Jan Hus

Snad byla místem narození Mistra Jana Husa obec Husinec u Prachatic, ale možná tím místem byl Husinec ležící severně od Prahy. Žádného sporu však není o tom, že Mistr Jan Hus skutečně existoval a byl nejen římskokatolickým knězem a kazatelem, ale i českým středověkým náboženským myslitelem, jazykovým novátorem, pedagogem a zejména reformátorem církve. Za základ svých reformačních myšlenek považoval učení anglického náboženského reformátora Johna Wycleffa /asi 1320 - 1384/.

Od Husových současníků víme, že pocházel z velmi chudých poměrů a jeho studium kněžství bylo po celou dobu provázeno myšlenkami, aby nikoho z rodičů svých nezklamal, když se pro něj tolik obětovali. Během staletí se Husův obraz hodně zidealizoval. Husovi přátelé o něm věděli, že se rád dobře nají i napije, nebo i o tom, že si rád zahrál šachy, což byla v době jeho života hra, která byla považována za hru značně rozmařilou. Příjmení Hus bylo odvozeno od rodného Husince, ale původně se Mistr Jan Hus podepisoval Jan z Husince a někdy i jako Jan z Husí.

Z různých pramenů je známo, že byl pomenší postavy, mírně obézní a měl narůžovělé tváře. Studoval na pražské univerzitě a v roce 1396 dosáhl titulu mistr svobodných umění. Profesně se uplatnil počínaje rokem 1398 jako pedagog a vyučoval na pražské univerzitě. Postupně byl již jako profesor teologie v letech 1401 až 1402 jejím děkanem. Krátce byl i rektorem pražské univerzity v letech 1409 až 1410. Již v roce 1400 byl vysvěcen na kněze a zcela logicky se objevil před věřícími jako kazatel. Místem jeho kázání se od roku 1402 stala nová kaple sv. Mláďátek, která byla rovněž nazývána kaplí Betlémskou.

Vše se vyvíjelo zdánlivě správným směrem a tehdejší pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka podporoval Husovu horlivost vyvíjenou pro blaho církve. Když Hus požádal arcibiskupa , aby se v kostelech nezpívaly světské písně a později, aby se kněží zřekli nošení módních civilních oděvů, návštěv hospod, hraní v kostky a obcování s poběhlicemi, měl jeho plnou podporu a slova pochopení. Hus se během svých studiích dostal až k učení reformátora Wycleffa, profesora Oxfordské univerzity, který byl hluboce pohoršen nejen úpadkem dobrých mravů mezi duchovními, ale i úpadkem všeobecných mravů.

Mezi jím hlásanými předpoklady pro znovuobrození církve byl mimo jiné i požadavek nemajetné církve, která by v původní chudobě sloužila Bohu, tak jak to hlásal Ježíš Kristus. Mistr Jan Hus šel v postatě zpočátku po stopách mistra Stanislava ze Znojma, který Husa s myšlenkami Wycleffovými seznámil . Vedle Štěpána Páleče byl právě Jan Hus jedním z jeho věrných žáků. Stanislav ze Znojma byl v dalších letech obviněn univerzitním mistrem Ludolfem Meistermannem z kacířství , který jej obžaloval u papežské kurie. Pod tlakem této obžaloby se vypravil Stanislav ze Znojma v doprovodu Štěpána Páleče do Říma, aby svá stanoviska obhájil a očistil se tak.

V té době byl papežem Řehoř XII. Stanislav ze Znojma a Štěpán Páleč byli v Bologni zatčení a okamžitě uvrženi do vězení. Univerzitní spor o Wycleffovo učení měl dohru u samotného krále Václava IV., který v té době pobýval v Kutné Hoře. Hus si přišel králi stěžovat a popsal všechny souvislosti a kroky německých univerzitních mistrů, jako i rozmlouval o panujících poměrech sil na pražské univerzitě. Husa při tomto jednání doprovázel mistr Jeroným Pražský, který vše králi potvrdil. Václav IV. vše zvážil a 18. ledna 1409 přiřkl Čechům Dekretem kutnohorským namísto původního jednoho hlasu, hlasy tři. Všem cizincům přisoudil toliko jeden hlas dohromady.

Tento úspěch Mistra Jana Husa podnítil k důslednějšímu potíráním zlořádů a veřejně hlásal Vycleffovo učení ve svých kázáních. Na opakující se stížnosti zejména pražských farářů , kteří Husa napadali, že káže nepravdy a bludy, arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka se obrátil k papeži Řehořovi XII., který v prosinci 1409 zakázal svým nařízením v Čechách kázání v soukromých kaplích. Tento zákaz přímo směřoval proti a kázáním Mistra Jana Husa v kapli Betlémské.

