FDb: Padesátka je tvůj režijní debut z horského prostředí. Má jít o sofistikovanější odkaz na Snowboarďáky, kteří byli vlastně nejdůležitějším milníkem v tvojí kariéře?
Vojta Kotek: Takhle, já si myslím, že je to trochu náhoda, že to takhle dopadlo. Neuvažoval jsem nad tím tak, že bych chtěl navázat na něco, v čem jsem hrál. To vůbec ne. Je to prostě náhoda a zřejmě osud tomu tak chtěl. Ale vlastně když mi potom došlo, že to tak bude, že taky půjde o komedii z horského prostředí, tak jsem se tomu nebránil. A i proto jsem obsadil toho Jirku Mádla a říkal jsem si, že si tam teda taky zahraju. A z producentských důvodů jsme točili ve Špindlerově mlýně, kde jsme točili i ty Snowboarďáky. Takže tam byly další takové věci a věděl jsem, že lidi to budou srovnávat a že se na to budou ptát. A tomu srovnání se nebráním, i když se nejedná ani o sequel, ani o prequel.

FDb: Padesátku vidělo v kinech přes 400 tisíc lidí. Jaký jste měli před uvedením filmu do kin odhad od distributora?
Vojta Kotek: Když jsme jim pouštěli první verzi střihu, tak řekli 40 tisíc. Ale když pak vyšel trailer, tak už byl úspěšný a virální, a lidi ho hodně sdíleli sami od sebe. Takže se ty odhady zečtyřnásobily, ale tohle rozhodně nečekal nikdo.

FDb: Teď Padesátka vychází na DVD a Blu-ray discích. S jakýma číslama budete spokojení tady?
Vojta Kotek: Já se v těch DVD číslech moc neorientuju. Pořádně jsem vlastně nerozuměl ani těm číslům v kinech, ale za chůze jsem se to naučil a začalo mě to samozřejmě bavit, když ta naše čísla rostla. (úsměv) Tady mám zatím jen tu informaci, že ten film je už asi deset dní na iTunes (rozhovor probíhal 4. května – pozn. aut.) a že je hodně stahovaný a dokonce poráží Hvězdné války, což se nám párkrát podařilo i v tom kině, v rámci jednotlivých týdnů. Jsem rád, že to tak je. Na Blu-rayi je super, že tam jsou navíc bonusy, takže je otázka, jestli to nějaké číslo udělá. Ale já už jsem teď spokojený a šťastný a věčný, že to takhle dopadlo v tom kině a tomu Blu-rayi můžu přát, ať se mu daří a ať se taky prodává, ale odhad na to nemám.

FDb: Padesátka je historicky první český film s volitelným komentářem, který jsi namlouval s Jakubem Prachařem. Čí to byl nápad?
Vojta Kotek: Popravdě můj, ale já jsem nevěděl, že to nikdy u žádného českého filmu nebylo. Vlastně tomu pořád ani moc nevěřím. Ale Martin Palán z Bontonfilmu to tvrdí a má o těchto věcech docela přehled, takže to asi tak fakt bude, když to říká. Bylo to tak, že jsem přišel domů z nějaké kalby a otevřel jsem si právě od Martina email. A protože jsem byl v dobré náladě, nasypal jsem tam x nápadů, co za bonusy by se dalo udělat a co pro to já udělám. A když jsem si to ráno přečetl, tak jsem zjistil, že jsem si na sebe upletl bič a že budu muset vytvořit audiokomentář. Tak jsem to řekl Kubovi a jeho první reakce byla: „Super. A víš, čím to bude muset začínat? Takovým tím zvukem, jak se otevírá víno.“ Takže jsme si otevřeli víno a na první dobrou jsme to tam namleli. A myslím si, že vzniklo něco, co je upřímné a co je možná i sranda.

