Marco Polo

Slavný benátský cestovatel Marco Polo (1254) přišel na svět do poměrně zajištěné kupecké rodiny v italských Benátkách (občas se uvádí i ostrov Korčula). Zatímco živitel rodiny, kupec Niccoló Polo, s bratrem Matteem podnikali několikaleté obchodní cesty, matka Nicole Anna Defuseh vedla domácnost a vychovávala syna. Marco byl už dospívajícím jinochem, když se po dlouhých patnácti letech vrátil z cest po Asii jeho otec, jenž ho nalezl u příbuzných, protože matka již nežila.

V roce 1271 se bratři opět vypravili na delší cestu, tentokrát s nimi odjel i sedmnáctiletý Marco. Zprvu je doprovázeli i dva duchovní, kteří se však zalekli nebezpečí a již v Arménii trojici opustili. Z této země putovali Polové na jih do Bagdádu, Basry a Hormuzu, který byl důležitým obchodním přístavem v jihovýchodním cípu Perského zálivu. Setkávali se zde kupci z Indie, kteří obchodovali s kořením, drahými kameny a perlami, hedvábnými látkami i slonovinou. Po nějaké době chtěli benátští obchodníci pokračovat do Číny, ale z neznámých důvodů svůj plán změnili a vydali se po souši na sever, vyprahlými oblastmi východní Persie, kde dlouhé dny neviděli živého tvora. Jejich nebezpečná cesta byla lemována kostrami zvířat i lidí. Severním Afghánistánem přes pohoří Pamír a Turkestán dorazili na okraj největší asijské pouště Gobi a s karavanou se odvážně pustili přes ni.

Teprve po třech letech, v r. 1274 dorazili do vysněného cíle - do Pekingu, kde je tamní vládce, chán Kublej, přivítal s poctami. Osvícený panovník si mladého Marca velmi oblíbil a na důkaz veliké důvěry mu svěřil několik provinciálních funkcí. Benátčané strávili v této "Říši středu" dlouhých 17 let a Marco dospěl ve zkušeného úředníka. Jako inspektor procestoval mnoho provincií na jihozápadu Číny, dobytých Tatary. Na dobu tří let se stal mladý muž správcem města Jang-čou a v roce 1292 dostali všichni Polové nejen povolení vrátit se do vlasti, ale od velkého chána i bohatou odměnu za prokázané služby. Posledním úkolem byl bezpečný doprovod princezně, která měla být provdána za vládce mongolské dynastie v Persii. Výprava se plavila po moři do Indočíny, Indonésie, Cejlonu, Indie až do Perského zálivu, odsud putovali po souši do Trapezuntu na Černém moři a poté lodí do Cařihradu.
Je až s podivem, že celé dlouhé roky v cizích zemích, v odlišných kulturách i náboženstvích strávil Polo v relativním bezpečí, teprve při návratu do vlasti, téměř na "prahu domova" byl na přelomu let 1295-96 (dle některých pramenů to bylo až v r.1298) Janovany zajat a další 3 roky strávil ve vězení. Zde spatřil světlo světa jeho proslulý cestopis Milión, v němž obchodník vzpomíná na všechny radosti, ale i strasti a příhody, které v minulých letech společně s otcem a strýcem prožili.

Milión je vlastně prvním zeměpisným dílem o Asii a nejcennějším zdrojem historických informací o tomto kontinentě. Je obzvlášť cenný díky fantastickým legendám z raného středověku. Podává informace o způsobu života obyvatel, počasí, pouštích, řekách, monzunech, o Tichém a Indickém oceánu a podobně. Původní text se bohužel ztratil, v Evropě se ale dochovalo více než sto opisů a překladů (např. český z roku 1400, nejstarší italský z roku 1599).

Marco nadiktoval svou knihu benátským nářečím a nazval ji od počátku "El Milionus". Jak syn, tak i jeho otec byli známí v Benátkách jako Milliones, což znamená tisíckrát tisíc liber a jeho dům v Benátkách byl a je dosud znám jako Dvůr miliónů. Avšak podle ojedinělých názorů (na všechny existují protiargumenty) chyby v textu dokazují, že Marco Polo v Asii zřejmě nikdy nebyl. Asi největší záhadou je, proč o jeho přítomnosti v Číně neexistují záznamy přímo v čínských dokumentech té doby.

Marco byl z vězení propuštěn v roce 1300 a téhož roku se i oženil s bohatou benátskou šlechtičnou Donatou Badoerovou (1280 - asi 1336). Téměř na prahu padesátky se postupně stal otcem tří dcer - Fantiny, Morety a Belelly. Na svou dobu to byl velmi vzdělaný a sečtělý křesťan, nikdy se neopomněl vyjádřit o hanebnostech Mohameda. Ovládal jazykem i písmem čtyři orientální jazyky, ale patrně to nebyla čínština, neboť chybně překládal termíny i názvy čínských měst. Určitě ale ovládal perštinu (naučil se jí během cesty po Persii a čínská města nazýval persky) a mongolštinu, která byla úředním jazykem v říši chána Kublaje. Pravděpodobně třetím jazykem byla ujgurština a čtvrtým zřejmě arabština, kterým mluvilo jen duchovenstvo nebo tangutština.

Světoznámý kupec benátský prožil ještě čtvrt století v kruhu rodiny, obohacen o neuvěřitelné zážitky a finančně zajištěn. Údajně sepsal svou závěť v den úmrtí, tedy 8. ledna 1324, ale s jistotou se to již nikdy nedovíme. Jisté ale je, že na přivrácené straně Měsíce existuje kráter, jenž nese jeho jméno...

Autor: Angelika2808