Mladý týpek Jimmy ještě chodí na střední školu, zbožňuje metal a dost možná je jeho snem stát se členem skupiny Impaled Rectum. Zároveň má zálibu v okultních a záhrobních a jinak temných věcech, čímž si do jisté míry chce kompenzovat smutnou skutečnost, že přišel o matku, kvůli čemuž se odcizil s otcem natolik, že mu říká křestním jménem. Na krchově se pokouší zesnulou příbuznou oživit pomocí rituálu, který skoro vyjde. Kamarádí se s Amirem, což je ten nejotravnější a nejméně sympatický týpek z celé školy (možná v celém Dánsku) a je to radost, když zrovna sledujeme scénu, ve které se neobjevuje. Společně se rozhodnou pomoci pohledné spolužačce, kterou po přestěhování do suterénu trápí noční můry. Zprvu na ni a na další kamarádku ušijí boudu, podobně jako bratři Grimmové na začátku Kletby bratří Grimmů. Avšak brzy se ukáže, že duchové jsou skuteční. Takže z Grimmových se musí stát Warrenovi.

Takhle, pokud tento biják, jenž dostal cool anglický název Revenge of the Necromancer, někdy poběží v USA, rozhodně nedostane „erkový“ rating. To znamená, že bude normálně přístupný. To znamená, že krví a strašidelnými maskami se dost šetří, a že stupidní Amir poté, co se snaží chytře oblafnout kamarádku, aby se svlékla, vytáhne foťák už předtím, než si sundá podprsenku. Amir je prostě idiot, což s jeho původem nemá nic společného. Šetří se i sprostými slovy, což asi nevadí, protože dánština jich má patrně hodně málo, a proto si musí vypomáhat angličtinou. A protože film cílí na mladší věkovou skupinu, dočkáme se i scén, ve kterých bude průměrná délka jednoho záběru asi tak dvě sekundy. Tvůrci se evidentně domnívají, že jinak by se diváci nudili.

 










 

Stříhá se tedy i v momentech, kde to fakticky není nutné a výrazně to narušuje pozornost. Stejně tak některé prostřihy vůbec nedávají smysl a ve finálním sestřihu zůstaly patrně jenom proto, že přišly režisérovi hezké – třeba proto, že jsou natáčené z dronu. O hereckých výkonech, scénáři a některých postupech asi ani nemá smysl se zmiňovat. Jako omluva nemůže sloužit ani fakt, že se jedná o debut. Najdeme v něm věci, které jsme viděli už vícekrát. Prostě zase ta obehraná písnička, která z dramaturgického i řemeslného hlediska dokazuje, že tvůrci mají hodně nakoukáno, avšak o jejich skutečných schopnostech vlastně neříká skoro nic.

Hlavní záporák rozhodně není hrozně strašidelný, nýbrž takový sterilně čistý. Jeho největší záporáckost spočívá v tom, že uvězní duši Jimmyho matky, což ve finále nedává smysl. A ani s jeho domnělým parazitováním na lidském strachu to není kdovíjaké. To už se jeví býti zajímavější ten Grim neboli strážce krchova, protože přítomnost takového stvoření na takovém místě dává smysl a vůbec nevadí, že vypadá trochu jako vlk z pohádky Tři bratři. Pravda je taková, že tenhle scénář byl už od samotného prvopočátku odsouzen k průměrnosti.

Mrtvé nechte spát určitě nechce být žádnou sofistikovanou parodií na stokrát viděné. Za to dám obě ruce od ohně. Spíše jen chce poskládat dohromady věci, o kterých se ví, že fungovaly i po osmasedmdesáté. Problém je, že se je nesnaží vůbec nijak ozvláštnit a pouze striktně opisuje. A aby k tomu mohlo dojít, musí se stát, že postavy jednají i proti svému charakteru. Složitě se vybírá jediná postava, se kterou by se dalo nějak identifikovat – Jimmy je moc svérázný, Amir moc stupidní a holky Louise s Annou příliš obyčejné ve smyslu, že takových chodí nejen po Dánsku tisíce. Tvůrci jakoby se v tom příběhu sami občas ztráceli. Na druhou stranu nenajdeme v Mrtvé nechte spát nic vyloženě marného a ke cti můžeme tomuto filmu přičíst i fakt, že se ho podařilo dostat do světa, byť tedy v limitovaném uvedení.

FOTO: sfklub.cz