Gary Cooper

Gary Cooper

Život Garyho Coopera trochu připomíná typický americký sen – slušný chlapec ze Západu dosáhne s trochou štěstí a velké dávky píle zaslouženého úspěchu, který se ho drží téměř až do smrti. Za svou kariéru natočil skoro stovku filmů a ve většině z nich ztvárnil hlavní roli. Proslavily ho postavy dobrodruhů, milovníků, ale především zásadových chlapíků, kteří moc nemluví, ale zato jednají. A ženy jim padají k nohám.

Dny na ranči
Narodil se jako Frank James Cooper 7. května 1901 jako druhý syn do bohaté právnické rodiny britského původu. Jeho otec vlastnil kromě úspěšné právnické kanceláře také rozlehlý ranč, kde Frank získal první zkušenosti v sedle, které později zúročil ve filmu.

Matka chtěla mít z obou svých synů spíš anglické gentlemany než americké kovboje, proto je poslala studovat na střední školu do Anglie. Po návratu se Frank pokoušel pokračovat ve studiu – nejprve zemědělství, potom přestoupil na uměleckou školu. Jeho snem bylo věnovat se kreslení, rád maloval karikatury a doufal, že se jimi jednou také uživí.

V roce 1952 natočil jeden z nejzásadnějších filmů své kariéry – originální western V pravé poledne.V mládí zasáhla do jeho života těžká autonehoda, po které měl celoživotně nesprávně zhojený kyčelní kloub, k čemuž přispěl i jeho lékař. Ten mu totiž naordinoval léčbu pohybem, nejlépe v sedle. Frank doktora poslechl, čímž si sice zdravotně moc nepomohl, ale zato měl cenný vklad pro svou budoucí kariéru westernového jezdce ve filmu.

Tuhle práci mu náhodou přihráli jeho přátelé, když se Cooperova rodina přestěhovala v roce 1924 do Kalifornie. Díky své elegantní vizáži a jezdeckému umění neměl Frank problém sehnat práci jako kaskadér. To jej ale brzy přestalo bavit a začal pošilhávat po herectví.

Začátky herectví
První šanci dostal v roce 1926 ve vedlejší roli ve filmu The Winning of Barbara Worth, která mu vynesla smlouvu u jedné z hlavních filmových společností – Paramountu. Brzy následovaly další role. Zahrál si v několika filmech po boku tehdejší hvězdy Clary Bownové, se kterou měl i milostný románek, a zanedlouho se vysoký štíhlý krasavec se zádumčivým pohledem stal idolem Hollywoodu.

Přestože herectví nikdy nestudoval a spoléhal se na svůj přirozený projev, šel z role do role. K vydařeným filmům 30. let patřilo také zfilmování románu Ernesta Hemingwaye Sbohem, armádo (1932) a především komediálně laděný snímek režiséra Franka Capry Úžasná událost (Mr. Deeds Goes to Town, 1936), který mu vynesl první nominaci na Oscara.

Soukromý život
V roce 1933 se seznámil a o několik měsíců později také oženil s mladičkou začínající herečkou Veronicou Balfeovou přezdívanou Rocky. Ta po svatbě nechala herectví a věnovala se večírkům, ale i sportu a po nějaké době také výchově Cooperovy první a jediné dcery Marie (narodila se roku 1937).

Manželství Cooperovi očividně svědčilo, začátek 40. let patří k vrcholům jeho kariéry. V té době natočil úspěšný film Četař York (Sergeant York, 1941), který mu přinesl prvního Oscara. Ve stejném roce stihl také sociálně kritický snímek To je John Doe (Meet John Doe), opět v režii Franka Capry. K významným filmům patřila i adaptace hry Komu zvoní hrana (For Whom the Bells Tolls, 1943), kde mu byla partnerkou Ingrid Bergmanová.

Následovaly spíše průměrné, až slabší snímky. Větší dramata než na plátně se v tomto období odehrávala v Cooperově životě. Při natáčení snímku The Fountainhead (1949) se seznámil s mladou talentovanou herečkou Patricií Nealovou, a na rozdíl od jeho jiných předchozích úletů se zdálo, že jeho život tentokrát nabere jiný směr.


Gary Cooper s Helen Hayesovou ve filmu Sbohem, armádo podle románu Ernesta Hemingwaye, který byl také Cooperovým přítelem.

