Kategorie: Kino
Recenze: Spring Breakers
Autor: Tomáš Kordík -
Čtyři studující kamarádky, jejichž jména rozhodně není důležité znát, chtějí, tak jako tisíce dalších 
mladých Američanů a Američanek, jet na Floridu si pořádně užít jarní prázdniny. Jenže, co když zjistí, že nemají tolik peněz, kolik potřebují? Budou vše muset nechat na příště nebo si nějak poradí? Jasně, že to druhé. Ale nečekejte, že by o potřebnou sumu požádaly třeba své příbuzné, případně že by na dobu nezbytně nutnou přijaly práci číšnice (nebo jakoukoliv jinou). Kdepak. Tři z nich si prostě nasadí masky a vyberou něco, co bych nazval slovem bistro. S replikami zbraní a nějakým tím kladivem. Na prázdninách pak kvůli přemíře paření zamíří do vězení, ze kterého je dostane místní kápo Alien, který ovšem podle svých slov „vyzkoušel každou levárnu pod sluncem“.
Takhle, v případě Spring Breakers (asi je dobře, že se nikdo nepokoušel dát filmu nějaký český
název) není děj zase až tak důležitý, protože se jedá spíše o artový, nebo lépe řečeno lyrický počin. To ostatně naznačují už úvodní záběry, ve kterých scenáristu/režiséra zajímají především holky v bikinách, ať už tančící nebo rovnou kozy ukazující. Už tady se objevují sexuální narážky, které pak ve větší či menší míře následují v průběhu celého filmu. Nečekejte však nic ve stylu Pařeb ve Vegas/v Bangkoku a s největší pravděpodobností i na třetí, protože Spring Breakers jsou rozhodně originálnější a nepředvídatelnější, i když je pravda, že by se mohli líbit stejné divácké skupině.
Tak třeba ty úvodní záběry, doprovázené trefně vybranou hudbou, spolu se scénou, ve které prvně
uvidíme Aliena, hodně připomínají Piraňu 3D, takže čekáte, jestli se náhodou opravdu neobjeví nějaké ty dravé „rybyšky“. V díle typu Spring Breakers by to určitě nebylo až tak překvapivé. Pokud existuje film, ke kterému má tento nakonec nejblíže, pak to asi budou Divoši. V obou jsou drogy, v obou jsou zbraně, v obou je násilí, v obou jsou hrdiny mladí lidé, v obou jsou tito mladí lidé záporné postavy, v obou je v podstatě kontrastně využita jedna velmi známá píseň („Everytime“, resp. „Here Comes the Sun“) a oba režírovali v jistém smyslu kultovní tvůrci, přičemž oba využívají poměrně netradiční postupy.
Což o to, u Olivera Stonea bude asi nadpoloviční většina z vás s tím kultovní statusem souhlasit, ale
kdo znáte jméno Harmony Korine? Přiznám se, že sám jsem o něm až dosud neslyšel. Ačkoliv je pravda, že s jedním dílem, na kterém se podílel, jsem už tu čest měl. Jde o velmi pozoruhodné, nekompromisní, do značné míry pravdivé a nevšední Kids, ke kterým napsal scénář. Opravdu mě nenapadá jediný film, který by se jim podobal. V USA de facto platí, že jakmile dostane nějaký váš film, ať už se na něm pracujete jako režisér nebo scenárista, nejtvrdší možnou přístupnost, začne se o vás mluvit. A to je vlastně i „případ Korine“. Spring Breakers jsou vůbec prvním jeho „bijákem“, který se dostal do široké, ba přímo světové distribuce. A ukazuje, že se evidentně jedná o režiséra, který přesně ví, co chce.
Podobně jako Oliver Stone využívá různých kamerových filtrů či obrazových efektů a klade za sebe
zdánlivě absolutně nesouvisející záběry, které ovšem v jeho podání přesto fungují. A to nejen v celkovém kontextu, ale i v rámci dané scény či sekvence. Dokonce bych řekl, že Korine toto dělá ještě lépe než Stone! Samozřejmě co se Spring Breakers týče. Navíc ke zmíněným elementům přidává flashbacky a flashforwardy, u kterých však někdy z počátku není jisté, jestli nejde jen o pouhé představy. Jako kupříkladu ve výtečné scéně, kdy Alien hraje na klavír (!) a s holkama zpívá právě „Everytime“ od Britney Spears, přičemž sledujeme i jejich kriminální řádění. Obecně střihovou skladbu (v některých momentech by byl možná vhodnější výraz „montáž“) tohoto filmu lze popsat jedním jediným slovem: UNIKÁTNÍ.
