Jaroslav Malínský

Celoživotně byl zaujat detailem a jeho místem v řádu podrobností, které mu někdy svazovaly ruce. Později usiloval o syntetický pohled na tvary a linie, vědomě se vzdaluje od původní koncepce podrobného zobrazování reality. Než-li dospěl do této, prošel dlouhou životní cestu, která začala v Praze, kde se 12. května roku 1897 narodil.

Vedle zájmu o hudbu se horlivě věnoval kresbě a od svých čtrnácti let i grafickým technikám. V letech 1911 až 1914 se pod vedením profesora Alexandra Jakesche se připravoval současně v grafickém kurzu pořádaném na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Zde se poznali s Františkem Tichým a společně pronikali do tajů malířské tvorby. Po návratu z první světové války, již jako zralý muž, složil talentové zkoušky na pražské Akademii výtvarných umění a byl přijat přímo do mistrovské školy profesora Vojtěcha Hynaise. Po necelém roce přešel v roce 1920 přešel do ateliéru profesora Vratislava Nechleby.

Technicky vyzrálý a znalý technik holandských mistrů se v roce 1921 stal stipendistou Hlávkovy nadace. Po absolutoriu v roce 1923 se vydal na delší studijní cestu do Paříže, Itálie, Jugoslávie, Španělska a konečně Maroka, odkud se zatížený dojmy vracel domů. Získané poznatky a dojmy rozvíjel ve své malířské tvorbě a věnuje se portrétu a vedle žánrových témat vyjíždí také za exteriéry mimo Prahu. V roce 1924 se stal členem Jednoty výtvarných umělců.

Koncem 30. let minulého století je zvolen jejím předsedou. V meziválečném a poválečném období byl nejvyhledávanějším pražským portrétistou. Od roku 1937 opakovaně vystavoval na společných výstavách Jednoty výtvarných umělců a po roce 1945 se podílel svými obrazy i grafickými listy na řadě kolektivních výstav. Po roce 1948 pro své politické názory se dostával mnohdy do názorových střetů a spolu s poklesem zájmu o portrétování ztratil po delší dobu možnost seznámit veřejnost se svým dílem. Zaměřil se na grafiku a krajinomalbu.

Kolem poloviny sedmdesátých let minulého století se pozvolna zvyšoval zájem o jeho dílo a vystavoval po delší odmlce v roce 1976 na výstavě „Vratislav Nechleba a jeho škola“ . V první polovině roku 1977 oslavil své osmdesáté narozeniny a konečně mohl samostatně vystavovat, přičemž jeho výstava „Krajina v díle Jaroslava Malínského“, byla mimořádnou kulturní události.

Svými obrazy je zastoupen v Národní galerii, ve sbírkách pražského Hradu, regionálních galeriích, a též na jiných místech. Akademický malíř Jaroslav Malínský zemřel 26. dubna roku 1979 ve věku nedožitých 82 let.

Erkul

Autor: Erkul