Elsa bydlí v království Arendellském a jednou mu bude jakožto prvorozená vládnout. Do té doby však pozná téměř výhradně jen jeden pokoj. Ovládá, resp. neovládá totiž ledová kouzla, díky čemuž jednou během hraní svou mladší ségru Annu zraní. Pomoci mohou piditrollové, což také udělají, protože Elsa naštěstí trefila Annu do obličeje a ne do srdce. Následující roky se obě vidí jen sporadicky, přestože si tááák rozuměly. Elsa zkrátka chce svou mladší ségru, která po tehdejším zásahu piditrollů o jejích schopnostech neví, chránit, což se projeví i v den její korunovace, kdy Anna potká Hanse – nejmladšího z třinácti bratrů ze sousedního království, který si ji chce vzít za ženu.

Elsa nechtíc promění Arendelle v Ledové království a i kvůli velké nespokojenosti hostů, kteří ji mají za monstrum, uteče do dalekých hor, kde si vmžiku postaví svůj vlastní ledový palác. Anně nezbude nic jiného, než ji vyrazit hledat, protože ví, jaká doopravdy je. A při tom hledání nebude sama. Cestou, konkrétně v Oakenově obchůdku (a sauně), se k ní zprvu velmi neochotně připojí obchodník s ledem Kristoff a jeho inteligetní sob Sven. A nedlouho poté potkají mluvícího a legračního sněhuláka Olafa, kterého Elsa vytvořila před mnoha a mnoha lety. Bude ta ale chtít zpět, když neví, jak své schopnosti ovládat?

Film se částečně inspiruje Sněhovou královnou od Hanse Christiana Andersena, která vznikla ještě v předminulém století, ale scenáristka a spolurežisérka Jennifer Lee přidala dost vlastních postřehů. Ledové království tak zároveň svým způsobem odkazuje na slavná animovaná díla ze společnosti Walta Disneyho. Dokonce tu nechybí ani písničky, jejichž texty neslouží jen k navození určité atmosféry, ale současně posouvají dopředu samotný děj. Navíc jsou dosti chytlavé a v kombinaci s tím, co sledujeme na plátně, hodně působivé.

Animace je totiž díky nějaké té nové technologické vychytávce opravdu znamenitá. Místy Ledové království dokonce velice silně připomíná regulérní hraný film. Což mě přivedlo k myšlence, že vidět tohle všechno se skutečnými herci a herečkami by prostě musel být fantastický zážitek. Jistě, některého prvky jako Elsyno kouzlení, trollí „armáda“, úsměvné kousky soba Svena či sněhová bouře by sice vyžadovaly patřičnou dávku invence a nadupané mašiny pro zpracování CGI efektů, ale počiny typu Percyho Jacksona, Hobita, Letopisů Narnie či Mission Impossible IV (byť tam je bouře písečná) dokazují, že dneska už jde díky počítačům vytvořit doopravdy úplně všechno.

Nicméně kdo zhlédne Ledové království v jeho současné, tedy animované podobě, stoprocentně neprohloupí. Přestože 3D znovu zůstalo za očekáváním, podařilo se diváky naplno přenést do Arendellu a jeho blízkého i vzdálenějšího okolí. Svou roli může hrát do jisté míry i to, že v těchto dnech je u nás venku už docela zima, avšak hlavní zásluhu je třeba hledat jinde. Určitě v celkové kouzelné, ba skutečně přímo pohádkové atmosféře. Nepochybně v ne snad vyloženě originálním, ale rozhodně neobvykle zpracovaném příběhu, který začne přidávat očekávané scenáristické kličky až v závěru, ovšem není pochyb o tom, že se jim dalo vyhnout. V klíčový moment však tvůrci přesto překvapí. A dokonce natolik, že si možná taky v danou chvíli vzpomenente na své sourozence. Ve studiích Walta Disneyho byli holt vždycky experty na to, aby emotivní (i poučné) situace správně fungovaly.

Nejdůležitějším aspektem, který diváky spolehlivě vtáhne do příběhu, jsou hlavní hrdinky a měnící se vztah mezi nimi. Byť jsou charakterově každá jiná – Elsa uvědomělá, bojácná, vyspělá a Anna veselá, nedospělá, odhodlaná – obě jsou nesmírně sympatické, a proto jim budete hodně, hodně, hodně přát, aby si k sobě zas našly cestu. Když jsem přemýšlel, kdo by tyhle postavy mohl ztvárnit v hrané verzi, napadala mě jména jako Diana Agron, Emma Roberts pro Elsu a Danielle Panabaker, Alexa Vega pro Annu. Sice by to bylo velmi zajímavé, nicméně v tuto chvíli holt zcela nepodstatné. Co naopak podstatné je, že i chování všech ostatních postav je ospravedlnitelné a uvěřitelné, byť jedné to prošlo jen tak tak. A nemyslím tím oživlého sněhuláka Olafa, pro něhož byl určitě z velké části inspirací oslík ze Shreka, protože ten se tu stará jak o další zábavu, tak o další emotivní momenty.

Rozhodně se ještě musí zmínit české znění, které je opravdu na špičkové úrovni. Však je za něj zodpovědný režisér, jenž se už od prvopočátku věnuje Simpsonovým. Obsazení Terezy Martinkové a Andrey Elsnerové, aby propůjčily hlas hlavním hrdinkám, bylo tou absolutně nejpřesnější trefou. Svým projevem se totiž výrazným způsobem zasloužily o to, co už bylo napsáno, a sice, že jak Elsa, tak Anna působí ohromně sympatickým dojmem. Ale i ostatní odvádějí skvělou práci, díky čemuž se můžete těšit na pohodové dvě hodinky. Jen kdyby se takto pokaždé povedl i český dabing u hraných počinů. Především „Marvelovky“ se prostě musí poslouchat výhradně v originále. Ale to už jsem trochu odbočil.

Ledové království je opravdu nejlepší a nejepičtější letošní animák. Dost možná i proto, že se o něm nedá říci, že by byl vyloženě pro děti. Nejdou se tu totiž témata, která platí pořád, a nedivil bych se, kdyby ty nejmenší některé scény vůbec nepochopily. Co si naopak zcela jistě užijí, je předfilm s názvem Mickeyho velká jízda, kterým se také odkazuje na staré Disneyovky. Zpočátku tradičně ručně kreslená ztřeštěná groteska s Mickey Mousem (a samotným plátnem) v hlavní roli se snaží naplno využívat 3D efektu a vychází jí to. Jo, a snad už jenom tradiční upozornění: pokud si počkáte přes závěrečné titulky, uvidíte jednu takovou nevýznamnou legrácku pro zasmání.