Vidět a zemřít. Není příliš filmů, u kterých bych si něco podobného troufl navrhnout. V případě Temného rytíře však není důvod váhat. Tohle je totiž obdivuhodná filmařská zkušenost, ve které se promítají různé tvůrčí postupy a do toho všeho je zapracována epičnost, vedle které si může  jít Titanic se svým náhrdelníkem klidně ke dnu. Christopher Nolan se posunul o řádný kus dopředu. Nic proti jeho jedničce, ale pokud mi na ní něco opravdu vadilo, pak klasický příběh žáka a mentora (to skutečně není v Hollywoodu nikdo jiný, než Liam Neeson, kdo musí dávat druhým rady?), nepřehledné akční scény a nevhodně obsazená Katie Holmes. Jednička byla sice též snaživým „realistickým“ komiksem, přesto v ní byly znát dozvuky klasických komiksových filmů. Dvojka se podobným manýrům vyhýbá. Je syrovou kriminálkou, která nabízí jak plnohodnotný gangsterský film, tak potřebné komiksové propriety (a prkennou Katie nahradila k sežrání vzpupná Maggie Gyllenhaal). Že to moc nejde dohromady? V zásadě bych před týdnem řekl to samé, ale Christopher Nolan mě přesvědčil o opaku.

I když tu máme klasicky „nadsazené“  komiksové elementy (útěk z cizí země, ryzí komiksový vzhled Dvou tváří), je Temný rytíř především plnohodnotnou gangsterkou, která v sobě neuvěřitelně hladce kombinuje dějovou epičnost druhé Kmotra a vychytralost Nelítostného souboje. Tyto dva filmy nebývají v souvislosti s Temným rytířem zmiňovány bezdůvodně. Máme tu efektní úvodní loupež, která je přiznanou citací Nelítostného souboje (ostatně, nechybí i lahůdkový William Fitcher v čestné epizodní roli). Máme tu boj silných charakterů, ze kterých se těžko vybírá (maniakální Joker je natolik barvitě podán, až mu jeden skoro fandí). A je tu boj s mafiány, jejich podsvětí, snaha urovnat chaos, korupce, odkrývání jednotlivých nitek, uzavřená spojenectví, nové i staré lásky a mnoho dalšího. V Temném rytíři se toho stane na tři filmy a přitom není těžké se v příběhu orientovat.

Zatímco v jedničce Nolan „jen“ objevoval komiksový svět a byly tak znát přechody mezi klasickým světem a tím komiksovým, v případě dvojky se podobné rozdíly mažou. Jakkoli nadsazené a neuvěřitelné jsou některé pasáže, přesto vše působí coby logický doplněk komplexního kriminálního filmu. To v praxi znamená, že akční scény sice ve filmu jsou a vypadají úžasně, zároveň však plně slouží příběhu a nejsou tedy jen samoúčelnou exhibicí. Je ironií, že se Nolanovi podařilo natočit nejlepší mafiánský film od druhého Kmotra, i když pod hlavičkou komiksového žánru. Abych ovšem nestrašil fanoušky Batmana – je to Batman se vším, co k němu patří, jsou tam cool záběry a jsou tam velkolepé akční momenty – bylo by však chybou je nadřazovat nad epický příběh, který doslova přibije do sedadel. Oproti minulému dílu Batman dospěl nejen filmařsky, ale i charakterově. Batman tu je chybující, objevující svou temnou stranu a plně si uvědomující důsledky svého konání.

Ať už bude se jménem Heatha Ledgera a jeho smrtí spojováno cokoli, je zcela bez debat, že právě on a samotný Joker jsou největšími esy celého filmu. Christian Bale je tradičně vynikající, Aaron Eckhart je v roli Harveyho Denta/Dvou tváří bezchybný, nicméně všichni stojí ve stínu maniakálního Jokera. Samotná postava je výborným způsobem uchopená, neboť ji tvůrci nevybavují žádným laciným traumatem. Joker nechce pomstu, není ublížený, nechce slávu a nechce peníze. Chce jenom chaos, který bude obyčejné lidi měnit ve zrůdy bez svědomí, jakou je on sám. Tuto vynikající (a formálně velmi stylovou) postavu pak dovádí k dokonalosti samotný Ledger, který předvádí nejlepší výkon své kariéry (opravdu hořká ironie), přičemž v té roli ovšem nepřehrává, i když je k tomu ta role skoro stvořená. Jeho maniak mrazí naprosto vším, co dělá – svým chováním, svou mimikou, každým gestem. Joker si krade snímek sám pro sebe stejným způsobem, jakým to udělal Jack Sparow v Pirátech z Karibiku a díky Ledgerově podání je současně nejen děsivou, ale i okouzlující postavou, jejíž hlášky si člověk bude ještě dlouho připomínat ("Let’s put a smile on that face!" a "Why so serious?" jen tak nezapomenete).

A to jsem ještě nezmínil vynikající hudbu, přesný střih, originální dějové zvraty a naprosto profesionálně odehrané veškeré vedlejší party. Temného rytíře předchází ohromný hype, tentokrát nicméně nijak přehnaný. Je to skutečný filmařský majstrštyk, jemuž podobný se v kinech objeví jednou za deset let (zdali vůbec).