FDb: Měl jsi vyhlédnuté i jiné projekty, které připadaly v úvahu coby tvůj režijní debut nebo byla Padesátka jediným?
Vojta Kotek: On to byl docela dlouhý proces, protože já jsem už šest let předtím měl svůj scénář, který jsme se snažili s Davidem Ondříčkem nějakým způsobem zafinancovat, ale nepodařilo se nám to. A během té doby mi od producentů chodily různé nabídky a scénáře, ale nikdy to nebylo to, čemu bych vyloženě rozuměl a měl pocit, že jsem přínos pro tu látku. A pak jsem se začal víc bavit s Petrem Kolečkem a hrál jsem v několika jeho věcech a dělal jeden jeho televizní film v rámci cyklu Nevinné lži. A tak jsme se bavili o tom, že bychom spolu udělali nějaký takový projekt. A vzniklo to na producentském modelu Zakázaného uvolnění, což bylo nejdříve divadelní představení pro tři holky a potom film. A my jsme si řekli s Petrem a s producentem Danem Strejcem, že bychom udělali takovouto verzi v mužském podání. A zase, že nejdříve bude divadlo, a pak film. Takže takhle vzniknul ten projekt už asi před čtyřmi lety.

FDb: Bylo složité zafinancovat Padesátku?
Vojta Kotek: Na Padesátku to zase tak složité nebylo. Ale obecně, dneska sehnat peníze na film není jednoduché. A to, že to je komedie ještě neznamená, že se na to dobře shánějí peníze. V momentě, kdy tam máte debutanta a další věci, tak je to určitý risk.

FDb: Někde jsi říkal, že budou dvě verze …
Vojta Kotek: Tak to bylo původně plánované. My jsme tak i některé záběry točili ve dvou variantách (víceméně slušnější a méně slušná – pozn. aut.), ale nakonec z toho sešlo.

FDb: Jseš s Padesátkou spokojený nebo bys na ní třeba zpětně něco změnil?
Vojta Kotek: Tak tohle je vždycky. Když to člověk vidí s odstupem, tak by chtěl spoustu věcí udělat jinak. Ale já jsem rád za to, že to dopadlo a že jsem to udělal tak, jak jsem to udělal. Ten film je vždycky konzerva v čase. Nějakým způsobem se zaznamenalo to, jak jsem to tehdy viděl a u toho prvního filmu je tohle vždycky takové srandovní a zvláštní. Když se na to podívám třeba po dvaceti letech a několika dalších filmech, tak asi hodím hlavu do dlaní, ale v tuhle chvíli nad tím takhle moc nepřemýšlím. Já jsem vlastně ten film od premiéry neviděl, protože před premiérou jsem ho samozřejmě viděl milionkrát. Těším se na to, až si to jednou pustím s odstupem, a vím, že kdybych měl tu možnost, tak bych nějaké ty věci asi předělával … ale vlastně možná ani ne, protože to asi mělo být tak, jak to je.

FDb: Někde jsi říkal, že dostat svůj film do kin nebereš úplně jako velký úspěch …
Vojta Kotek: To není úplně pravda. Já jsem to myslel tak, že i když se ten film dostane do kin, že se pro mě v podstatě nic nezmění. Spousta lidí od toho momentu, kdy je to v kině, hrozně moc očekává. A tím, jak jsem trochu zkušenější i z jiných projektů, jsem se naučil od toho nic nečekat. Protože z toho máš takový ten pocit „jo, budu mít svůj film v kině, a pak bude všechno jinak“. Takže o tomhle jsem mluvil. Nečekal jsem, že to bude takový mezník, po kterém se něco výrazně změní. Tím ale rozhodně nechci snižovat, co to je mít svůj film v kinech. Já jsem za to strašně šťastný, že se mi to podařilo a že jsem si splnil svůj sen. Nechci tím ale říct, že teď už všechno umím a všechno jsem dokázal. Budu muset pracovat dál stejně, jako jsem pracoval doteď.

