Kategorie: Kino
Recenze: Vrásky z lásky
Autor: Tomáš Kordík -
Kdysi velmi populární herečka Jana Furtáková (Jiřina Bohdalová), známá též jako Jeanne DeFuro, 
nyní obývá ústav sociální péče kdesi v Jeseníkách. Když ji přijde pozvánka na konkurz do hlavního města, vidí to jako obrovskou příležitost, protože nechce jen tak posedávat. Proti je však jakási vrchní ošetřovatelka Málková (Taťjana Medvecká), která v domově vládne pevnou rukou. Bývalý učitel Ota (Radoslav Brzobohatý) právě bydlí u svého syna (Ivan Trojan). S Janou se před mnoha lety setkal, a protože to pro něho byl nezapomenutelný zážitek, rozhodne se ji vyhledat. Ta ho však chce především využít jako komplice, který má hlavně pomoci při cestě na zmíněný konkurz.
Před více než deseti lety natočil Vladimír Michálek film Babí léto, ve kterém se představily v hlavních
rolích jiné dvě legendy české kinematografie. Tento počin však zanechal u většiny diváků poněkud rozpačitý dojem. Proč? Těch aspektů bude více. Možná, že scénář (resp. příběh) nebyl až natolik nosný, aby umožnil rozehrát představitelům hlavních rolí skutečné herecké koncerty. Možná, že režisér měl před oběma osobnostmi velký respekt, nebo zkrátka k této dané látce neměl až takový vztah, jaký by bylo zapotřebí. Určitě ale platí, že tento film rozhodně není pro každého.
Zato Vrásky z lásky lze bez obav doporučit všem, ať je vám 20 nebo 100 let! V žádném případě
tedy není pravda, jak se možná někteří vzhledem k obsazení dvou hlavních rolí (tentokrát ovšem mylně) domnívali, že film bude určen především těm dříve narozeným, protože přemýšlet o něm přinutí opravdu všechny. Někteří si asi budou připomínat převážně naprosto vytříbený styl humoru, jelikož tu najdeme spoustu vtipných scén a hlášek, takže Vrásky z lásky můžeme v klidu zařadit do žánru komedie, byť se tu několik dramatických prvků také vyskytuje. Scenárista Marek Epstein mluvil o tom, že se mu podobné věci stávají, ale ve Vráskách z lásky fungují mnohem lépe (i proto, že se dají očekávat) než třeba v závěrečných cca 15 minutách Signálu. V tomto případě je navíc scenárista záměrně odlehčuje tak fikaně, jak by to u nás asi žádný jiný autor nedokázal.
Scénář Vrásek z lásky je však především napsaný tak, aby představitelé hlavních rolí Jiřina
Bohdalová a Radoslav Brzobohatý skutečně mohli předvést herecké koncerty v pravém slova smyslu. Jejich postavy jsou natolik výživné, zajímavé, a v případě Jany i svérázné, že v nich prostě mají hodně co hrát. Ota sice působí poněkud unaveněji, ale přesto neváhá získat si informace o osobě, která ho kdysi ovlivnila, a vyrazit stovky kilometrů, aby ji našel. Nic, žádné velké dobrodružství od toho však neočekává. To ale ještě netuší, jaká teď Jana je. Plive, kouše, straší svou novou spolubydlící, že po domově běhá zabiják se sekerou, možná i proto, že sama zároveň neustále sekýruje ostatní. Je třeba upozornit na to, že to myslí v dobrém, protože se snaží své „sousedy“ vybízet k aktivitě. Sama má totiž energie na rozdávání. A během cesty do Prahy jakoby její vitalita skutečně začala na Otu působit a napomáhala mu k větší odhodlanosti.
I Vrásky z lásky můžeme zařadit ke stále ještě nemnoha českým filmům, kde jsou i ty nejmenší
roličky obsazeny známými herci a herečkami. Nutno podotknout a ocenit, že všichni poslušně a kolegiálně přihrávají hlavní dvojici. Určitě musíme zmínit vynikající Taťjanu Medveckou (jejíž postava určitě připomene slečnu Ratchedovou z Přeletu nad kukaččím hnízdem), tradičně skvělou Annu Geislerovou v roli soucitné ošetřovatelky, Táňu Vilhelmovou jakožto velice profesionální „vypomahačku“ na konkurzu, drsného řidiče kamionu v podání Marka Taclíka, který mi trochu připomněl Burta Younga ve filmu Konvoj, což v tomto případě znamená pochvalu! Velmi vtipně je pak vyřešena role policisty, ve které se objevil Oldřich Navrátil. Ten by ve filmu řekl asi tak dvě věty, takže když už přijel na natáčení, nechali ho tvůrci jednu z nich zopakovat, čímž v podstatě zároveň tak trochu nahrávají těm, kteří mají rádi vtipy o policajtech. Na konkurzu pak ještě uvidíme skutečné producenty tohoto filmu, a také držitele Českého lva za režii dramatu Pouta. Jen je možná trochu škoda, že režisér Jiří Strach nechal hrát jednoho ze svých studentů, a roli „přihrávače“ na konkurzu se nezhostil sám. Přeci jen ho známe i jako výborného herce, takže by vše bylo ještě o něco vtipnější, a současně i kontrastnější, neboť právě tato scéna je v celém filmu tou vůbec nejdůležitější.
