Sloni v Mathausenu; 1987 – Pochovávání bratra; 1988 – Nejsmutnější oravská balada; 1991 – Převést přes most; 1992 – Holomráz; Křik drozdů před spaním; Zločin plaché lesbičky; 1994 – Kocour a zimní člověk; 1995 – Identita v krizi; Inzeráty pro věčnost; Rembrandt; Trestající zločin; Vzpomínka na Dona Giovanniho; 1997 – Nositel čarodějného jednorožce; Velitel jednotného úhlu pohledu; 1998 – Dědičný červotoč; 2000 – Dívej se do modrých očí Londýna; 2002 – Neprůstřelná žena; 2005 – Mlha na naší trpělivosti.

Jan Johanides zemřel náhle po srdečním selhání ve věku 73 let.

Autor: řepešínský