FDb: Máš nějaké režisérské vzory?
Vojta Kotek: Popravdě moc ne. Mně se líbí různé filmy, rád se na ně dívám a zajímá mě kontinuálně sledovat práci některých režisérů. Ale že bych se k něčemu chtěl připodobnit nebo že bych cítil, že tohle je vysloveně moje krevní skupina … Ono je to hrozně zvláštní, no. Když je napsaný ten scénář a dělá se ten film, tak člověk se vlastně o sobě dozví, jaký je režisér, až když ten film natočí, než aby se to dozvěděl tím, jak ho připravuje. Já jsem vlastně sám zvědavý, kam se budu dál ubírat. A je taky otázka, kam se můžu ubírat, protože je potřeba taky trochu přemýšlet nad tím, že když na tenhle film přišlo tolik lidí, tak jaký má být ten další? Má být úplně jiný? Má být artový a mám všechny ty lidi, kteří na to půjdou a budou čekat něco ve stylu Padesátky, nasrat? Nebo se na to mám vykašlat a udělat to tak, jak sám chci? Mě vlastně baví i spousta různých žánrů a přístupů. V žádném případě nezatracuju komedii a mám pocit, že je řemeslně těžší ji udělat, než udělat třeba nějaký artový film, protože tam tomu většinou nejlépe rozumí jenom autor sám. A u komedie je zase potřeba, aby tomu rozuměli ti diváci. Ale zároveň mě láká udělat něco vážnějšího nebo bez snahy o to toho diváka rozesmát, ale naopak třeba se snahou něco sdělit. Takže uvidíme.

FDb: Kývli na nabídku všichni herci a herečky, které jste pro Padesátku oslovili?
Vojta Kotek: Nakonec jo. I když třeba v případě Jirky Schmitzera to bylo trochu o mojí trpělivosti a o nějakém přemlouvání. A já jsem si vlastně celý film obsadil sám a musím moc poděkovat těm herců, že do toho šli hned a že mi během toho natáčení důvěřovali. Teda kromě Jirky Schmitzera, kterého jsem nějakou chvilku přemlouval. (úsměv)

FDb: Už před nějakýma čtrnácti rokama jsi říkal Vítu Olmerovi, že jednou budeš taky režisér. A on tě tenkrát údajně nechal ve filmu Tuláci jednu scénu režírovat …
Vojta Kotek: On se mě u jedné scény zeptal, jak bych to vyřešil, ale už přesně nevím, o co konkrétně šlo. Ne, že by nevěděl, jak dál, ale schválně mě pošťouchnul a zeptal se, jak bych ten problém vyřešil. A já jsem něco plácnul a on řekl: „No vidíš, to není špatný.“ A nakonec to tak udělal.

FDb: Pojďme na chvilku zpět ke Snowboarďákům. Byl jsi tenkrát na konkurzu nebo si tě Karel Janák někde přímo vyhlédnul?
Vojta Kotek: Jo, to byly normálně kamerové zkoušky a já jsem tam byl poslaný od České televize, pro kterou už jsem předtím nějaké filmy natočil a která byla koproducentem. Já jsem šel až na nějaké třetí čtvrté kolo, protože předtím se dělaly castingy i „na ulici“. Tedy veřejné a z jednoho vzešel Jirka Mádl. A myslím, že to bylo tak, že mě ze začátku Karel moc nechtěl, ale nakonec jsme si s tím Jirkou tak sedli, že si řekl, že to bude dobrý.

FDb: S Karlem Janákem jsi potom natáčel ještě Rafťáky a Ro(c)k Podvraťáků, tedy další teenagerovské komedie. Nebál ses, že potom budeš až příliš zaškatulkovaný?
Vojta Kotek: Takhle, když je ti šestnáct, tak je hrozně těžké nad tím takhle přemýšlet. Ale samozřejmě se to stalo. Ale jde taky o to, že ty ten film natočíš s nějakou partou lidí a oni to pak chtějí dělat znova a ty to chceš taky dělat znova a těšíš se na to. Ale já jsem tušil, že se jednou z té škatulky vymaním. I když se taky mohlo stát, že natočíme Rafťáky a Ro(c)k Podvraťáků a už nás nikdy nikdo nebude chtít. Takže je hrozně těžké tyhle rozhodnutí vědět dopředu. Po bitvě je každý generál a po zhlédnutí filmu dokáže x lidí říct, co by na něm udělali jinak. Je to prostě o těch rozhodnutích. Já jsem třeba Snowboarďáky točil s tím, že to bude další takový film, jaké jsem dělal už předtím, a nikdy se po nich nic výrazného nestalo. Nikdo nepočítal s tím, že by to mělo mít nějaký extra úspěch. A točilo se to vlastně jako největší punk, za „nula nula nic“. Byli tam kluci zrovna vylezlí z FAMU a říkali, že tady děláme něco, co tady nikdo nikdy nedělal. A pak se z toho vlastně stal komerčně nejúspěšnější film desetiletí nebo čeho. A najednou jsme za komerčáky. Přitom když jsme to točili na těch horách, tak jsme byli pankáči. Takže prostě nemůžeš na začátku říct: „Do tohohle nepůjdu, protože to dopadne komerčním úspěchem.“ (smích) To je kravina.

