Jan Amos Komenský

Dětství prožíval v Uherském Brodu, kde jeho otec Martin byl vlivným měšťanem a matka Anna se starala o domácnost. Společně žili v bratrské víře a harmonii. Původně se Jan, později známý jako Jan Amos, podepisoval ve svém mládí jménem Nivnicenus, nebo také Nivanus podle místa svého narození-Nivnice u Uherského Brodu. Později si zvolil dnes známé Komenský, podle vsi Komňa na Uherskobrodsku, odkud pocházeli jeho rodiče.

Po smrti obou rodičů v roce 1604 se dvanáctiletý Jan dostal do péče příbuzných v blízké Strážnici, kde se pilně učil v tamní bratrské škole a patřil k těm nejlepším z nejlepších. V roce 1608 byl vyslán na přerovskou latinskou školu, kterou úspěšně absolvoval a jako adept kněžského roucha přijal ke svému rodnému jménu Jan biblické jméno Amos. Opět jako nejlepší absolvent přerovské školy připravující bratrský kněžský dorost, byl vyslán na vysokoškolské studie do zahraničí v roce 1611.

Doložen je jeho dvouletý studijní pobyt na kalvínské akademii v německém Herbornu, odkud v roce 1613 pokračoval na univerzitu v Heidelbergu , kde se setkal s mnoha učenými osobnostmi. Zde s velkou pravděpodobností vznikl jeho celoživotní zájem o vědění, prohlubování i vyhledávání poznatků o didaktických prostředcích, ke kterému jej inspiroval významný filozof J. H. Alsted. Zde se také sblížil s dalšími heidelberskými učiteli, kteří vytušili dosud plně nerozvinuté schopnosti Jana Amose Komenského. Komenský vykonal řadu studijních cest po Německu a Holandsku v této době.

Když se v roce 1614 vrátil na Moravu, plný nejnovějších pedagogických i dalších poznatků ke své radosti mohl nastoupit jako učitel na přerovské bratrské škole. V roce 1616 se stal knězem a dva roky nato byl ustanoven správcem německého bratrského sboru a školy ve Fulneku. V osobním životě prožíval radostné okamžiky, když uzavřel sňatek se svou první manželkou Marii Vizovskou. Po bělohorské prohře nekatolických stavů a tvrdé katolizační perzekuční politice proti nekatolickým duchovním, ve smutku opouští se svou rodinou zpustošený a vypleněný Fulnek.

Nejprve hledá útočiště v Přerově, kde jeho dvě děti i žena umírají během morové epidemie. V poslední chvíli uniká do Brandýsa nad Orlicí pod ochranu pánů z Žerotína. V Brandýse dokončil Labyrint světa a ráj srdce a dva roky po smrti své milované manželky se zahledí do Doroty, dcery bratrského biskupa Jana Cyrila a vstoupí podruhé do stavu manželského. V roce 1625 je s dalšími vyslán Jednotou bratrskou do polského Lešna s úkolem připravit záchytný bod pro bratry prchající z Čech.

S rodinou se objevuje v Lešně až v roce 1628 a byl povolán na tamější bratrské gymnázium a zanedlouho se stává i jeho představeným. Zde využívá dočasného klidu a sepisuje své návrhy a úvahy o reformě školství, vyučovacího procesu a důležitosti šíření poznání studiem cizích jazyků. Píše své méně známe dílo –Navržení krátké o obnovení škol v království českém, Didactica, tj. Umění umělého vyučování/1632/, představující Komenského přínos pro dobu obnovy českého školství po návratu z exilu do vlasti. Komenského úvahy i návrhy nacházely své příznivce i mimo Lešno. V roce 1632 se stal biskupem Jednoty bratrské a současně i jejím sekretářem. Píše didaktický spis Fyzika a své poznatky a úvahy soustředil do spísu Předchůdce vševědy, který zejména vyvolal zájem anglické vzdělané společnosti a obchodního podnikatele Samuela Hartliba, který tento zájem otištěním Komenského spisu v Anglii v roce 1641, vyvolal.

Ve stejném roce Komenský připlul do Anglie a pobýval zde až do června roku 1642, kdy se rozhodl k návratu v důsledku vnitropolitických různic předcházejících anglické revoluci. Před tímto rozhodnutím zde zanechal ke zveřejnění své nejznámější dílo, souhrn vševědních návrhů, úvah a závěrů- VIA LUCIS, čili Cesta světla. Spis, který je svým významem doslovně nadčasový. Když opouštěl Komenský Anglii, vezl si s sebou řadu pozvání z míst, kam pronikla jeho pověst myslitele. Vybral si Švédsko, rozhodující evangelickou mocnost. Věřil, že současně s šířením svých myšlenek bude mít možnost prosazovat a svým způsobem ovlivňovat evangelické mocnosti k osvobození českých zemí.

