Maďarský herec Jenő Gerő Grünwald působil v předválečném rakouském filmu, a to obvykle pod jménem Szöke Szakall, v USA pak obvykle pod jménem S.Z. Sakall. K jeho nejslavnějším filmům patří v USA natočený film CASABLANCA (1942).
Školní léta prožil s přezdívkou „Szőke Szakáll”, něco jako „Blonďatý vous”. Pak začal psát první písně pro varieté a z přezdívky se stalo umělecké jméno. Roku 1916 byl demobilizován. Ve stejném roce debutoval v AZ ÚJSZÜLÖTT APA režiséra Eugena Illése a do konce války stihl natočit tři krátké filmy. Do roku 1920 psal, poté byl zlanařen do Vídně, kde hrál v kabaretu Leopoldi-Wiesenthal. O několik let později byl již v Berlíně. Střídal Nelsonovo a Metropolitní divadlo. Jako komik a scénárista krátkých skečů založil roku 1926 s Otto Stranskym divadlo Boulevard a debutoval v německém filmu DER HERR DES TODES, kde hrál impresária Bordaniho. Po roce 1933 se vrátil do Vídně. Jako žid měl v Německu zákaz činnosti. Působil ve filmech rakouských a maďarských produkcí. Společně s Hansem Moserem patřil k nejvýznamnějším představitelům filmové komiky. Na rozdíl od Mosera stále využíval mimiku a gesta nám známá z němých filmů, která v tu dobu byla již pasé (dalo by se říci, že přehrával). Jedna z kritik označovala jeho humor jako sadisticko-agresivní.
V roce 1939 uprchl do USA. Změnil si jméno na „S.Z. Sakall” a zahájil druhou polovinu své kariéry. V Hollywoodu debutoval roku 1940 v IT'S A DATE režiséra Joe Pasternakse. Následoval SPRING PARADE, který Pasternaks produkoval. De facto jde o remake německého filmu FRÜHLINGSPARADE z roku 1934.
Grünwald natočil během své americké kariéry zhruba 32 filmů. Hrál většinou milého strýčka z Evropy, či pologramotného majitele farmy. Údajně si padl do oka s Jackem L. Warnerem, který mu dal americkou přezdívku "Cuddles". Jack L. Warner byl křtěný jako Jakob. Pocházel z rodiny polských židů a mezi oběma válkami vybudoval Warner Bros - nejúspěšnější studio filmové branže.
V roce 1942 oslovil Grünwalda Mihály Kaminer. My jej známe jako Michaela Curtize, režiséra filmu CASABLANCA. Podkladem k tomuto filmu byla divadelní hra EVERYBODY COMES TO RICK’S BAR, přeloženo KAŽDEJ JDE DO RICKOVA BARU, autorů Murraye Burnetta a Joana Alisona. Ti ji zaslali do studia Warner Bros 8. prosince 1941, když Amerika vstupovala do války. Warner Bros přemýšlel, jak podpořit amerického ducha a trochu vydělat na válečném patosu.
22. prosince 1941 odkoupil údajně za 20 000 UD autorská práva. Film byl zařazen do natáčecího plánu, 31. prosince mu produkční Hal B. Wallis dává pracovní název CASABLANCA a scénáristé Eneas MacKenzie und Wally Kline na jeho pokyn přepisují děj do severní Afriky. Důvodem byl film ALŽÍR konkurenčního studia United-Artists.
Obě produkční firmy se vzájemně štenkrovaly. Když byl ALŽÍR roku 1938 nominován na čtyři Oscary, zaslal United-Artists do studia Warner Bros objednávku na úklid prostorů, kde se měl Oscar udílet.
V únoru 1942 měl projekt šest týdnů zpoždění a Warner Bros angažoval jako scénáristy bratry Epsteinovy. Scéna, kdy se Rick a Ilsa setkají v kavárně je údajně z pera Kennetha Caseye Robinsona, který není uveden v titulcích. Velká bouře hádek se strhla ohledně závěrečných scén, které se několikrát přepisovaly. Jedna z verzí počítala s tím, že Rick Ilsu opustí, jiná s jeho úmrtím. První natáčecí den byl stanoven na 25. duben 1942 a Epsteinové dodali scénář s vypětím posledních sil tři dny před tím. Julius Epstein v 70. letech pro tisk prohlásil, že CASABLANCA je jeho nejhorší scénář a je mu nesmírně líto, že o tomto filmu musí mluvit.
V tomto filmu vytvořil Grünwald roli číšníka Karla. Stejného roku podepsal smlouvu na fotokolekci, kde se vzdal honoráře. Šlo o sérii snímků slavných herců a hereček, které vycházely v časopisech určených pro americkou armádu.
Jeho posledním filmem byl hudební THE STUDENT PRINCE z roku 1954. Ve stejném roce napsal memoáry CUDDLESŮV PŘÍBĚH. MŮJ ŽIVOT POD VLÁDOU FRANTIŠKA JOSEFA, ADOLFA HITLERA A WARNER BROTHERS. Grünwald byl dvakrát ženat. Jeho první žena Giza Grossner zemřela roku 1918 na španělskou chřipku. Dva roky poté uzavřel sňatek s Anne Kardosovou.
Autor: VlastaP .