FDb: Samozřejmě kromě herectví taky dabuješ a jedním z tvých prvních dabingů by mělo být Desperado, na které se ptám proto, že je to můj úplně nejoblíbenější film …
Vojta Kotek: Já mám Desperado taky hodně rád. Ale to už jsem daboval dříve. Tohle byla, myslím, až druhá verze toho dabingu. A já jsem Desperado znal už předtím, a když jsem ho šel dabovat, tak jsem byl hrozně rád. Ale nebyl to jeden z mých prvních dabingů, protože já dabuju už od svých osmi let. A vím, že můj první dabing byl Billy Madison se Sandlerem. To byla taková divná komedie a říkal jsem tam něco ve sborech.

FDb: Daboval jsi i Daniela Radcliffa v sérii o Harrym Potterovi. Jsi fanda Harryho Pottera?
Vojta Kotek: Moc ne. Já jsem tu knížku rozečetl, ale nějak mě to nechytlo, tak jsem to ani nečetl dál. Mě ta „Pottermánie“ trochu minula. A ta role je trochu nevděčná. I pro Radcliffa, i pro toho, kdo ho dabuje, protože ten Potter tam víceméně jenom dýchá a občas řekne nějaké zaklínadlo. A všechny chytré věci za něj řekne Hermiona nebo Brumbál. Takže celý ten dabing je vlastně o tom, že furt dýcháš a hekáš, což je takové nezáživné.

FDb: Přes Jirku Stracha ses dostal k režii českého znění u zahraničních animáků. Co přesně dělá režisér českého znění u zahraničních animáků (Vojta se z tohoto pohledu podílel kupříkladu na filmech Na vlásku či Vzhůru do oblak – pozn. aut.).
Vojta Kotek: Jednak děláš úpravu dialogů, což znamená, že ti překladatel udělá v podstatě hrubý překlad toho filmu. A ty ten dialog musíš upravit tak, aby to sedělo na tu pusu a aby to odpovídalo počtem slabik. A ještě to takzvaně „nakóduješ“, což znamená, že k těm replikám napíšeš timecode, kdy se odehrávají, a pak uděláš obsazení a pak to točíš.

FDb: Jaké pro tebe bylo vůbec nejnáročnější natáčení?
Vojta Kotek: Nejhustější pro mě byli asi Snowboarďáci, protože to bylo tak punkové, že tam nebylo vůbec žádné zázemí. Navíc byla krutá zima a hodně jsme tam mrzli. Celý den jsme byli na kopci a jednou za ten den nám tam přinesli termosku s čajem. Ale psychicky pro mě byla nejnáročnější ta Padesátka, protože jsem přesně věděl, do čeho ten štáb a ty herce poženu, a chtěl jsem pro ně mít zázemí, což se podařilo. Ale ten stres a ta únava z té zimy je mnohem větší, než když člověk točí něco v létě. Takže to bylo náročné v tom, abych tam ustál nějakou snesitelnou atmosféru, protože zároveň jsem náročný na ten výsledek, aby to od všech bylo poctivě odvedené. A myslím, že na některé věci jsem docela pedant. A v rámci těch možností jsem se z toho snažil vykřesat co nejvíc. Někdy jsme si ale s kameramanem řekli, že to nebudeme „vosírat“ jenom proto, že už jsme přes čas. Takže ty přesčasy někdy byly velké, ale my jsme prostě chtěli, abychom to v těch podmínkách udělali co nejlíp. Což ti herci a ten štáb samozřejmě hrozně „vodsírali“. ALE MY TAKY!

