Laputa:

1. Vznášející se ostrov z Gulliverých cest od Jonathana Swifta
2. Název kavárny, kterou provozuje Johanka, hrdinka filmu Laputa.

slovník American Heritage Dictionary, nové vydání pro vysoké školy ;-)


Už na první pohled je jasné, že tahle kavárna není pro starý, a není ani pro lidi z lepší společnosti. Pro takové, kteří zjevně vědí, co si počít se životem. Kdepak – tady se pohybují osoby, resp. komunita osob, které vesměs nemají co na práci, a tak tráví hodiny a hodiny klábosením o ničem. Některé z nich možná mají (nebo měly) smělé plány, ale nemají dost kuráže (nebo čeho) na to, aby jim šly naproti a realizovaly je. To se týká i provozovatelky tohoto svérázného podniku, která navíc udržuje vztahy s několika týpky, z nichž každý je svým způsobem něčím zvláštní (divnej). I proto platí, že napsat o Johance, že je opravdu šťastná, by bylo asi stejně troufalé, jako tvrdit, že Wilsonov je komedie roku!

Z Laputy – tedy té kavárny – se za celý film téměř nepodíváme. Hlavní hrdinka tu pracuje i bydlí. Navíc jeden z těch týpků má kvartýr opodál. Už na první pohled působí tohle místo bizarním, neútulným dojmem (během sledování filmu jsem si ale vzpomněl, že na podobném jsem se před lety nějakou shodou nevysvětlitených okolností ocitnul), což mu ovšem přidává na vizuální zajímavosti, takže kameraman Vidu Gunaratna v podstatě snímá prostředí tak, že kavárnu povyšuje na další postavu filmu, která má na Johanku, dalo by se napsat, pořád silné vazby.

Filmu, který – ač je dílem debutanta/debutantů – působí v mnoha ohledech příjemně překvapivě vyzrálým dojmem. O kameře už byla řeč. Rovněž scénář Lucie Bokšteflové je velmi dobrý, ačkoliv by jistě neškodilo postavy lépe naexponovat. Jeho autorka jinak evidentně přesně věděla, o čem chce psát a vůbec bych se nedivil, kdyby si sama prošla podobným obdobím jako hlavní hrdinka. Přitom ani v takovém případě zvolené téma rozhodně nepatří k nejsnadnějším ke zpracování a vylámali si na něm zuby i známí filmaři. O to více potěší, že Laputa – tedy ten film – drží pohromadě a že dialogy i jednotlivé repliky znějí věrohodně, nikoliv výstředně.

I když se tu najdou méně záživné pasáže, kdy už má divák toho prázdného tlachání o ničem dost a některé postavy by za to nejraději minimálně pořádně proplesknul, aby se vzpamatovaly, přestaly být bohémy či dokonce „zbytečnými člověky“, smířily se s tím, že se narodily do jiného století, než možná měly a něco se sebou konečně udělaly! Což ovšem nelze brát vyloženě jako výtku, neboť to značí, že se tvůrcům podařilo probudit v divácich zájem o ně. Ovšem s největší pravděpodobností to bude platit pouze v případě, že jste v podobném věku jako ony (tj. narodili jste se cca někdy kolem poloviny 80. let či později) a sami dobře více, co chcete dělat. Pokud to stále ještě nevíte, pak vám tehle počin asi nebude příliš prospěšný.

Jedině, že byste se přišli podívat na skvělý herecký výkon Terezy Voříškové, která nejenže od začátku až do konce neustále upoutává pozornost (ať už je jejím spoluhráčem či spoluhráčkou kdokoliv, včetně matky v podání Ivany Chýlkové, ségry Mariky Šoposké, „týpka“ Luboše Veselého, jeho ženy Kláry Melíškové), ale zároveň dokáže precizně vyjadřovat různé emoce, díky čemuž nás nechává nahédnout hlouběji do Johančina nitra. Jako první se z tohoto pohledu určitě každému musí vybavit výborná scéna, ve které právě se svou spíše odcizenou matkou vede rozhovor na lavičce na vlakovém nádraží.

Laputa je velmi solidní komorní český film, který neselhává v aspektech, ve kterých většina ostaních selhává a kterému nechybí jasná myšlenka a velké „nováčkovské“ nadšení. Troufám si tvrdit, že o režisérovi Jakubu Šmídovi a jeho spolupracovících ještě uslyšíme. Film ovšem nezapře, že někteří na těch nejdůležitějších postech prošli současnou FAMU, tudíž je třeba počítat s tím, že některé momenty mohou překvapit i nemile a že Laputa nemá zrovna velký komerční potenciál. To znamená, že asi nemůže zaujmout velký počet diváků a že se jí tudíž zřejmě nedostane tolik pozoronosti, kolik by si patrně zasloužila. Ale pořád existují filmové festivaly, na jednomž z nich stačila být uvedena ještě před tuzemskou premiérou.

FOTO: Bioscop