Charles Dickens

Charles Dickens patří k předním představitelům anglického realistického románu 19. století. Na svět přišel 7. února roku 1812 v jihoanglickém Landportu (u Porthmouthu) jako druhé z osmi dětí drobného úředníka Johna Dickense, jenž působil v námořních službách, a jeho manželky Elizabeth Barrow. Rodina žila ve velmi skromných poměrech a nemohla tudíž malému Charlesovi zajistit náležité školní vzdělání. Malý Charles velmi trpěl, když jeho otce odsoudili do vězení pro dlužníky. Tato skutečnost je zobrazena v románu „Malá Doritka“ („Little Dorrit“). Dvanáctiletý Charles musel vydělávat na živobytí v továrně na výrobu krémů. Tato práce a návštěvy ve vězení zanechaly v jeho vnímavé duši pocit ponížení a odporu. Tato skutečnost a nepříjemná zkušenost je později patrná z některých jeho románů – nejvíce však v díle „David Copperfield“.

Vzdělání nabyl Charles Dickens vlastní pílí. Hodně četl staré romány a navštěvoval Britské muzeum. Jako patnáctiletý začal pracovat jako písař v kanceláři právního zástupce. Naučil se rychlopis a mohl pak po přesídlení do Londýna si lépe vydělávat na své živobytí.

V Londýně se nejprve Charles uchytil jako parlamentní zpravodaj pro časopis „Monrning Chronicle“. Přes žurnalistiku se dostal k literatuře. První knihu povídek a črt, které vznikaly od roku 1833 a byly otiskovány v různých časopisech, vydal pod pseudonymem Boz (Sketches by Boz, vyšlo r. 1836). Jeho črty se objevily např. v časopise „Monthly Magazine“, kde vycházely v letech 1833 – 1835. Svou sérii humoristických próz „The Posthumous Papers of the Pickwick Club“ – „Pramáti Pickwickova klubu“ , jež psal v letech 1836 – 37, tvořil na objednávku a uveřejňoval v sešitovém vydání.

Pickwickovci otevřeli Dickensovi cestu ke slávě a materiální jistotě. Čtyřiadvacetiletý spisovatel, který vynikal jemným humorem, se ocitl na vrcholu literárního úspěchu. V roce 1837 se oženil s Catherine Hogarth, měli spolu 10 dětí.

V sérii velkých románů, které následovaly, na rozdíl od úsměvnosti Pickwickovovy série převládají temnější tóny. V časopise „Bentely´s Miscellany“ vychází v letech 1837 – 1838 román „Oliver Twist“ a v měsíčních pokračováních také román „Nicholas Nickleby“ – v letech 1838 až 1839.

V románu „Hodiny mladého pána Humphreye.“ – „Master Humphrey´s Clock“, použil Charles Dickens ojediněle formu vyprávění v první osobě – hlavní hrdina zde vypráví první část románu, nicméně tato forma nebyla čtenáři příznivě přijata a Dickens podobné koncepce již ve svých dalších dílech zanechal. V roce 1842 odešel Dickens do Ameriky, kde obhajoval zrušení otroctví. Z pobytu v USA vytěžil Ch. Dickens „Americké poznámky“ – „American Notes“, napsané r. 1842. Z následných cest po Itálii pak pochází dílo „Obrázky z Itálie“ – „Pictures from Italy“ – r. 1846.

Napsal též „Anglické dějiny pro mládež“ – „A Child´s History of England“, r. 1853. Mnoho času věnoval také tvorbě pro divadlo, jeho pokusy o divadelní hry však nebyly příliš úspěšné. Působil též jako redaktor a vydavatel novin a časopisů. Není bez zajímavosti, že založil a redigoval týdeníky „Household Words“ (1850 – 1859) a „All the Year Round“ (1859 - 1870), kde uveřejňoval některá svá díla. Pro dokreslení koloritu jeho tvorby je ještě třeba zmínit pohádkovou knihu „A Christmas Carol in Prose“ – „Vánoční píseň“, vydanou v roce 1843. V roce 1860 začal vycházet několikrát zfilmovaný román "Nadějné vyhlídky" - "Great Expectations".

Charles Dickens v soukromí nežil ovšem příkladným životem. Svou manželku opustil v roce 1865, údajně kvůli herečce Ellen Ternarn. Nicméně jeho profesní práci nelze nic vytknout. Již o několik let dříve – r. 1858 – započal s organizací sérií přednášek a předčítání z vlastního díla, v nichž pokračoval i během druhé cesty do USA, která probíhala v letech 1867 – 1868. Po svém návratu začal pracovat na románu „The Mystery of Edwin Drood“ – „Záhada Edwina Drooda“, který už ale bohužel nedokončil. I tak však dílo vyšlo v roce 1870.

Dickens měl výjimečné vypravěčské nadání a širokou znalost nejrůznějších vrstev anglické společnosti, ve svých dílech projevoval silné sociální cítění. To souviselo s kritikou a satirizací veřejných institucí, jako byly např. nuzné podmínky v chudobincích. Zhruba v posledním desetiletí svého života slavil i v zahraničí velké úspěchy již zmiňovaným veřejným předčítáním výňatků ze svých děl.

