Běžná, rutinní oprava Hubblova teleskopu se po nešikovném odpálení ruského satelitu změní ve strhující boj o přežití na oběžné dráze, stovky kilometrů nad zemským povrchem. Matt Kowalski už byl ve vesmíru mnohokrát. Pohybovat se ve volném prostoru je pro něj stejně přirozené, jako pro ostatní obyvatele Země jezdit autem, kupříkladu. Své kolegy a kolegyně, ať už se nacházejí jen několik metrů od něj či v řídícím centru v Houstonu, suverénně zásobuje všemožnými historkami. To debutantka Ryan Stoneová je přeci jen zdrženlivější. Kolem Země rotující a každých 90 minut opět přilétající úlomky z toho satelitu zapříčiní, že právě oni dva zůstanou ve vesmíru sami. Jenže skoro nic nejde podle plánu!

Jak je vidět, Gravitace dále odkazuje ještě na americko-sovětský souboj z období studené války, protože vina znovu padá na Rusy. Proč se nemohl rozletět třeba čínský, severokorejský či turecký satelit? Později pak Ryan využije k přemísťování modul Soyuz, jenž také nešlape zrovna tak, jak by měl. Ono ale taky není zcela jasné, ve kterém roce se děj filmu odehrává. Nicméně bych to tipoval buď na současnost či nepříliš vzdálenou budoucnost. V každém případě ovšem platí, že u Gravitace nerozhoduje ani tak čas, jako spíše místo a děj.

Ten není nijak komplikovaný, ale zároveň v tomto případě přesně platí úsloví, že v jednoduchosti je síla. A jaká! Alfonso Cuarón už na příběhu Malé princezny naprosto zřetelně ukázal, že nepotřebuje složité scenáristické konstrukce, ani prolínající či větvící se dějové linie, aby dokázal natočit mimořádně emotivní film. U svého anglického debutu by to možná ještě bývalo přeci jen chtělo některé pasáže rozšířit, nicméně Gravitace je z tohoto pohledu naprosto dokonalá – určitě nebudete mít pocit, že by v ní něco z dramaturgického hlediska přebývalo nebo naopak chybělo. Cuarón, který poměrně nezvykle napsal scénář se svým synem Jonásem, využívá snad všechny možné potencionální překážky, na které by mohli hlavní postavy ve vesmíru narazit a skrze které vede cesta ke katarzi.

Při sledování tohoto filmu jsem si několikrát vzpomněl na dokument Hubble 3D, ve kterém vystupují skuteční astronauti NASA ve skutečném vesmíru, kde používají skutečné 3D kamery. Paradoxní je, že Gravitace je po technické stránce natolik precizní, že v ní zobrazení vesmíru působí ještě realističtěji! Na filmu se přitom nepodílela ani jedna z nejproslulejších společností, které se zabývají tvorbou visuálních efektů. Žádné ILM, Digital Domain ani WETA Digital. Uvedení filmu do kin sice kvůli náročné postprodukci bylo několikrát odloženo, ale to by nepochybně platilo i v případě zainteresování někoho z této velké trojky, protože bylo zapotřebí „výrazného upgradu hardwaru“. To čekání se ovšem tentokrát vyplatilo, protože výsledek opravdu stojí za to!

Jak už to tak v současnosti bývá, film bude k vidění i ve 3D. A vše nasvědčovalo tomu, že třetí rozměr bude vzhledem k tomu, kde se děj odehrává, fakticky dávat smysl. Dojem je ale poněkud rozpačitý. Díky tomu, jak mistrně je film natočený, si budete připadat v některých momentech stejně jako hlavní postavy, tedy jako ve stavu beztíže. Převažují však ty, ve kterých se 3D příliš neprojevuje, za což nepochybně do značné míry může i částečná postprodukční konverze. U takového projektu mi to přijde absolutně zbytečné, protože se, vzhledem k natáčení ve studiu, v klidu muselo jít dát natáčet 3D kamerami se stereographerem (když už, tak 3D Fusion Camera System by byl jistě optimální). Nicméně Gravitace je sama o sobě natolik dechberoucí a strhující, že ji vidět trojrozměrnou asi ani není potřeba. Na druhou stranu platí: čím větší plátno, tím větší a plnohodnotnější zážitek, takže faktem zůstává, že IMAX se z tohoto pohledu přímo nabízí, byť tam zvuk sem tam zachází až za snesitelnou mez.

