Režisér, scénárista a herec Helmut Käutner patří mezi výrazné osobnosti německé kinematografie. Je považován za jednoho z nejinteligentnějších tvůrců Třetí říše a byl jedním z nejvlivnějších filmových režisérů, velký úspěch zaznamenaly i jeho rozhlasové hry.
Narodil se v Düsseldorfu jako syn obchodníka. Na univerzitě v Mnichově studoval architekturu, filologii, divadlo, dějiny umění, grafiku a design, a toto vzdělání bylo později odráželo v jeho tvůrčí činnosti. V letech 1931-1935 byl členem studentského kabaretního souboru, v letech 1936–1939 hercem a režisérem v Lipském divadle. Do filmového světa vstoupil v roce 1938 jako scenárista filmu „Salonwagen E 417“, i když se předtím už objevil v malé roli námořníka ve válečném filmu „Kreuzer Emden” (1932).
Jako filmový režisér zahájil svou kariéru v roce 1939 lehkovážnou komedií „KITTY UND DIE WELTKONFERENZ“ (Kitty a světová konference), ale film vyvolal Goebbelsovu nelibost pro satirický pohled na vztahy mezi Itálií a Německem, a byl stažen z oběhu. Aby si i během nacistické éry mohl Käutner udržet v práci určitou nezávislost, politickým tématům se nadále vyhýbal. Většinu jeho válečných filmů lze zařadit do kategorie hudebních nebo romantických, kde ve velké míře používal hudební čísla. Z tohoto období jsou filmy:
„KLEIDER MACHEN LEUTE“ (Šaty dělají člověka, 1940), příběh pokorného krejčího, který se přestrojí za ruského prince podle románu Gottfrieda Kellera;
„AUF WIEDERSEHEN, FRANZISKA!“ (Sbohem, Františko!, 1941), romantický snímek, který se zabývá manželskými problémy mezi reportérem a jeho zanedbávanou manželkou;
„DĚLÁME HUDBU“ (Wir machen Musik, 1942), hudební komedie, příběh pianisty, který se zamiluje do své žačky. Písně z filmu se staly evergreeny;
„ROMANCE V MOLL” (Romanze in Moll, 1943), tradiční příběh milostného trojúhelníků podle povídky Guy du Maupassanta „Les Bijoux“, odehrávající se v Paříži na přelomu století. Toto melodrama je nepochybně nejlepší Käutnerův film tohoto období;
„LA PALOMA“ / PŘÍSTAV SVOBODY (Große Freiheit Nr. 7, 1945) – drahý a komplikovaný projekt, poslední film financovaný Třetí říší. Režisér, aby vyhověl cenzuře, se snažil obcházet určité požadavky nacistů. Příběh námořníka, který se živí jako barový zpěvák, je jedním z prvních barevných německých filmů, který se natáčel i v Praze, kde měl také nakonec premiéru;
„UNTER DEN BRÜCKEN“ (Pod mosty, 1945) - poslední film z tohoto období a jeden z největších milostných příběhů v historii německé kinematografie - romantický příběh o dvou přátelích - lodivodech a jejich lásce k jedné dívce. Vznikal za velmi náročných podmínek v posledních dnech války, kdy bylo natáčení přehlušováno nálety bombardérů na Berlín.
K filmům z poválečného období, které přinesly Käutnerovi věhlas i mezinárodní uznání, můžeme zařadit snímky:
„V ONĚCH DNECH“ (IN JENEN TAGEN, 1947) - první poválečný film Helmuta Käutnera, sestavený ze šesti filmových povídek – šest různých osudů je vyprávěno prostřednictvím starého auta;
„POSLEDNÍ MOST“ (DIE LETZTE BRÜCKE, 1954) – nejvíce oceňované protiválečné drama líčící osud dětské lékařky, pracující pro Červený kříž ve válečné Jugoslávii. Film získal Mezinárodní cenu poroty, cenu OCIC a nominaci na Velkou cenu na MFF v Cannes a další ceny;
„ĎÁBLŮV GENERÁL“ (DES TEUFELS GENERAL, 1955) – válečné drama o kolaboraci, zbabělosti i statečnosti, které se odehrává ve fašistickém Německu v roce 1941;
„HEJTMAN Z KOPNÍKU“ (DER HAUPTMANN VON KÖPENICK, 1956) - komediální drama podle Zuckmayerovy divadelní hry, jejíž příběh se točí okolo získání potřebného průkazu. Díky výbornému výkonu Heinze Rühmana patří mezi nezapomenutelná díla tehdejší německé kinematografie a stal se diváckým hitem;
„MILÁČEK Z PAŘÍŽE“ (MONPTI, 1957) – romantický milostný příběh s tragickým koncem s Romy Schneiderovou a Horstem Buchholzem v hlavních rolích.
