Johanka z Arku

Přes stále se prohlubující časovou propast jsou život a osud Johanky z Arku, přesněji Jeanne d´ Arc, řečené Panny Orleánské, francouzské dívky, která vstoupila nejen do francouzských, ale svým způsobem i evropských dějin, poučené a významné současně.

Otec Johanky, vážený sedlák Jakub d´Arc, byl majitelem padesáti jiter půdy, koní a dobytka a měl významné postavením ve správě obce Domrény, ležící v údolí horního toku řeky Maasy, patřící do lotrinského regionu. Do obce Domrémy přišel ze sousedního kraje Barrois, z obce Arku. Matka Isabela, řečená La Romée, pocházela z nedaleké vesnice Vouthonu.

Johanka se narodila s vysokou pravděpodobností 6. ledna roku 1412 a vyrůstala společně se svými sourozenci, bratry Jacqueminem, Jeanem a Pierrem a sestrou Kateřinou. Vše, co uměla, se naučila od své matky, šít, zašívat, příst, rozdělat oheň a hlavně díky své matce znala všechna základní pravidla křesťanské věrouky. Stejně jako rodiče byla i Johanka nesmírně zbožná.

Historické prameny uvádějí, že byla i pozorná k nemocným, opuštěným a strádajícím lidem. Pomáhala nemocným a chudým dávala almužny. Číst a psát neuměla, pouze se dokázala podepsat svým jménem. Obec Domrémy, dnes Domrémy-la-Pucelle, spadala v rozhodující době pod pravomoc hejtmana Roberta de Baudricourta, věrného služebníka francouzského krále V roce 1415, když měla Johanka tři roky, vpadl do Normandie anglický král Jindřich V., který si nárokoval právo k francouzskému trůnu. Asi padesát kilometrů na jih od Calais Jindřich 25. října roku 1415, porazil ostudným způsobem francouzskou armádu na bitevním poli u vsi Agincourt, dnes Azincourt.

Francouzská šlechta se v době panování krále Karla VI., který nebyl pro dlouhé období duševní nemohoucnosti schopen plně vládnout, ovládána několika příslušníky královské dynastie, včetně kráklovny Isabel a několika vévodů-burgundského, orléanského, bourbonského a vévody z Berry. Když byl v roce 1407 zavražděn vévoda Ludvík Orléanský na příkaz svého bratrance burgundského vévody Jana Nebojácného, země se dostala do krize. Francie se rozdělila na dvě části. Jednu ovládali orléanstičtí Armagnaci a druhou příznivci burgundské rodové větve. Tento stav vedl v roce 1413 k povstání v Paříži, které vedl jistý Simon Caboche, jenž byl pod vlivem Pierra Cauchona z Burgundska, oddaného stoupence Angličanů. Po porážce francouzských vojsk u Agincourtu se rozkol mezi šlechtou dále prohloubil a součsně byla oslabena armagnanovská frakce u královského dvora.

Johanka si žila dále svým dětským životem. Oblíbila si otcovy ovečky, které ráda odváděla na pastvu, a dlouhé hodiny samoty ji vedly k pozorování přírody a při její hloubavé povaze si stále více uvědomovala spojitost své mysli se všemi detaily své okolí. Každý detail svého života podřizovala všeobjímající křesťanské víře, jak ji hlásala katolická církev v té době. Za složité dějinné situace, jakou Francie procházela, svitla naděje pro ukončení všech zmatků a i bezbrannosti Francie vůči Angličanům, když se na politické scéně objevil mladý muž, dauphin Karel následník trůnu/, který sehrál velmi významnou roli v dalším Johančině osudu. Díky své mladosti a plný energie se Karel pustil do spolupráce s armagnakovskou frakcí, a to i přesto, že jeho matka královna byla spojena s burgundskými vévody.

Po zavraždění Jana Nebojácného Armagnaky v roce 1419, se do popředí dostal jeho nástupce Filip Dobrý, který výslovně stál na straně Angličanů. V roce 1420 se Jindřich V. díky svému sňatku s Kateřinou z Valois, dcerou krále Karla VI., a dauphinovou sestrou, stal francouzským králem. Dauphin Karel byl najednou zbaven dědických nároků a Francie byla rozdělena mezi Jindřicha V. a vévodu burgundského. Mezi těmi panovníky sjednal smlouvu dodaný spojenec Angličanů Pierre Cauchon, jenž byl za tuto službu jmenován biskupem v Beauvais. Johanka v té době ještě nabírala sílu a toulala se svým stádem oveček v okolí Domrémy. V době, kdy již měla deset let, zemřel jak Jindřich V., tak i Karel VI. a formálně se stal králem Francie novorozenec Jindřich VI.