Příčinou skonu Charlese Dickense byla mozková mrtvice. Naposledy vydechl 9. června roku 1870 v Gadshillu. Je pochován ve Westminsterském opatství v Londýně. Všechny jeho romány byly přeloženy do češtiny, vyjma těchto děl: „Barnabáš Rudge“, „Náš společný přítel“ a nedokončeného románu „Edwin Drood“.

Autor: Hortensie

Anglický kriticko-realistický spisovatel, publicista a novinář Charles Dickens se narodil roku 1812. Je nejvýznamnějším a nejpopulárnějším představitelem viktoriánského románu. Z nuzných poměrů se vypracoval na opravdovou hvězdu literárního nebe a to jen svou houževnatostí a vytrvalostí.

Prožil krušné dětství - byl často nemocný, jeho rodina se ocitla na hranici bídy. Po přestěhování z idylického venkova do Londýna dluhy začaly narůstat. Jeho otec šel nakonec do vězení pro dlužníky, kam ho později následovala celá rodina včetně dětí. Jako desetiletý chlapec musel pracovat. Potloukal se po Londýně a nasál do sebe atmosféru pochmurného velkoměsta 1. pol. 19. stol.

Na školní vzdělání nezbyly peníze, a tak dvanáctiletý Charles musel pracovat v továrně na leštidla. V té době vedl mnohem nuznější život než rodiče ve vězení.

Když se rodinné poměry zlepšily díky nenadálému dědictví, začal chodit nějaký čas do soukromé školy, kde se toho sice moc nenaučil, ale poznal další prostředí, které zvěčnil ve svém díle. Později pracoval jako písař, po večerech se naučil těsnopis a ve dvaceti letech se stal parlamentním dopisovatelem listu Morning Chronicle.

Svou literární dráhu zahájil drobnými časopiseckými črty a povídkami pod pseudonymem Boz, v nichž zachycoval londýnské prostředí a postavy i z nižších společenských vrstev. Kritiku veřejných institucí a sociálních poměrů zmírňoval láskyplným humorem. Měl sklon k senzačním a kriminálním motivům. Byl mistrem dějových zápletek, výstižných osobních charakteristik a usiloval i o citovou působivost.

Jeho časopisecké črty plné humoru si čtenáři tak oblíbili, že se rozhodl pustit do rozsáhlejšího díla. Roku 1836 začal psát humoristický román na pokračování Kronika Pickwickova klubu. Tento román měl fenomenální úspěch, především díky další Dickensově výjimečné vlastnosti – jiskrnému humoru.

Zvláštností tehdejší doby, která do jisté míry ovlivnila celou Dickensovu tvorbu, byl zvyk romány na pokračování vydávat v sešitech či novinách, a teprve podle jejich úspěchu jim dát i knižní podobu. Aby se Dickens uživil, byl nucen každý měsíc odevzdat určitý počet stran románu, o němž někdy sám nevěděl, jak skončí. Přízeň čtenářů byla vrtkavá, a tak autor musel děj obohacovat novými a novými postavami. To je důvod, proč Dickensovy romány někdy představují složitý, téměř nepochopitelný propletenec. Kritici však při rozboru jeho díla zjišťují, že své romány dokonale promýšlel, že s postavami žil, a pokud měly zemřít, trpěl spolu s nimi.

Roku 1837 začal vycházet román Oliver Twist, jehož námětem je autorovo celoživotní téma – tragický osud chudých dětí. Tento román se vyznačuje kritickým pohledem na soudobé instituce a silným sociálním soucítěním.

Od roku 1842 Dickens přednášel ve Spojených státech na téma zrušení otroctví a o mezinárodní ochraně autorských práv. Dickense také velmi přitahovalo divadlo a uvažoval i o herecké kariéře, jeho dramatické práce však nebyly úspěšné.

Dodnes ne zcela vyjasněný je Dickensův citový život, po nenaplněné lásce k dívce ze "společensky vyšší třídy" si vzal za ženu "sobě rovnou". Založil s ní početnou rodinu a stal se starostlivým i náročným otcem. Silné city však postupně choval i ke dvěma mladším manželčiným sestrám: jedna z nich brzy zemřela, druhá dlouhá léta patřila k Dickensově rodině a podílela se na výchově dětí, a to i poté, co se – na konci 50. let – manželství rozpadlo, neboť spisovatel vzplanul láskou k mladé herečce.

Obraz Dickensovy osobnosti je třeba doplnit i zmínkou o bohatém společenském životě (vyhýbal se ovšem aristokracii), ale také o neshodách s nakladateli či návalech sebelítosti. Značně se Dickens angažoval ve veřejném životě – podobně jako v literárních dílech se zabýval zejména sociálními problémy a s nimi související zločinností a soudním systémem.

Charles Dickens zemřel v létě roku 1870 u Chathamu na mozkovou mrtvici, jako mimořádná a ctěná osobnost. Po jednomyslném přání národa byl slavně pochován ve Westminsterském chrámě.