Protože se Hus nemínil podřídit, pražských arcibiskup v červnu 1410 využil svého postavení a nechal shromáždit co největší množství opisů překladů Wycleffových spisů a všechny nechal demonstrativně veřejně spálit. Hus při kázání přítomným přečetl apelaci římské kurii jako nesouhlas s arcibiskupovým postupem. Za Husem stáli i jeho kolegové, slovutní univerzitní profesoři pražské univerzity. Arcibiskupem cloumal vztek a proklínaje Husa za jeho opovážlivost jej jako první z církevních otců za jeho postoje exkomunikoval a dal jej do klatby.

V roce 1411 i tehdejší pisánský vzdoropapež Jan XXIII. Husa předvolal před soud kurie. Hus kázal dál v Betlémské kapli na podporu a obhajobu Wycleffovu. V této souvislosti napsal spis Defesio articulorum Wycleff. Papežský legát podnícený arcibiskupem Zbyňkem Zajícem na Husa podal u kurie žalobu pro kacířství. Ještě v červenci 1411 byl uzavřen smír mezi arcibiskupovou stranou a stranou Husovou, ale již počátkem září téhož roku Zbyněk Zajíc raději utekl z Prahy a krátce poté zemřel v Prešpurku /dnešní Bratislavě/.

Jeho nástupcem se stal vyšehradský lékař, právník a probošt pražský Albík z Uničiva /1358-1427/. Arcibiskup Zbyněk Zajíc raději uprchl z Prahy, když náhle v pražských ulicích vzplály nepokoje a rozzuřené davy se řítily městem a pronásledovaly faráře, kteří podporovali arcibiskupa a hanili Husa. Ty faráře, které se jim podařilo chytit, házeli do Vltavy, druzí rozbíjeli kostelní mobiliáře a rozbíjeli farní zařízení. Do té doby lid považoval kroky krále Václava IV. za jasnou manifestaci a podporu věci Mistra Jana Husa. Měli za to,že král stojí za svým lidem. Ve stejné době se z Itálie vrátili Stanislav ze Znojma a Štěpán Páleč, které dlouhé věznění zcela zlomilo a jejich původní ohnivá obhajoba Wycleffova učení byla ta tam. V Pise se vzdoropapež Jan XXIII. připravoval na válku proti neapolskému králi Ladislavovi. Potřeboval peníze, hodně peněz na svou válku a ve snaze, jak je získat, vyslal do takřka všech evropských měst prodavače odpustků. Prodavači odpustků hlásali, že ti, kdož si odpustky zakoupí a zaplatí, budou nejen zbavení hříchů, ale také zase bude jejich duše čistou.

V květnu 1412 , když dorazili do Prahy prodavači odpustků, podrobil Hus prodávání odpustků tvrdé kritice a odsouzení, když napadl odpustkovou bulu a papeže nazval antikristem. Reakce pražského lidu byla okamžitá a vedla k dalším lidovým bouřím a štvanicím směřujícím proti prodavačům odpustků a tě , kdož jejich činnost schvalovali. Náhle stáli proti Husovi i jeho bývalí přátelé, Stanislav ze Znojma i Štěpán Páleč. Oba byli vystrašeni z možné eskalace lidových bouří, i když sami odsuzovali soukromě papežovy odpustky.

Král Václav IV. se vyjadřoval v obdobném duchu. Takřka nikdo netušil, že sám český král Václav IV. má z výtěžku prodeje papežových odpustků zajištěný i svůj podíl. Králem svolaná královská rada na hradu Žebrák dospěla k závěru, že protiodpustkové bouře vyvolané Husovým kázáním budou násilně potlačeny.

Na výstrahu a demonstraci královské moci byli popraveni tři dříve zadržení muži. Hus jejich těla nechal dopravit do Betlémské kaple a po smutečním obřadu, který byl konán za mohutné účasti pražského lidu, byli pochováni jako svatí mučedníci. Vzdoropapež Jan XXIII. na počátku srpna 1412 vyslal do Prahy svého legáta s novou papežskou klatbou na Husa. Na Prahu byl pak uvalen interdikt, kterým bylo zakázáno vykonávání všech církevních obřadů a úkonů. Hus se proti klatbě a interdiktu odvolal ke Kristu, přesněji k Písmu svatému a text odvolání veřejně přečetl v Betlémské kapli.