V létě roku 1424 se několikrát za sebou, když byla na zahradě svého otce, než-li se vypravila na pastvu s ovcemi, uslyšela hlas, který byly spojen i s mnohými zvláštními viděními. Sama později řekla, jak bylo i písemně zaznamenáno: „Bylo mi třináct let, když jsem uslyšela hlas Boží, jenž mi pomohl vést mé jednání. Bylo to poprvé, kdy jsem také ucítila strašlivou úzkost. Ten hlas se ozval kolem poledne v otcově zahradě. Bylo léto. Viděla jsem to na vlastní oči, tak jako vidím dnes vás.“

Johanka věřila, že jí svatí Michael, Markéta a Kateřina nabádají, aby vyhnala Angličany od Orléansu, tedy i z celé Francie a aby dovedla dauphina do Remeše, kde by byl slavnostně korunován. Hovořila o tom, že hlasy byly doprovázeny silnou září a někdy se jí zjevili i svatí Michael, Markéta a Kateřina. Slavné proroctví, které Johance dodávalo po celý její následující život neotřesitelnou víru o svém poslání, že jedná v souladu s Božími příkazy. Johanka své vidění rozhlašovala a více a více se věnovala bohoslužbám, zpovědím. V roce 1428 se domáhala prostřednictvím svého otce a později i hejtmana Roberta de Baudricourta, aby mohla předstoupit před dauphina a seznámit jej s vidinami a obsaženým proroctvím.

Na cestě k dauphinovi Karlovi, který sídlil v té době na hradě Chinon, Johanku doprovodil hejtman de Baudricourt. Na slabého až nerozhodného Karla její neochvějné vystupování okamžitě zapůsobilo, pouze z opatrnosti dívčina proroctví a její chování nechal posoudit komisi, které předsedal arcibiskup remešský. Postava Johanky, která bude zaníceně a prozářena božím vnuknutím kráčet před douphinovými vojsky do budoucí bitvy s tím, že vojsko dauphinovo bude ujištěno o svém božím poslání a na straně druhé vojsko protivníkovo zastrašeno tím, že na straně dauphinově je vůle Boží, ovlivnilo rozhodnutí následovníka Karla, který postavil Johanku do čela svých vojsk.

Její armáda vytáhla k obléhanému Orléansu 8. května roku 1428. Johanka kráčela neúnavně na čele vojska a dne 18. června téhož roku jej i vedla do bojů a vítězství u Patay. Angličané byli poražení a dalším tažením pod vedením Johanky byla donucena i další města, aby se vzdala, včetně Troyes. Dauphin triumfálně vstoupil do Remeše a 17. července byl korunován jako francouzský král Karel VII.. Na výraz vděku Johance i její rodině udělil král 29. prosince 1429 šlechtický titul a rozhodl o osvobození Domrémy od povinnosti odvádět daně. O tuto výsadu Domrémy přišlo krátce po Velké francouzské revoluci.

Johanka byla podle zajata přívrženci burgundského křídla 23. května 1430 u Compiegne a doslova byla prodána Angličanům, kteří ji nekompromisně postavili před soud v Rouenu, ve kterém měli převahu proangličtí francouzští klerici. Byla obviněná mimo jiné zločiny také z čarodějnictví. Soud se nějakými důkazy nezabýval, rozhodnutí učinil bez dodržení základních práv osoby obviněné. Celou akci řídil Johančin největší nepřítel Pierre Cauchon, který si tak vyřizoval osobní účty s francouzskou královskou mocí.

Francouzský král Karel VII. se zachoval zbaběle a pro Johanku nehnul prstem, aby jí pomohl uniknout. V jarní den 24. května roku 1431 byla odsouzena soudním výrokem k upálení na hranici. Hrdinně stoupala s papírovou čapkou čarodějnic na hlavě, kterou ve středověku dostávaly ženy obviněné z čarodějnictví. Nápis na čepici, kterou měla i v okamžiku, kdy vzplála hranice zněl: „Opakovaný kacíř, odpadlík a modloslužebník.“

Podle dobových záznamů bylo z rozhodnutí soudu vystaveno ohořelé Johančino tělo po nějakou dobu a následně opět vhozeno do ohně a spáleno na popel. Popel byl vsypán do řeky Seiny. Přišel den 7. července roku 1456, když bylo po inkvizičním přešetření jednoznačně prokázáno, že Johanka z Arku byla zcela nevinná. Johanka byla oficiálně vyhlášená za mučednici a blahoslavena byla církví v roce 1909 a v roce 1920 byla takřka 500 let po jejím upálení slavnostně svatořečena. Dnes představuje jeden z hlavním symbolů francouzského vlastenectví.

Erkul

Autor: Erkul