Jedině dobře, že Jiří Strach dostal konečně příležitost poslat svůj první velký film i na plátna kin
(pohádka Anděl Páně měla původně jít jen do televize). Však je také tento tvůrce jedním z mála lidí, kteří se dostali na FAMU ještě předtím, než jim bylo 20 let. Tenkrát jeho talent rozpoznali přesně a naštěstí jej mohl nadále rozvíjet prací alespoň na televizních projektech. Ve výsledku to znamená, že takto precizně řemeslně zvládnutý film jsme tu neměli snad od Habermannova mlýna, a předtím též dlouho ne. Pan režisér se na vzniku Vrásek z lásky podílel i jako koproducent, což dokazuje, že už od samého začátku musel tomuto projektu nesmírně věřit a podle toho k němu také přistupoval. Doslova na každé scéně, dokonce i na každém záběru je vidět, že naprosto přesně věděl, co chce. Proto doufáme, že brzy dostane další příležitost natočit nějaký kinofilm. Klidně opět podle scénáře Marka Epsteina, proč ne?
Vrásky z lásky jsou téměř dokonalým filmem. Mají vynikající režii, poutavý příběh, sympatické a skvěle zahrané hlavní, a vlastně i vedlejší postavy, velmi dobrý střih a výbornou kameru. Jen se zvukem jakoby to místy nebylo úplně ideálně vychytané, a ani tak nenudí dlouhá expozice, jako spíše předvídatelné finále. Ale přesto se dá očekávat, že při udílení Českých lvů nezůstanou neoceněny. Vrásky z lásky jsou zkrátka opravdu hodně povedeným českým filmem, který byste si neměli nechat ujít.
nyní obývá ústav sociální péče kdesi v Jeseníkách. Když ji přijde pozvánka na konkurz do hlavního města, vidí to jako obrovskou příležitost, protože nechce jen tak posedávat. Proti je však jakási vrchní ošetřovatelka Málková (Taťjana Medvecká), která v domově vládne pevnou rukou. Bývalý učitel Ota (Radoslav Brzobohatý) právě bydlí u svého syna (Ivan Trojan). S Janou se před mnoha lety setkal, a protože to pro něho byl nezapomenutelný zážitek, rozhodne se ji vyhledat. Ta ho však chce především využít jako komplice, který má hlavně pomoci při cestě na zmíněný konkurz.Před více než deseti lety natočil Vladimír Michálek film Babí léto, ve kterém se představily v hlavních
rolích jiné dvě legendy české kinematografie. Tento počin však zanechal u většiny diváků poněkud rozpačitý dojem. Proč? Těch aspektů bude více. Možná, že scénář (resp. příběh) nebyl až natolik nosný, aby umožnil rozehrát představitelům hlavních rolí skutečné herecké koncerty. Možná, že režisér měl před oběma osobnostmi velký respekt, nebo zkrátka k této dané látce neměl až takový vztah, jaký by bylo zapotřebí. Určitě ale platí, že tento film rozhodně není pro každého.Zato Vrásky z lásky lze bez obav doporučit všem, ať je vám 20 nebo 100 let! V žádném případě
tedy není pravda, jak se možná někteří vzhledem k obsazení dvou hlavních rolí (tentokrát ovšem mylně) domnívali, že film bude určen především těm dříve narozeným, protože přemýšlet o něm přinutí opravdu všechny. Někteří si asi budou připomínat převážně naprosto vytříbený styl humoru, jelikož tu najdeme spoustu vtipných scén a hlášek, takže Vrásky z lásky můžeme v klidu zařadit do žánru komedie, byť se tu několik dramatických prvků také vyskytuje. Scenárista Marek Epstein mluvil o tom, že se mu podobné věci stávají, ale ve Vráskách z lásky fungují mnohem lépe (i proto, že se dají očekávat) než třeba v závěrečných cca 15 minutách Signálu. V tomto případě je navíc scenárista záměrně odlehčuje tak fikaně, jak by to u nás asi žádný jiný autor nedokázal.Scénář Vrásek z lásky je však především napsaný tak, aby představitelé hlavních rolí Jiřina