FDb: Mimo hraní a režírování ještě taky moderuješ. Stal se ti někdy během moderování nějaký větší průšvih?
Vojta Kotek: Jo, když jsem moderoval poprvé v životě. To byl přímý přenos České MISS. A ten přenos byl o dvacet minut delší, než měl být. Protože tehdy jsem to ještě vůbec nedokázal uhlídat. To mi bylo šestnáct. To byla úplná šílenost, protože to dítě ještě nemá pud sebezáchovy a jde do všeho po hlavě.

FDb: Vidět jsme tě mohli i v některých reklamách. Třeba v té slavné „Pojď mi hop“ na T-Mobile. Viděl jsi potom na internetu ty různé parodie?
Vojta Kotek: Jenom jsem viděl tu s naším panem prezidentem, jak spadnul v té České televizi. To mě docela pobavilo.

FDb: Hraješ taky v Prázdninách v Provence, které by konečně po mnoha odkladech měly zamířit do kin 15. září. Co jsi tam hrál?
Vojta Kotek: My tam hrajeme muzikanty. Jsme taková kapela před rozpadem, co jede svoji krizi vyřešit do Provence. Hrál jsem tam bubeníka.

FDb: A něco dalšího plánuješ?
Vojta Kotek: Tak já jsem teď pracoval pořád a hodně, až mě to začalo trochu zmáhat. A teď po tom filmu jsem si řekl, že tenhle rok si dám takový trochu volnější a chci si rozmyslet co dál. A i díky té Padesátce dostávám důvěru i u větších reklam coby režisér. Teď jsem kupříkladu dělal Vodafone, takže tomu chci nějaký ten čas věnovat. Teď mi třeba nabízeli projekty, které měly mít několik desítek dílů, což se mi teď úplně nehodí do krámu, abych měl víc čas na to …

FDb: Rybaření?
Vojta Kotek: Na rybaření. (úsměv)

FDb: Kdo tě k němu přivedl?
Vojta Kotek: Děda. S ním jsem rybařil jako malý a teď jsem začal znova. A je to docela fajn.

FDb: Povolání, které děláš, musí být občas dost náročné. Dovedeš si představit, že bys byl třeba prodavač bot?
Vojta Kotek: Docela jo, i když nevím, jestli by mě to bavilo. Ale občas to asi má každý, kdo dělá něco, co může být velký stres a velká zodpovědnost a lidi nad tím přitom ohrnují nos. Tak to si pak člověk říká, že by si ulehčil, kdyby měl nějaké květinářství nebo tohle. Ale zase si uvědomuju, že mám velkou kliku, že dělám práci, která mě baví. Protože ne všichni to tak ve svých životech mohou mít.

FDb: Právě díky tomu sis mohl zahrát i v Divadle Járy Cimrmana. To musel být velký zážitek …
Vojta Kotek: To jo! Nikdy jsem netušil, že se něco takového stane, i když jsem v tom divadle vlastně díky tátovi vyrůstal a jezdil jsem s nimi i na zájezdy a všichni ti pánové jsou takoví moji strejdové, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych s nimi hrál. A stalo se to a je to úlet, no. (úsměv)

FDb: Zároveň hraješ i v jedné hudební skupině, která se nejmenuje Podvraťáci, ale TH!S. Chystáte v nejbližší době nějaký koncert?
Vojta Kotek: Docela jezdíme s Wohnoutama. Minulý rok jsme s nimi jeli šňůru jako předkapela. Teď s nimi taky budeme mít pár koncertů. Třeba na Vyžlovce, což je takový jejich tradiční koncert, dá se říci domácí. Budeme s nimi hrát i v Benátkách nad Jizerou. A letos chceme taky udělat desku!

FDb: Co hrajete za žánr?
Vojta Kotek: Hrajeme takový tvrdší rock. Takový svižný a nesmlouvavý. My tomu říkáme rootrock, protože ty kytary jsou hodně o riffech a vracejí se k těm zeppelinským rock’n’rollům, které byly vlastně trošičku začátek nějakého metalu. Ale my se spíše vracíme ke kořenům těch rock’n’rollů.

FOTO: Bontonfilm