Kvůli své lásce opustil manželku, která se ale odmítala dát rozvést a společně s jeho matkou a dalšími lidmi z hercova okolí tlačila na milence ve snaze rozbít jejich vztah. To se nakonec podařilo. Ještě předtím ovšem stihla Patricia otěhotnět a potratit a také Gary měl zdravotní problémy, způsobené starým zraněním.

Podstoupil několik operací a po rozchodu s milenkou opustil na rok a půl Státy, žil sám a cestoval. V roce 1952 natočil jeden ze zásadníích filmů své kariéry – originální western v režii Freda Zinnemanna V pravé poledne s Grace Kellyovou v roli jeho manželky. Za roli neohroženého šerifa si Gary odnesl svého druhého Oscara.

Smrtelná nemoc
Podobný triumf ho už v dalších letech nečekal, za zmínku ale určitě stojí filmy Vera Cruz (1954) či Odpolední láska (Love in the Afternoon, 1957) s Audrey Hepburnovou. Na sklonku 50. let založil vlastní produkční společnost Baroda Production, se kterou natočil tři poměrně úspěšné filmy.

Přestože energie do života ani do práce mu nechyběla, opět se přihlásily zdravotní problémy, tentokrát už fatální. Na jaře roku 1960 byla Garymu Cooperovi diagnostikována rakovina prostaty. Téhož roku natočil svůj poslední film – thriller The Naked Edge s Deborah Kerrovou v hlavní ženské roli.

Čestného Oscara už si na jaře roku 1961 převzít nedokázal, nemoc mu nedovolila opustit lůžko. Požádal proto svého přítele, herce Jamese Stewarta, aby sošku převzal. Když Stewart v dojemném proslovu veřejnosti poprvé odhalil, v jak vážném stavu slavný herec je, vyjádřila Cooperovi podporu a náklonnost řada hereckých kolegů, ale i státníků a dalších osobností, včetně papeže, bývalých prezidentů Richarda Nixona a Dwighta D. Eisenhowera, královny Alžběty, Pabla Picassa, Ernesta Hemingwaye a dalších. Telefonicky se s Cooperem spojil také čerstvě zvolený prezident Spojených států John F. Kennedy.

Gary Cooper zemřel 13. května 1961, týden po svých 60. narozeninách.