A to samé by se teoreticky dalo tvrdit i o obsazení, protože s takto známým hercem a herečkami
režisér ještě nepracoval. Na rozdíl od Mocného vládce Oz je tentokrát radost sledovat Jamese Franka v roli Aliena. Tohle je postava, která by zasloužila samostatnou a důkladnou studii. Zpívající všehoschopný gangster, kterého zřejmě přitahují o dost madší holky a nikdy si u něj nemůžete být jistí tím, co udělá v následujícím okamžiku, protože to s největší pravděpodobností neví ani on sám? Nevím, nevím, jestli Franco dostal někdy větší příležitost se takhle vyřádit. Co trailer naznačoval, to film stokrát potvrdil. Na začátku neznáme jeho skutečné záměry, ale ani později nepřestává překvapovat. Stejně jako jeho vzhled. Za jakýsi vrchol bychom mohli označit scénu, ve které holkám ukazuje, co všechno vlastní.
Na obsazení holčičí čtveřice se lze dívat ze dvou úhlů pohledu. Ve Spring Breakers řádí či filozofují:
prozatím seriálová hvězdička Ashley Benson, režisérova manželka Rachel, a také Selena Gomez a Vanessa Hudgens, jež mají obě disneyovskou minulost. Z toho můžeme usoudit, že Korine chtěl patrně některé diváky překvapit či přímo šokovat tím, jak jiné (drsné) role jim přidělil. No, to by se mu ovšem povedlo jen tak napůl, protože Selena hraje Faith – nejslušnější z nich, a Vanessu už jsme viděli třeba v Sucker Punchi. Jejich obsazení tedy jistě není taková pecka, jako když Helen Mirren střílela ze samopalu v RED, když Al Pacino dělal to, co dělal v Jack a Jill, nebo když Arnold riskoval svou pověst/kariéru v Juniorovi (to asi nikdy nikdo nepřekoná!). A ten druhý úhel je takový, že ten první nám může být ukradený, neboť na všechny čtyři holčiny se velmi pěkně kouká.
Spring Breakers je ten typ filmu, u kterého se nemusíte, ba dokonce přímo nesmíte zaobírat kupříkadu věrohodností celého toho dobrodružství hlavních hrdinek, do nichž byste nikdy neřekli, že jsou schopní toho, co vyvádějí. Kdepak, tady skutečně nejde ani tak o děj, který je proto velmi jednoduchý (ale jedinečně odvyprávěný, přičemž mě osobně takovéto netradiční postupy při využívání filmové řeči velmi baví), jako o pocity, které jednotlivé obrazy či scény (pochopitelně v kombinaci se zvukem a hudbou) vyvolávají. Jistě, některé opakované věty jsou spíše otravné, než aby podpořily vytříbený režisérův záměr, ale naštěstí jich je minimum. Struktura tohoto projektu se ale stejně určitě nebude zamlouvat všem. S trochou nadsázky by se možná dalo říci, že se jedná o jeden dlouhý videoklip. Hudba je však skvělá a práci střihače a originální přístup režiséra prostě nejde neocenit.
mladých Američanů a Američanek, jet na Floridu si pořádně užít jarní prázdniny. Jenže, co když zjistí, že nemají tolik peněz, kolik potřebují? Budou vše muset nechat na příště nebo si nějak poradí? Jasně, že to druhé. Ale nečekejte, že by o potřebnou sumu požádaly třeba své příbuzné, případně že by na dobu nezbytně nutnou přijaly práci číšnice (nebo jakoukoliv jinou). Kdepak. Tři z nich si prostě nasadí masky a vyberou něco, co bych nazval slovem bistro. S replikami zbraní a nějakým tím kladivem. Na prázdninách pak kvůli přemíře paření zamíří do vězení, ze kterého je dostane místní kápo Alien, který ovšem podle svých slov „vyzkoušel každou levárnu pod sluncem“.Takhle, v případě Spring Breakers (asi je dobře, že se nikdo nepokoušel dát filmu nějaký český
název) není děj zase až tak důležitý, protože se jedá spíše o artový, nebo lépe řečeno lyrický počin. To ostatně naznačují už úvodní záběry, ve kterých scenáristu/režiséra zajímají především holky v bikinách, ať už tančící nebo rovnou kozy ukazující. Už tady se objevují sexuální narážky, které pak ve větší či menší míře následují v průběhu celého filmu. Nečekejte však nic ve stylu Pařeb ve Vegas/v Bangkoku a s největší pravděpodobností i na třetí, protože Spring Breakers jsou rozhodně originálnější a nepředvídatelnější, i když je pravda, že by se mohli líbit stejné divácké skupině.Tak třeba ty úvodní záběry, doprovázené trefně vybranou hudbou, spolu se scénou, ve které prvně
uvidíme Aliena, hodně připomínají Piraňu 3D, takže čekáte, jestli se náhodou opravdu neobjeví nějaké ty dravé „rybyšky“. V díle typu Spring Breakers by to určitě nebylo až tak překvapivé. Pokud existuje film, ke kterému má tento nakonec nejblíže, pak to asi budou Divoši. V obou jsou drogy, v obou jsou zbraně, v obou je násilí, v obou jsou hrdiny mladí lidé, v obou jsou tito mladí lidé záporné postavy, v obou je v podstatě kontrastně využita jedna velmi známá píseň („Everytime“, resp. „Here Comes the Sun“) a oba režírovali v jistém smyslu kultovní tvůrci, přičemž oba využívají poměrně netradiční postupy.Což o to, u Olivera Stonea bude asi nadpoloviční většina z vás s tím kultovní statusem souhlasit, ale