Papežův zákaz nebyl přísně dodržován, ale univerzitní mistři naléhali na Husa, aby Prahu na nějakou dobu opustil a umožnil pravidelné konání církevních obřadů a úkonů. Hus zvážil svou situaci a odjel z Prahy ke svým přátelům také proto, že měl být z příkazu papeže zatčen, uvězněn a Betlémská kaple měla být rozbořena. Na Husa naléhal i sám Václav IV. a Jan Hus nějakou dobu pobýval v jižních Čechách na Kozím Hrádku u pánů Ctibora a Jana z Kozího.

Krátce se pobyl v Sezimově Ústí a na pozvání králova důvěrníka Jindřicha Lefla z Lažan pobýval na jeho hradě Krakovci u Rakovníka. Husovi přátelé Jan z Chlumu a Václav z Dubé na počátku roku 1414 Husovi přivezli pozvání na církevní koncil do Kostnice, kde měl mít Hus veřejné slyšení. Hus byl přesvědčen o své pravdě a chtěl ji před koncilem v Kostnici obhájit. K cestě dostal od krále Václava IV. a nového arcibiskupa Konráda z Vechty průvodní ochranný glejt. Až 18. října 1414 dostal Jan Hus i ochranný glejt od uherského a římského krále Zikmunda Lucemburského. Pokud by jej nezískal, mohl být po cestě na koncil, vzhledem k papežské klatbě kýmkoliv beztrestně zabit. Jan Hus v doprovodu Jana z Chlumu, Václava z Dubé, bakaláře Petra z Mladenovic a takřka dvaceti osob, odcestoval do Kostnice. Připravoval se na disputaci s učenými teology.

Církevní hodnostáři, kteří se na koncilu shromáždili, měli zájem nejprve Mistra Jana Husa zastrašit a přimět jej k odvolání nejen Wycleffových, ale i Husových názorů a myšlenek, které jako pražský kazatel šířil. Po uplynutí tří týdnů, když Hus neodvolal, byl nečekaně zatčen a vězněn v kostnickém dominikánském klášteře. V Praze ta zpráva vyvolala velké bouře nejen lidu, ale i zemské aristokracie. V lednu 1415 se konal na hradě ve Velkém Meziříčí sjezd moravské šlechty, který vyvolal moravský hejtman Lacka z Kravař. Do Kostnice byl vypraven protestní list, ve kterém bylo zatčení Husovo a jeho uvěznění označeno za potupu českého národa.

V Praze se podobným listem připojili také čeští páni. Do Kostnice přispěchal na pomoc mistr Jeroným Pražský, ale když zjistil, že i on by mohl být uvězněn, neváhal a z Kostnice uprchl. Než-li stačil překročit hranice do Čech, byl i on zatčen a dopraven zpět do Kostnice, kde byl uvězněn. Na pomoc Husovi se vydali i jeho učitel Stanislav ze Znojma a Štěpán Páleč. Cestou Stanislav v Jindřichově Hradci zemřel na morovou nákazu. Do Kostnice přicestoval jen Štěpán Páleč a jeho družinu doplňoval litomyšlský biskup Jan Železný.

V Kostnici se ukázalo, že Páleč se už postavil proti Husovi a stal se jedním z žalobců proti Husovi. Poslední XV. zasedání kostnického koncilu se konalo 6. července 1415. Po přečtení dosavadního průběhu procesu byly přečteny rozhodné Husovy výroky, které byly označeny za heretické . Hus se chtěl opět hájit, ale již mu nebylo dáno slovo a bylo vyhlášeno , že obsahem jednání není Husovo slyšení, ale pouze vyhlášení rozsudku.Jan Hus, obviněný z šíření Vycleffových nauk,jako i svých nauk, načež byl uznán vinným a bylo nařízeno spálit všechny Husovy knih, a Jan Hus byl prohlášen za zatvrzelého kacíře.

Když Hus opětovně odmítl odvolat své učení a myšlenky obsažené ve svých kázáních, byl odsouzen, následně odsvěcen a podle záznamů mu byla cihlou do krve rozedřena jeho kněžská tonzura. Na krvácející hlavu mu nasadili kacířskou čepici pomalovanou ďábelskými výjevy . Poté byl předán městským biřicům k vykonání popravy. Cestou na popraviště, které se nacházelo za hradbami města, na břehu Rýna jej kati řetězy připoutali ke kůlu na předem připravené hranici. Ještě cestou k tomuto místu byl hrubě urážen a proklínán svolaným davem. Mistr Jan Hus byl následně upálen a jeho prach byl vhozen do plynoucích vln Rýna.

Erkul

Autor: Erkul