Italská herečka Marilu Tolo hrála ve více než šedesáti filmech, jen malá část její tvorby ovšem zasáhla do hodnotnějších děl italské kinematografie, její doménou byla především komerční produkce v různých žánrech, které byly aktuálně v kurzu, takže začínala ve filmech tzv. sandálu a meče, pak to byly westerny a dobrodružné tituly, v sedmdesátých letech nakonec kriminálky i komedie s erotickým nádechem.
Narodila se v Římě a její vlastní jméno zní Maria Lucia Tolo. Již jako středoškolská studentka disponovala mimořádnými půvaby, které jí otevřely cestu k dráze modelky a začala předvádět módní kreace předních návrhářů. Jedním z nich byl významný italský návrhář a designér Valentino Garavani, známý jako Valentino (*1931). Jeho vztah s Marilu Tolo překročil pracovní rámec, nějaký čas spolu žili, Valentinovu nabídku k sňatku ale začínající herečka odmítla.
Na stříbrném plátně debutovala Marilu Tolo jako šestnáctiletá vedlejší rolí v kontroverzním filmu Alberta Lattuady SLADKÝ KLAM (I dolce inganni, 1960). Ještě v témže roce stihla natočit tři další filmy, hojně vyhledávanou herečkou se ale stala až v letech 1963-1964. Dobová obliba filmů sandálu a meče a vhodný typ, který Marilu Tolo představovala, jí zajistil v tomto žánru velké role. Jen v roce 1964 natočila pět takovýchto filmů (například HERKULOVO VÍTĚZSTVÍ – Il trionfo di Ercole, 1964). Následně dostávala příležitosti ve špionážních filmech, které se v 60. letech těšily značné oblibě a byly natáčeny převážně v koprodukcích více zemí, ve Francii pak natočila například komedii BURZA A ŽIVOT (La bourse et la vie, 1966) nebo historický film SEDM MUŽŮ A JEDNA ŽENA (Sept hommes et une garce, 1966), v němž byl jejím partnerem Jean Marais.
Vedle desítek průměrných filmů se Marilu Tolo objevila i v několika slavných dílech, v režii Vittoria de Sicy to byla například komedie MANŽELSTVÍ PO ITALSKU (Matrimonio all'italiana, 1964), s Fellinim pak natočila film GIULIETTA A DUCHOVÉ (Giulietta degli spiriti, 1965). Z menších rolí připomeňme také britský film MÁKY JSOU TAKÉ KVĚTY (The Poppy Is Also a Flower, 1966), hrála i v povídkových filmech. Velké role ve významných filmech ji sice míjely, až do poloviny sedmdesátých let ale zůstávala ozdobou dobrodružného nebo kriminálního žánru, s Damianem Damianim pracovala na filmu PŘIZNÁNÍ POLICEJNÍHO KOMISAŘE PROKURÁTOROVI REPUBLIKY (Confessione di un commissario di polizia al procuratore della republica, 1971). Žánrovou odbočku v její filmografii zastupuje hororově laděný MODROVOUS (Barbablu, 1973).
V roce 1975 se Marilu Tolo provdala za francouzského filmového producenta Roberta Velina a spolu s ním pak pobývala v Brazílii a Mexiku, což vysvětluje její omezení práce před kamerou v Evropě. V hollywoodské produkci hrála ve filmu ŘECKÝ MAGNÁT (The Greek Tycoon, 1978), jako jediná italská herečka účinkovala v seriálu CHARLIEHO ANDÍLCI (Charlie's Angels, 1979). Počátkem osmdesátých let se vrátila do Itálie a objevila se v několika televizních seriálech, její filmografii uzavřel Alberto Sordi se svým autorským titulem TAXIKÁŘ (Il tassinaro, 1983).
Po boku svého manžela, který byl jako filmový producent velmi úspěšný, střídá v současnosti Marilu Tolo místa svého pobytu mezi několik luxusních destinací, žije v Paříži, v Mexiku a Los Angeles.
Autor: argenson .