Také ve Švédsku se snažil svými praktickými radami ovlivňovat vývoj školství. Snažil se i později v době, kdy již švédská vojska bojovala na českém území, přesvědčit švédského kancléře Axela Oxenstjerna, aby v chystaném jednání o uzavření míru trval, aby do švédských podmínek bylo zahrnuto i uvedení českých zemí i její správy a náboženských svobod do původního stavu před rokem 1621. Po podepsání vestfálského míru v říjnu roku 1648 byl Komenský na dně, zklamán proto, že švédská strana k jeho prosbám nepřihlédla a navíc mu zemřela jeho druhá manželka.

V následujícím roce si našel třetí ženu, která se mu starala o dovršení výchovy jeho dvou dětí z předchozího manželství. Po roce 1650 se rozjel do východouherského Blatného Potoka, kde přijal nabídku k modernizaci tamního školství a vedle své evangelické mise, prospěl i uherskému školství a po čtyřech letech se vrátil do Lešna. V Blatném Potoku napsal univerzální spis GENTIS FELICITAS /Štěstí národa/, pro nějž čerpal své poznatky z předcházejících let. V roce 1656 byl přinucen prchnout i s rodinou z polskými vojsky vypáleného Lešna, když ustupovaly před švédskými vojsky krále Karla Gustava. Z města prchali takřka všichni tam žijící moravští a čeští exulanti. Shořela nejen Komenského obsáhlá knihovna, ale i rozdělané práce a mnohé rukopisy. Při cestě do Braniborska, kde se zamýšlel ukrýt, se zastavil ve Frankfurtu nad Odrou, kde je dostihlo pozvání od Laurentia de Geera, představitele nizozemských evangelických kruhů.

Přes Hamburg cestuje do Nizozemska, ve kterém mu byla nabídnuta čestná funkce profesura s finanční podporou určenou k vydávání jeho dalších prací. V období počínaje rokem 1656 vyšlo v Amsterdamu i dalších holandských městech takřka čtyřicet Komenského spisů. Již od studií v Herbornu psal na základě shromážděných materiálů česko-latinský slovník Linguae Bohemicae theosaurus /Poklad jazyka českého/, který byl z velké části zničen požárem v Lešně. V Nizozemsku na své předchozí dílo navázal čtyřmi didaktickými svazky OPERA DIDACTICA OMNIA/Sebrané didaktické spisy /1657-1658/pera ve světě dosud vysoce ceněným dílem. V roce 1658 vydal také populární spis s názvem Manuálník aneb Jádro celé biblí svaté. V rukopisné podobě zůstala jeho sbírka více jak dvou tisíc českých starých přísloví : Moudrost starých Čechů za zrcadlo vystavená potomkům. V letech 1620 až 1621 napsal k zvýšení úrovně české poezie spis: O poezii české, a vyučovací pomůcku pro bratrské školy pod titulem: Zpráva o naučení o kazatelství. Nepsal jen didaktické nebo náboženské spisy, ale také napsal traktáty, jejichž prostřednictvím usiloval o změnu některých politických poměrů. Mezi takové spisy patří spis ANGELUS PACIS /Anděl míru, 1667/, k jehož napsání byl motivován přáním ukončit během mírových jednání v Bredě válku probíhající mezi Anglií a Nizozemskem v letech 1664 až 1667.

Vždy se snažil působit na politiku a trvání mírových vztahů mezi protestantskými zeměmi a řešení konfliktů mírovými prostředky. V jednom ze svých posledních spisů UNUM NECESSARIUM /Jedno jest potřebí/, který věnoval Ruprechtu Falckému, synu krále Fridricha, a ve kterém se přísnými slovy pustil do hodnocení své životní cesty, svých prací. Mimo jiné napsal : „ Celý můj život byl putováním a neměl jsem vlast. Stále jsem měnil místo pobytu a nikde jsem neměl svůj domov…“

Rozsah díla Jana Amose Komenského je neuvěřitelný a dosud pro jeho šíření bylo nejméně učiněno v jeho rodné vlasti. V roce 1829 jako jeden z prvních Čechů František Palacký napsal Komenského životopis a jen nemnozí z české a moravské veřejnosti v 18. až 19. století znali Komenského jméno a něco z jeho díla. Náboženský a společenský myslitel, poslední biskup české větve Jednoty bratrské, teoretik slovesného umění a zejména zakladatel nejen české, ale i světové pedagogiky a dodnes nejvýraznější reprezentant české kultury Jan Amos Komenský, zemřel daleko od své rodné vlasti v nizozemském Amsterdamu 15. listopadu roku 1670, ve věku 78 let. Pohřben byl a svůj klid našel v kostele valonské reformované obce v Naardenu.

Autor: Erkul