autor E.Danielová, Právo

Gary Cooper (vl.jménem Frank James Cooper) se narodil 7. května 1901 ve městě Helena v americké Montaně, ve velmi zámožné rodině vrchního soudce a majitele ranče Charlese Henryho Coopera. V dětství trávil většinu času se svým o šest let starším bratrem Arthurem na ranči, ale již v roce 1909 ho matka poslala na výchovu do anglické konservativní školy Dunston School, aby si osvojil chování anglických gentlemanů. Po vypuknutí první světové války se musel vrátit do Ameriky. Jeho bratr vstoupil do armády a Frank během války pomáhal na rodinném ranči. Po válce studoval zemědělství na Weslean College v Bozemanu. Škola mu moc nešla, vynikal akorát v kreslení, ve kterém se hodlal prosadit. V roce 1922 začal studovat umění na Grinell College v Iowě. V této době měl i vážnou automobilovou nehodu, následky zranění ho zužovaly po celý život. Na studia si přividělával jako řidič autobusu v Yellowstonském národním parku. V roce 1924 dostal jeho otec místo v Kalifornii a třiadvacetiletý Frank se za nimi přistěhoval s nadějí, že zde získá práci jako karikaturista ve zdejších novinách. To se mu nepodařilo a tak se živil příležitostnými pracemi. Jednou potkal své tři bývalé kamarády, kteří si vydělávali statováním při natáčení filmových westernů. Frank se rozhodl, že to zkusí. Prostřednictvím románků s několika herečkami se mu pomalu začala otvírat cesta do filmového průmyslu. V počátcích hrál bezejmenné kovboje, u nichž hlavně záleželo na tom jak umí jezdit a padat z koně. První větší roli si zahrál ve filmu Výhra Barbary Worthové (The Winning of Barbara Worth, r.Henry King, 1926), jeho výkon v tomto filmu mu pomohl k podepsání smlouvy s filmovým studiem Paramouth. Od této doby je znám již jako Gary Cooper. Po několika dalších vedlejších rolí ve filmech It (r.Clarence G.Badger, Josef von Sternberg,1927), Children of Divorce (r. Frank Lloyd, Josef von Sternberg, 1927) a oskarovém Wings (r.William A. Wellman, 1927) ho producenti a režiséři začali obsazovat do hlavních rolí, protože ztělesňoval ideálního Američana, hrdiny, jenž se za každých okolností postaví proti bezpráví. Toto bylo plně využito u westernů Arizona Bound (1927), Nevada (1927), The Last Outlaw (r. Arthur Rosson, 1927). Po westernové éře natáčel romantické a milostné filmy a také válečná dramata (Lilac Time, r.George Fitzmaurice, 1929), (The Shopworn Angel,r.Richard Wallace,1929) a v 30. létech se již zcela oprostil od rolí stereotypních hrdinů. Ze zvyšující popularitou rostla i četnost jeho milostných afér s kolegyněmi, Clarou Bow, Evelyn Brent, Velez Gary a mnoha dalšími. Po nástupu zvukového filmu pokračoval v natáčení v rychlém tempu, ročně točil i sedm filmů. První mluvenou roli odehrál ve filmu The Virginian(r.Victor Fleming,1929). Jeden z nejlepších hereckých výkonů, v pro něj netypické roli, předvedl ve filmu Maroko (Morocco, r.Josef von Sternberg, 1930), kde hrál nemluvného legionáře po boku Marlen Dietrichové. I nadále ovšem nezanevřel na klasické americké žánry a hrál v rolích pistolníků (City streets, Ulice velkoměsta, r.Robert Mamoulian,1931), milovníků a hrdinů (A Farewell to Arms, Sbohem armádo,r.Frank Borzage,1932). Významné místo v jeho kariéře začíná mít i hraní v komediální rolí (Design for Living,Láska mezi umělci,r.Ernest Lubitsch,1933) Vysoké pracovní nasazení a onemocnění žloutenkou Garyho zmáhala, a tak mu studio poskytlo dlouhou dovolenou, kterou trávil v Benátkách po boku hraběnky di Frasso. V době jeho nepřítomnosti angažovalo studium nového herce, pozdější hvězdu Caryho Granta. Odpočatý a vyléčený se vrací do USA, vymůže si vylepšení smlouvy a pokračuje v úspěšné kariéře. Krátce po návratu se seznamuje s Veronikou Balfeovou, kterou si v prosinci 1933 vzal za ženu. V roce 1937 se jim narodila jediná dcera Marie Veronika. V prúběhu celých třicátých let, které patří k jeho nejúspěšnějším, ztvárnil bezpočet rolí v mnoha filmech, které sklízeli úspěchy, oscarová komedie Úžasná událost (Mr. Deeds Goes to Town, r.Frank Capra, 1936). Svého prvního Oscara za herecký výkon získal za roli četaře Yorka ve filmu Howarda Hawkse Četař York v roce 1941. V tomto roce byl nominován i za roli ve filmu To John Dee (To je John Doe, r.Frank Capra,1940). Další nominace nominace mu přinesly role baseballisty Lou Gehriga (The Pride of the Yenkees, r.Sam Wood,1942) a Roberta Jordana (For Whom the Bell Tolls, Komu zvoní hrana, r.Sam Wood,1943). Z důvodů špatného zdravotního stavu, důsledek havárie z mládí, nebyl povolán za druhé světové války do armády, přesto jezdil, společně s dalšími umělci, do jižního Pacifiku bavit americké vojáky. Po úspěšných počátcích 40. let nabrala jeho kariéra sestupnou tendenci, hraje v průměrných a neúspěšných filmech, v roce 1947 musí prodat vlastní produkční společnost. V období tzv. „maccarthysmu“ byl několikrát předvolán k výslechu. Při natáčení filmu Kašna (The Fountainhead, r.King Vidor, 1948) se seznamuje s herečkou Patricií Nealovou, s níž naváže milostný vztah, a požádá o rozvod. Manželka s rozvodem nesouhlasí, a tak Gary odjíždí se svou milenkou na Kubu, kde hledají útočiště u Garyho nejlepšího přítele Ernsta Hemingwaye. Tento vztah se rozpadl v roce 1951. Obrat v jeho kariéře byl film V pravé poledne (High Noon, r.Fred Zinnemann,1952) za jeho ztvárnění role šerifa Willa Kanea obdržel svého druhého Oscara a tím začala další úspěšná etapa ve které natočil během deseti let dalších patnáct filmů. Nějakou dobu žije mimo USA, po zhoršení jeho zdravotního stavu, a prodělání několika operací, se vrací v roce 1954 ke své manželce. Nedlouho po té co mu byl udělen v roce 1961 Oscar za celoživotní dílo, dne 13. května umírá na rakovinu prostaty.

Autor: Hugin