František Drtikol

Do roku 1901 se v české fotografické tvorbě neobjevila výrazná osobnost, která by z fotografie vytvořila výtvarný prostředek rovnocenný jiným výtvarným odvětvím, které již do tohoto stádia dávno dospěly. František Drtikol se narodil v Příbrami 3. března roku 1883 do kupecké rodiny. Jeho vidění světa bylo již v dětských letech zjevně na vyšším stupni, než-li tomu bylo v jeho blízkém okolí. Rád si kreslil, počínaje od jednoduché kresby tužkou, uhlem nebo pastelkami. Později vyzkoušel i další techniky.

Otec živnostník se nenechal přesvědčit a synovo přání být malířem vyřešil tak, že jej poslal do učení k příbramskému fotografovi Antonínu Mattasovi. Drtikol byl tak již po absolvování nižšího gymnázia vržen do reálného života a v Mattasově ateliéru pilně vstřebával do sebe všechno z fotografického řemesla. Učňovská léta prožitá v období let 1898 až 1901 si František Drtikol v potřebě po úniku z řemeslného pojetí fotografie, vylepšoval po svém. Tu a tam si zakoupil časopis Das Atelier des Photographes, ve kterém se poprvé setkal s dalšími možnostmi fotografie, tedy fotografií jako umělecký a tvůrčí prostředek a projev.

Naprostý zvrat představovalo zjištění, že existuje dvouletá fotografická škola v Mnichově. Drtikol se pokusil o přijetí ke studiu na této škole a byl skutečně přijat. V rámci výuky museli žáci navštěvovat výstavy, muzea, studovat sochy, malby a fotografovat architekturu v terénu. Nejvíce Františka Drtikola zaujala portrétní fotografie a s tím spojené studium díla předních světových malířů-Rembrandta, Dürera, Cranacha a dalších. Drtikol ukončil školu s mimořádně velkým úspěchem a přešel díky tomu do ateliéru Theodora Schumanna v Karlsruhe.
¨
Zde pracoval až do konce srpna roku 1903. Po návratu do vlasti pracoval krátce v Gránově ateliéru v Turnově a nakonec v Praze u Faixe. Od října 1904 vykonával řádnou presenční vojenskou službu v Benešově a po jejím skončení se vrací do Příbrami, kde si v roce 1910 zařídil fotografický ateliér. Ateliér pro nedostatek zákazníků ještě téhož roku zkrachuje. Od poloviny roku 1910 začala Drtikolova spolupráce s Artělem, ateliérem pro výtvarnou práci v Praze. Ukazuje se, že ředitel mnichovské fotografické školy měl pravdu, když napsal osobní dopis otci Františka Drtikola v roce 1904, ve kterém mimo jiné uvedl: „Váš syn Franz má veliký talent k vykonávání umělecké fotografie, který se ale v Čechách nemůže řádně rozvinout. Je tím cennější, že přitom zůstává své věci věrný.“

Díky vysoké výtvarné úrovně Drtikolovy tvorby se jeho snímky dobře prostřednictvím Artělu prodávají. Vstupem do Českého klubu fotografů-amatérů se mu otvírá možnost seznámit se s mnohými fotografy, kteří také považují výtvarné pojetí fotografie za nutné a odmítají lpění na výlučně komerčním pojetí. Zde se seznámil s Augustinem Škardou, se kterým si otevřel pod hlavičkou Drtikol-Škarda ateliér ve Vodičkově ulici v Praze. Ateliér se výlučně specializoval na portrétní fotografii a za poměrně krátkou dobu se Drtikolovo pojetí především ženského portrétu stává pražskou kulturní událostí.

Drtikol se pouští i do obesílání světových fotografických výstav, kde jsou jeho fotoportréty často předmětem obdivu. Portrétování v ateliéru u Drtikola patřilo v té době v Praze k dobrému tónu. Během války pobýval Drtikol v Bekés Czabě. V roce 1921 se pro neshody rozešel se svým společníkem Škardou a krátce poté se oženil s tanečnicí Ervínou Kupferovou. Portrétní fotografii postupně vytlačují jeho kompozice ženských těl a tváří doplněné rekvizitami většinou geometrických tvarů. Do dvacátých let byl Drtikol zcela pohlcován secesním pojetím ve spojitosti s domalováváním fotografií a jejich doplnění o pozadí s fotografovanou figurou.

Postupně přechází k malířsky plošnému pozadí s aranžovaným prostředím. Třicátá léta minulého století se Drtikolova tvorba odkloňuje od zobrazování lidského modelu a fotografuje figurky, které vyřezává podle vlastních kreseb. V této době se mu i přes jeho světové jméno nedaří a doslova začíná živořit. Pořádá kurzy pro fotoamatéry, aby se uživil. Krátce po osvobození externě vyučuje na grafické škole v Praze, ale jeho poznatky z vývoje fotografie do konce dvacátých let a jejich navazující využití, působily spíše zastarale.

Svůj pražský ateliér František Drtikol zlikvidoval po částech v období 1932 až 1935. Po roce 1935 postupně přestává fotografovat, žije v ústraní, horlivě maluje a kreslí své filosofické a teosofické představy. Věnuje se také studiu jógy a snaží se žít podle zásad východních filozofií. František Drtikol, světově uznávaná osobnost české umělecké fotografie, zemřel v Praze 13. ledna 1961 ve věku nedožitých 78 let.

Erkul

Autor: Erkul