Eleanor Rooseveltová se narodil 11. října 1884 v New Yorku a byla nejstarší dcerou Elliota Roosevelta, mladšího bratra 26. prezidenta Spojených států amerických Theodora Roosevelta. Své dětství prožívala v častých nejistotách, které se časem prohlubovaly natolik, že její rodiče žili odděleně posledních několik před smrtí matky, která zemřela na záškrt v roce 1892. Stejného roku byl otec Elliot Roosevelt pro trvající závislost na alkoholu do ústavní péče a do dvou let zemřel.
Eleanor a její dva sourozenci bratři Elliot a Hallem odešli do péče a výchovy babičky z matčiny strany. Velmi chladná a strojeně se chovající babička nebyla již dostatečně schopna plně zajišťovat jejich výchovu. V roce 1899 babička nechala zapsat Eleanoru na Allenswood School v Anglii, kde se Eleanor setkala s mnohem vstřícnějším přijetím a vždy tuto etapu svého života považovala za pozitivní zkušenost.
V Anglii na její výchovu dohlížela na svou dobu mimořádně pokrokově smýšlející Marie Souvestreová, a ta v mladé Eleanoře vybudovala její celoživotní sebedůvěru ve své schopnosti a síly. Po skončení školy s paní Marii jako společnice procestovala kus Evropy a stala se z ní do jisté míry průkopnice ženské nezávislosti. V roce 1902 se definitivně vrátila do New Yorku. Po roce 1903 se seznámila sice s odměřeně se chovajícím mladým mužem, ale jak se ukázalo podnikavého a schopného navíc vlastního názoru.
V roce 1905 se Eleanor Rooseveltová a Franklin Delano Roosevelt dohodli na společné cestě životem a složili manželský slib. Po nějaké době si uvědomila, že je manželstvím s ohledem na svojí potřebu nezávislosti, poněkud omezována, a neměla správný pocit životního naplnění. To ji přivedlo k tomu, aby začala být aktivní v dobrovolnických organizacích, ve kterých se stýkala s ženami stejného společenského stavu.
Zprvu se starala o přistěhovalce do Spojených států amerických a sama si uvědomovala, že by se měla také zajímat o celospolečenské a politické záležitosti. Tato skutečnost se dramaticky změnila v době, kdy Franklin Delan Roosevelt kandidoval za demokraty v roce 1910 do senátu za stát New York. V roce 1913 se stal asistentem sekretáře pro námořnictvo a oba manželé se přesunuli do Washingtonu D.C. V roce 1918 se dostalo manželství Rooseveltových do krize, když vyšla najevo manželova nevěra se sekretářkou Eleanor, slečnou Lucy Mercerovou. Vše se urovnalo a manželství trvalo dále.
Změnila se rozhodně Eleanor, která se od tohoto okamžiku stala mnohem nezávislejší. Manželé pak od roku 1918 žili odděleně. V této době se Eleanor naplno zapojila do boje za zákaz dětské práce, uzákonění minimální mzdy, pracovní zákonodárství a do všech možných kampaní vztahujících se na prohloubení sociálních jistot. V roce 1919 se zapojila zcela dobrovolně do jednání na Mezinárodním kongresu pracujících žen, konaném ve Washingtonu. Přes všechnu hořkost ze ztráty klidného a harmonického manželství, stála za svým manželem solidárně a podpořila jeho volební kampaň na úřad viceprezidenta.
V roce 1921 zcela nečekaně paralyzovala Franklina D.Roosevelta obrna. V roce 1928 Franklin D. Roosevelt složil guvernérskou přísahu a stal se guvernérem státu New York a Eleanor byla zvolena národním výborem demokratické strany ředitelkou Kanceláře pro ženské věci. Ve volební kampani na úřad prezidenta v roce 1932 Franklin D. Roosevelt vyhrál a stal se prezidentem Spojených států amerických. Eleanor z titulu své funkce i svých do té doby získaných zkušeností podnikala veřejná setkání, přednášela, vystupovala v rozhlasových pořadech, psala vlastní sloupky do denního tisku. Veřejně odsuzovala jakoukoliv formu rasismu.
V době, kdy černošské zpěvačce Marian Andersonové bylo v roce 1939 pro její barvu pleti zakázáno vystoupit ve washingtonském Constitution Hall, zorganizovala a zajistila alternativní vystoupení na schodech Lincoln Memorialu, kde se sešlo více jak 70 000 lidí a tento recitál byl navíc šířen po celých Spojených státech rozhlasem. Okamžitě jednala s manželem, aby podepsal návrhy zákonů a antidiskriminačních opatření v rámci svého reformního programu známého jako New Deal. Velmi zásadním způsobem a s neuvěřitelně silnou vůlí po změně, vedla kampaň za zrušení internace , které se vztahovaly na Japonce ve Spojených státech za II. sv.války.
V době II. sv. války se zasadila o zřízení první letecké jednotky Američanů z řad černošského obyvatelstva, známou jako 332 FG/Fighter Group/ z Tuskege. V roce 1945 náhle Franklin Delano Roosevelt zemřel. Zdálo by se, že se Eleanor stáhne do ústraní a bude se věnovat památce manžela. Nečekaně brzy se pustila Eleanor do politického dění a byla zvolena v roce 1946 předsedkyni Komise spojených národů pro lidská práva. Zahájila nejprve práce na vypracování návrhu Deklarace lidských práv /schválená v roce 1948/ a zřídila nátlakovou organizaci Američané pro demokratickou akci se zaměřením na vnitřní sociální reformy.
V roce 1952 odstoupila z funkce v OSN a jako zástupce New York Post navštívila v roce 1957 tehdejší Sovětský svaz. V roce 1961 John F. Kennedy jmenoval Eleanor Roosevelt opět do OSN jako předsedkyní komise pro ženské věci.
První dáma USA a bojovnice za lidská práva Eleanor Rooseveltová zemřela na tuberkulozu v New Yorku ve věku 78 let.
Erkul
Autor: Erkul .
