Josef Hekrdla

Josef Hekrdla patřil k vynikajícím animátorům české kinematografie. Narodil se 9. prosince 1919. Když u něj učitel na základní škole objevil výtvarný talent a skromné majetkové poměry rodičů mu neumožnily studia, vyučil se malířem. V oboru začal pracovat v Brtnici a okolí. Za druhé světové války byl totálně nasazen v západní Francii. Po osvobození pokračoval v malířské práci, a když vymaloval originálně hospodu s dobrodružnými výjevy z oblíbených rodokapsů, všimli si ho filmaři a nabídli mu práci, zároveň spojenou s místem topiče, v brněnském studiu Krátkého filmu. Vedení studia mu umožnilo vykonat zkoušku na fázaře - figurálního kreslíře pohybových fází filmu. Díky velké píli se postupně vypracoval na samostatného, kvalifikovaného animátora. Přestěhoval se do Prahy a stal se jedním z předních tvůrců proslulého studia "Bratři v triku", kde nejprve pracoval jako malíř pozadí, postupně jako kolorista, fázař, až se stal špičkovým profesionálem ovládajícím umění animace. Uznávali ho a spolupracovali s ním takové osobnosti jako Jiří Trnka, Eduard Hofman, Josef Kábrt, Jiří Brdečka či Zdeněk Smetana, s nímž se podílel na realizaci televizních Večerníčků. Byl hlavním animátorem, v celém světě oblíbených, příběhů o Krtečkovi od výtvarníka Zdeňka Millera. S Milošem Macourkem pracoval na příbězích opičky Žofky. Ocenění se mu dostalo za tvůrčí podíl na filmech ze seriálu "Utržené sluchátko", pro Adolfa Borna animoval postavičky Macha a Šebestové, stejně jako postavy slavného celovečerního filmu francouzského výtvarníka Jeana Effela "Stvoření světa". Podílel se na kreslené realizaci pohádek Karla Čapka, na surrealistickém příběhu o nebezpečné dětské fantazii a konzervativním přístupu rodičů ve filmu "Ze života dětí", na oceňovaném filmu "Srdečný pozdrav ze zeměkoule". Byl výtvarníkem hraného filmu režiséra Dušana Kleina "Jak básníkům chutná život".
V sedmdesátých letech byla Josefu Hekrdlovi svěřována také režie, zejména na filmech s kreslířem a karikaturistou Vladimírem Jiránkem. Režíroval filmy "Co jsme udělali slepicím" (1977), satiru, jak člověk zautomatizoval život kura domácího, "Hokej je hra" (1978), humorné postřehy za zápasu ledního hokeje, kde je vysvětlováno, v čem je podstata tohoto oblíbeného sportu. Následovaly filmy "Zpráva o stavu civilizace" (1981) a "Jam Session" (1985). Těmto filmům se dostalo mezinárodního uznání a získaly řadu cen na filmových festivalech. Často také spolupracoval na svých filmech s hudebním skladatelem Vadimem Petrovem a hercem Petrem Nárožným.
Josef Hekrdla se rád navracel do své rodné Brtnice. Každoročně zde trávil svoji dovolenou, často s osmičkovou kamerou v ruce zaznamenával zdejší život, proměny městečka i okolní krajiny. Na filmový pás natočil také historický Morový průvod. V současné době se jedná o přepis těchto filmů na digitální záznam.
Josef Hekrdla náleží k významným brtnickým rodákům. Stále se můžeme těšit z jeho filmů, z jeho zvířátek, čertů, z něžného Krtečka, švitořivé vlaštovky, chytré opičky Žofky, šibalského Macha, jedoucího po zábradlí ke dveřím kamarádky Šebestové. Všemi těmi postavičkami, kterým vdechl pohyb a tím i život. Josef Hekrdla zemřel 23. listopadu 1991 v Praze, pochován je v Brtnici. Odkaz na filmový archiv Josefa Hekrdly: https://www.youtube.com/channel/UCBcBnpqGeO2RtB7mgXDVsxQ

Zdroj: oficiální web obce Brtnice