To je první (a rozhodně maximálně pravdivý) slogan filmu. Ten druhý v podstatě zní „od geniálního vizionáře George Millera“. To mě osobně přišlo hodně troufalé, jelikož původní „Mad Max trilogy“ považuju za jednu z nejpřeceňovanějších. Akce i na svou dobu (1979 – 1985) nijak výjimečná, tempo utahané, styl vyprávění pochybný, s čímž souvisí i ta vůbec nejdůležitější věc – za celé tři části jsem nepochopil, o co hlavnímu hrdinovi vlastně jde, jaká je jeho motivace. Má snad jít (jenom) o pomstu nebo je v tom všem ještě něco víc či něco jiného? Není divu, že jsem byl skeptický i vůči Zběsilé cestě, kór když nebývá zvykem, aby byl remake svěřen tvůrci originálu.

Jenže tady vstupujeme do upgradeovaného světa George Millera, který tak skvěle nezná nikdo jiný, tudíž by také nikdo jiný nemohl sám dostat všechno na papír a z něj na plátno. A to by byla setsakramentsky velká škoda!!! Maxův svět sestává z ohně a krve. To druhé platí v jeho případě dvojnásob, protože díky své krevní skupině sehraje podstatnou úlohu na místě zvaném Citadela, kde stojí nade všemi samozvaný vládce Immortan („Nadsmrťas“) Joe, jehož mnozí respektují taky z toho důvodu, že jim může nabídnout cosi velmi, velmi vzácného – Aqua Colu, což není nic jiného, než označení pro obyčejnou pitnou vodu.

Citadela sousedí s Gas Townem („Ropanov“) a Bullet Farm („Brokovice“), kam je právě s tahačem poslána Imperátorka Furiosa, jenže sjede na zcestí, což je okamžitě považováno za zradu. A jak se záhy zjistí – oprávněně, neboť s sebou vzala Immortanovy Manželky, tedy pětici krásných žen, které měly v této nelehké době přivádět na svět jeho zdravé potomky. Plán zní předat v kaňonu zásilku tamnímu klanu a následně zamířit do tzv. Zeleně. Jenže ke všemu se přimotá Max a chtě nechtě budou muset s Furiosou najít společnou řeč. V patách jim však jsou nejen „taťka“ Immortan se svou bandou a nohsledem Nuxem, který jej bezmezně obdivuje, ale i další nepřátelé.

Režisér si prostě tentokrát vůbec nic nekomplikuje a tenhle přístup funguje téměř dokonale. Předně se nelze přestat divit tomu, že motivaci hlavního hrdiny a důležité momenty z jeho minulosti naexponuje během úvodní vskutku zběsilé honičky. Čili to, na co mu předtím nestačily tři bijáky, teď zvládá za ani ne deset sekund. Tím naplno upoutal moji pozornost. Šílený Max: Zběsilá cesta určitě ani vám potom nedovolí odtrhnout oči od plátna, za což může i několik mimořádně zajímavých kliček, rychlé tempo a přesný rytmus, detailně promyšlená choreografie soubojů/jízdy, nějaké ty stylové vychytávky a samozřejmě extrémně působivý vizuál.

Pod něj se z velké části podepsala i krajina namibijské pouště, kde se také natáčelo. A na filmu je vidět, že to rozhodně nebyla pohodička. O to větší hodnotu tím získává, zvláště když se Miller snažil vyhnout CGI, pokud to jenom trochu šlo. Ve finále pak Zběsilá cesta vypadá, že byla ještě o dost dražší než těch 150 milionů dolarů. I některé scény se vryjí do paměti, ačkoliv určitě ne tak silně, jako v případě letošního dílu Rychle a zběsile. Ačkoliv zmáčené holky v bikinách uprostřed nehostinné pustiny či hudební doprovod odvázaného kytaristy, jehož nástroj (podobně jako v Desperadu či Tenkrát v Mexiku) navíc neslouží jenom ke hraní.

Svádí to k tomu, že hlubší rozbor by zasloužily i akční scény. Jenže má to hned dva háčky. Zaprvé nechci příliš spoilerovat, abyste si je mohli lépe vychutnat. A zadruhé se vlastně dosti podobají, což ale nelze tak úplně brát jako výtku, jelikož pořád je na co se dívat. Jejich výjimečnost a velkolepost podporují i podtrhují tři (kouzelné) věci – opravdu nevšední lokace, dynamický (a přesto přehledný) střih, a také majestátní kamera, které poměrně nezřídka prolétává nad celým konvojem, a to nejen z toho důvodu, abychom se v dané situaci lépe zorientovali.

Filmu také výrazně pomohlo, že tíha zodpovědnosti je rozprostřena mezi více postav. Jinými slovy titulního Maxe v jaksi zakřiknutějším podání Toma Hardyho nemůžeme v případě Zběsilé cesty zcela vnímat jako postavu hlavní. Minimálně stejně prostoru si vysloužila Charlize Theron coby Imperátorka Furiosa, přičemž tahle role znamená pro oscarovou herečku další důkaz její všestrannosti. V o poznání ženštějších úlohách ji doplňují Rosie Huntington-Whiteley, Zoë Kravitz, Riley Keough, Abbey Lee a Courtney Eaton. Nejpozoruhodnějším vývojem si projde Nux, jehož odhodlaně ztvárňuje Nicholas Hoult. A zmínku zasluhuje i Hugh Keays-Byrne, protože kvůli jeho vzhledu a vystupování budete Manželkám a spol. držet palce, takže se této vysokooktanové akční jízdy, nikoliv nepodobné té na horské dráze, nezúčastníte pouze jako nezávislí pozorovatelé.

Šílený Max: Zběsilá cesta je něco mezi Death Race, Rychle a zběsile, Vanishing Pointem a koncertem Slipknotů. Podobnost bychom našli také u některých dalších výborných děl, čili se jedná o famózní, cynickou podívanou, ve které se nachází více šílených (i když v tomto případě spíše cáklých) postav než v Podivném experimentu a která rozhodně stojí za zhlédnutí. Režisér a hlavní strůjce toho všeho se ke všemu nechal slyšet, že má příběhový materiál ještě na další dva filmy. No, řekl bych, že už teď je jasné, že Zběsilá cesta studiu vydělá, takže sequel vznikne. Na jednu stranu jsou tu ovšem jisté obavy, neboť dvojka se málokdy dostane na úroveň originálu. Ale na druhou stranu, takhle po zhlédnutí jedničky pravím – sem s ní! 

FOTO: Warner Bros.