Po těchto úspěších získal Käutner v roce 1957 smlouvu s hollywoodským filmových studiem Universal Pictures, pro které natočil dva filmy: rodinné melodrama „THE RESTLESS YEARS“ (1958) a drama „A STRANGER IN MY ARMS“ (1959) s nezapomenutelným výkonem Mary Astor.
Po návratu do Německa se Käutner věnoval většinou režii televizních filmů, seriálů (např. seriály Komisař a Derrick), programů a divadelních přestavení. Výraznou výjimkou v průměrnosti jeho pozdější tvorby bylo moderní převyprávění Hamleta s názvem „DER REST IST SCHWEIGEN“ (1959).
Käutner se po celé roky pravidelně objevoval ve svých vlastních filmech i jako herec. Ještě v roce 1974 si zahrál titulní roli v životopisném snímku "Karel May", a jeho výkon byl pozoruhodný.
Käutnerova tvorba zahrnovala nenáročné veselohry, komerčně laděné milostné příběhy pro Hollywood, ale i myšlenkově závažnější díla. Režíroval celkem 62 filmů, na 58 se podílel i jako scenárista, objevil se ve více než 40 filmových či televizních rolí. Za své filmy získal celkem 9 cen a 5 nominací. Z těch významnějších to byly dvě ceny na MFF v Cannes v roce 1954 za film "Poslední most" (Die letzte Brücke) a tři nominace na Zlaté medvědy na MFF v Berlíně. V roce 1958 byl členem poroty na MFF v Cannes.
Helmut Käutner byl od roku 1934 ženatý s herečkou Ericou Balqué, která spolupracovala téměř na všech jeho filmech i jako asistentka režie. Poslední roky svého života, kdy byl již těžce nemocný, strávil s manželkou v Toskánsku, kde taky ve věku 72 let zemřel. Je pochován v Berlíně.
Výběr z režijní filmografie:
1939 – Kitty und die Weltkonferenz (Kitty a světová konference)
1940 – Šaty dělají člověka (Kleider machen Leute) – komediální příběh krejčího
1941 – Auf Wiedersehen, Franziska! (Sbohem, Františko!) – romantický
1942 – Anuška (Anuschka) – drama
1942 – Děláme hudbu (Wir machen muzik; Karel III. a Anna I.) – hudební příběh
1943 – Romance v moll (Romanze in Moll) - melodrama podle de Maupassanta
1944 – La Paloma / Přístav svobody (Große Freiheit Nr. 7) – drama/muzikál
1945 – Unter den Brücken (Pod mosty) – romantický příběh
1947 – V oněch dnech (In jenen Tagen) – povídkový
1950 – Königskinder (Král dětí) – o princezně, která je se strýcem na útěku do Bavorska
1954 – Poslední most (Die letzte Brücke) – drama dětské lékařky
1954 – Bildnis einer Unbekannten (Portrét neznámé ženy) – příběh malíře, který zahořel láskou k vdané ženě
1955 – Ludwig II: Glanz und Ende eines Königs – život mladého panovníka, krále Ludvíka II. Bavorského podle příběhu Kadidji Wedekindové. Film byl nominován za Zlatou palmu na MFF v Cannes 1955 – Ďáblův generál (Des Teufels General) – válečné drama o osudech německého sportovního letce
1956 – Hejtman z Kopníku (Der Hauptmann von Köpenick) – komediální drama podle divadelní hry
1956 – Ein Mädchen aus Flandern (Dívka z Flander) – milostné drama německého důstojníka a vlámské dívky během první světové války podle románu Engele dne Loewen Carla Zuckmayera.
1958 – The Restless Years – dramatický příběh vysokoškolského profesora
1959 – Stranger in My Arms (Cizinec v náručí) – drama testovacího pilota Air Force
1959 – Der Rest ist Schweigen / The Rest Is Silence – moderní verze Shakespearova Hamleta - nominace na Zlatého medvěda v Berlíně
1960 – Das Glas Wasser (Sklenice vody) – komedie podle hry francouzského spisovatele Eugéna Scribeho, odehrávající se v Anglii v 18. století na dvoře královny Anny - nominace na Zlatého medvěda v Berlíně
1961 – Nemusí být vždy kaviár (Es muß nicht immer Kaviar sein) – epizoda ze života špiona
1962 – Die Rote (Červená) – erotické dobrodružství z Benátek podle románu Alfreda Andersche – nominace na Zlatého medvěda v Berlíně
1963 – Das Haus in Montevideo (Dům v Montevideu) – příběh o nečekaném dědictví podle hry Curta Goetze
1969 – "Kommissar, Der" (TV seriál)
1974 – "Derrick" (TV seriál)
Autor: Veronika42 .
