Luboš Dobrovský

Luboš Dobrovský byl mužem mnoha významných funkcí a poslání. Po studiu rusistiky a bohemistky na Univerzitě Karlově působil v 60. letech v zahraniční redakci Československého rozhlasu a jako jeho moskevský dopisovatel. V průběhu srpna 1968 se zapojil do podzemního rozhlasového vysílání, za což ho na počáítku normalizace čekal vyhazov. Až do roku 1989 nuceně působil v dělnických profesích a jako jeden z prvních signatářů Charty 77 se aktivně zapojil do disidentského hnutí. Aktivní byla i jeho účast na událostech po 17. listopadu, kdy působil jako mluvčí Občanského fóra. V roce 1990 se stal náměstkem Federálního ministra zahraničních věcí a od října tohoto roku do června 1992 zastával funkci ministra obrany ČSFR. Následně se stal kancléřem prezidenta Václava Havla a od roku 1996 do roku 2000 působil jako velvyslanec v Moskvě. Tuto pozici nicméně po zkušenostech s tamní politikou předčasně opustil a odešel do důchodu. Významná byla i Dobrovského publikační činnost ve významných periodicích podílejících se na kulturním a názorovém uvolňování v 60. letech a později v samizdatovém Kritickém sborníku a Lidových novinách. Věnoval se také překladům ruských a polských děl od beletrie po politologické texty, které však v době perzekuce nemohl vydávat pod vlastním jménem.

(Česká televize)