kdo znáte jméno Harmony Korine? Přiznám se, že sám jsem o něm až dosud neslyšel. Ačkoliv je pravda, že s jedním dílem, na kterém se podílel, jsem už tu čest měl. Jde o velmi pozoruhodné, nekompromisní, do značné míry pravdivé a nevšední Kids, ke kterým napsal scénář. Opravdu mě nenapadá jediný film, který by se jim podobal. V USA de facto platí, že jakmile dostane nějaký váš film, ať už se na něm pracujete jako režisér nebo scenárista, nejtvrdší možnou přístupnost, začne se o vás mluvit. A to je vlastně i „případ Korine“. Spring Breakers jsou vůbec prvním jeho „bijákem“, který se dostal do široké, ba přímo světové distribuce. A ukazuje, že se evidentně jedná o režiséra, který přesně ví, co chce.Podobně jako Oliver Stone využívá různých kamerových filtrů či obrazových efektů a klade za sebe
zdánlivě absolutně nesouvisející záběry, které ovšem v jeho podání přesto fungují. A to nejen v celkovém kontextu, ale i v rámci dané scény či sekvence. Dokonce bych řekl, že Korine toto dělá ještě lépe než Stone! Samozřejmě co se Spring Breakers týče. Navíc ke zmíněným elementům přidává flashbacky a flashforwardy, u kterých však někdy z počátku není jisté, jestli nejde jen o pouhé představy. Jako kupříkladu ve výtečné scéně, kdy Alien hraje na klavír (!) a s holkama zpívá právě „Everytime“ od Britney Spears, přičemž sledujeme i jejich kriminální řádění. Obecně střihovou skladbu (v některých momentech by byl možná vhodnější výraz „montáž“) tohoto filmu lze popsat jedním jediným slovem: UNIKÁTNÍ.A to samé by se teoreticky dalo tvrdit i o obsazení, protože s takto známým hercem a herečkami
režisér ještě nepracoval. Na rozdíl od Mocného vládce Oz je tentokrát radost sledovat Jamese Franka v roli Aliena. Tohle je postava, která by zasloužila samostatnou a důkladnou studii. Zpívající všehoschopný gangster, kterého zřejmě přitahují o dost madší holky a nikdy si u něj nemůžete být jistí tím, co udělá v následujícím okamžiku, protože to s největší pravděpodobností neví ani on sám? Nevím, nevím, jestli Franco dostal někdy větší příležitost se takhle vyřádit. Co trailer naznačoval, to film stokrát potvrdil. Na začátku neznáme jeho skutečné záměry, ale ani později nepřestává překvapovat. Stejně jako jeho vzhled. Za jakýsi vrchol bychom mohli označit scénu, ve které holkám ukazuje, co všechno vlastní.Na obsazení holčičí čtveřice se lze dívat ze dvou úhlů pohledu. Ve Spring Breakers řádí či filozofují:
prozatím seriálová hvězdička Ashley Benson, režisérova manželka Rachel, a také Selena Gomez a Vanessa Hudgens, jež mají obě disneyovskou minulost. Z toho můžeme usoudit, že Korine chtěl patrně některé diváky překvapit či přímo šokovat tím, jak jiné (drsné) role jim přidělil. No, to by se mu ovšem povedlo jen tak napůl, protože Selena hraje Faith – nejslušnější z nich, a Vanessu už jsme viděli třeba v Sucker Punchi. Jejich obsazení tedy jistě není taková pecka, jako když Helen Mirren střílela ze samopalu v RED, když Al Pacino dělal to, co dělal v Jack a Jill, nebo když Arnold riskoval svou pověst/kariéru v Juniorovi (to asi nikdy nikdo nepřekoná!). A ten druhý úhel je takový, že ten první nám může být ukradený, neboť na všechny čtyři holčiny se velmi pěkně kouká.Spring Breakers je ten typ filmu, u kterého se nemusíte, ba dokonce přímo nesmíte zaobírat kupříkadu věrohodností celého toho dobrodružství hlavních hrdinek, do nichž byste nikdy neřekli, že jsou schopní toho, co vyvádějí. Kdepak, tady skutečně nejde ani tak o děj, který je proto velmi jednoduchý (ale jedinečně odvyprávěný, přičemž mě osobně takovéto netradiční postupy při využívání filmové řeči velmi baví), jako o pocity, které jednotlivé obrazy či scény (pochopitelně v kombinaci se zvukem a hudbou) vyvolávají. Jistě, některé opakované věty jsou spíše otravné, než aby podpořily vytříbený režisérův záměr, ale naštěstí jich je minimum. Struktura tohoto projektu se ale stejně určitě nebude zamlouvat všem. S trochou nadsázky by se možná dalo říci, že se jedná o jeden dlouhý videoklip. Hudba je však skvělá a práci střihače a originální přístup režiséra prostě nejde neocenit.