Film má jinak naprosto fascinující atmosféru a některé záběry rozhodně nepřestanou uchvacovat ani po x-tém zhlédnutí. Nejde jen o ty, ve kterých vidíme matičku Zemi, ale i driftování volným prostorem a další, které nechci prozrazovat. James Cameron měl pravdu, když prohlásit to, co jste jistě už zaregistrovali, a sice, že se jedná o „nejlepší ve vesmíru se odehrávající film, a zároveň jde o takový, který chtěl vždycky vidět“. To ovšem pochopitelně není ten důvod, proč se tvůrci Terminátora a Avataru děkuje v závěrečných titulcích (spolu s Alejandrem Gonzálezem Iňárritem a Guillermem Del Torem, u kterých je to ale jasné, protože tihle tři nejslavnější mexičtí režiséři si ve svých filmech vždycky navzájem děkují). Tehdy před několika lety ještě nebyla CGI technologie natolik vyspělá, aby se Cuarónovi podařilo splnit svůj záměr. Cameron jej však přesvědčil, že ta správná doba už nastala, a také mu v některých věcech pomáhal s realizací.

I díky tomu, kde se Gravitace odehrává, se režisérovi mistrně daří budovat napětí. Kupříkladu když se hlavní hrdinové blíží k nějakému záchytnému bodu, ať už je to ISS nebo třeba čínská stanice, a my víme, že mají pouze jeden pokus na to, aby se zachytili, protože jinak budou sami „plout“ nekonečným vesmírem, čímž ničemu neprospějí, maximálně překonají rekord Anatolije Solovjova v počtu hodin ve volném prostoru. Jenže uvidíme, že když už se k takovému záchytnému bodu dostanou, stále není tak docela vyhráno. Nicméně musím konstatovat, že i přes všechny ty trable, které hlavní hrdinové musí řešit, jsem jim docela záviděl, protože shlížet z oběžné dráhy, kde jinak není ani živáčka (proto by se tu dala vystopovat jistá paralela se 127 hodinami), na Zemi … to prostě musí být tak jako tak nepopsatelná nádhera!!!

Digitální triky sice hrají v současném světě podstatnou roli, ale filmy se stále ještě neobejdou bez herců a jejich výkonů. To naštěstí platí i pro Gravitaci a vlastně o to více, že se tu vyskytují pouze dva. Nějaké další, včetně Eda Harrise, jehož obsazení je vzhledem k tomuto dost vtipné, pouze uslyšíme, a to jen po určitou dobu. V centru dění pak povětšinou není věčného optimistu a pohodáře Matta hrající George Clooney, nýbrž, pro někoho možná překvapivě Sandra Bullock, která tu ovšem podává nezapomenutelný výkon, který bych se s čistým svědomím odvážil nazvat nejskvělejším v její kariéře! Značný podíl na tom určitě má výborně napsaná postava, kterou ztvárňuje, protože se o ní během té hodiny a půl dozvíme všechno, co potřebujeme vědět. I proto jí pak prostě musíte držet palce. Základní rozdíl mezi oběma je ten, že místo George bych si v téhle roli klidně dokázal představit i jiného herce, včetně Roberta Downeyho Jr., který byl obsazen původně. Zato když se pokouším vyměnit tvář Sandry, ať už za Naomi Watts, Abbie Cornish, Carey Mulligan, Marion Cotillard, Natalie Portman či Olivii Wilde, vidím pořád a zase jenom Sandru.

Gravitace je absolutně spektakulární! A po zhlédnutí mnoha počinů, které se zabývají vesmírnou tématikou, musím říct, že tahle novinka je téměř zesměšňuje, protože je někde úplně jinde. Natáčet další ve vesmíru se odehrávající filmy se teď jeví skoro jako zbytečnost. Gravitace je totiž cosi jako Vesmírná odysea současnosti, neboť k revolučnímu zpracování špičkově využívá moderních filmařských postupů. Je senzační ukázkou filmařského řemesla a podívanou, která znovu posouvá hranice nezfilmovatelného a neproveditelného dopředu. Skvělé!