Bohdalová a Radoslav Brzobohatý skutečně mohli předvést herecké koncerty v pravém slova smyslu. Jejich postavy jsou natolik výživné, zajímavé, a v případě Jany i svérázné, že v nich prostě mají hodně co hrát. Ota sice působí poněkud unaveněji, ale přesto neváhá získat si informace o osobě, která ho kdysi ovlivnila, a vyrazit stovky kilometrů, aby ji našel. Nic, žádné velké dobrodružství od toho však neočekává. To ale ještě netuší, jaká teď Jana je. Plive, kouše, straší svou novou spolubydlící, že po domově běhá zabiják se sekerou, možná i proto, že sama zároveň neustále sekýruje ostatní. Je třeba upozornit na to, že to myslí v dobrém, protože se snaží své „sousedy“ vybízet k aktivitě. Sama má totiž energie na rozdávání. A během cesty do Prahy jakoby její vitalita skutečně začala na Otu působit a napomáhala mu k větší odhodlanosti.I Vrásky z lásky můžeme zařadit ke stále ještě nemnoha českým filmům, kde jsou i ty nejmenší
roličky obsazeny známými herci a herečkami. Nutno podotknout a ocenit, že všichni poslušně a kolegiálně přihrávají hlavní dvojici. Určitě musíme zmínit vynikající Taťjanu Medveckou (jejíž postava určitě připomene slečnu Ratchedovou z Přeletu nad kukaččím hnízdem), tradičně skvělou Annu Geislerovou v roli soucitné ošetřovatelky, Táňu Vilhelmovou jakožto velice profesionální „vypomahačku“ na konkurzu, drsného řidiče kamionu v podání Marka Taclíka, který mi trochu připomněl Burta Younga ve filmu Konvoj, což v tomto případě znamená pochvalu! Velmi vtipně je pak vyřešena role policisty, ve které se objevil Oldřich Navrátil. Ten by ve filmu řekl asi tak dvě věty, takže když už přijel na natáčení, nechali ho tvůrci jednu z nich zopakovat, čímž v podstatě zároveň tak trochu nahrávají těm, kteří mají rádi vtipy o policajtech. Na konkurzu pak ještě uvidíme skutečné producenty tohoto filmu, a také držitele Českého lva za režii dramatu Pouta. Jen je možná trochu škoda, že režisér Jiří Strach nechal hrát jednoho ze svých studentů, a roli „přihrávače“ na konkurzu se nezhostil sám. Přeci jen ho známe i jako výborného herce, takže by vše bylo ještě o něco vtipnější, a současně i kontrastnější, neboť právě tato scéna je v celém filmu tou vůbec nejdůležitější.Jedině dobře, že Jiří Strach dostal konečně příležitost poslat svůj první velký film i na plátna kin
(pohádka Anděl Páně měla původně jít jen do televize). Však je také tento tvůrce jedním z mála lidí, kteří se dostali na FAMU ještě předtím, než jim bylo 20 let. Tenkrát jeho talent rozpoznali přesně a naštěstí jej mohl nadále rozvíjet prací alespoň na televizních projektech. Ve výsledku to znamená, že takto precizně řemeslně zvládnutý film jsme tu neměli snad od Habermannova mlýna, a předtím též dlouho ne. Pan režisér se na vzniku Vrásek z lásky podílel i jako koproducent, což dokazuje, že už od samého začátku musel tomuto projektu nesmírně věřit a podle toho k němu také přistupoval. Doslova na každé scéně, dokonce i na každém záběru je vidět, že naprosto přesně věděl, co chce. Proto doufáme, že brzy dostane další příležitost natočit nějaký kinofilm. Klidně opět podle scénáře Marka Epsteina, proč ne?Vrásky z lásky jsou téměř dokonalým filmem. Mají vynikající režii, poutavý příběh, sympatické a skvěle zahrané hlavní, a vlastně i vedlejší postavy, velmi dobrý střih a výbornou kameru. Jen se zvukem jakoby to místy nebylo úplně ideálně vychytané, a ani tak nenudí dlouhá expozice, jako spíše předvídatelné finále. Ale přesto se dá očekávat, že při udílení Českých lvů nezůstanou neoceněny. Vrásky z lásky jsou zkrátka opravdu hodně povedeným českým filmem, který byste si neměli nechat ujít.
