Jsou filmy, na jejichž první zhlédnutí nikdy nezapomeneme. Pro mě je jedním z nich Minority Report. Byl prosinec 2002 a s mojí dodnes nejlepší kamarádkou jsme vyrazili do kina. Seděl jsem v sedačce jako přikovaný a nehnutě zíral na plátno, kde nás režisér vzal na úžasnou jízdu. Navíc ve světě, který vůbec nevypadal marně (od té doby si vždycky při sledování nějaké sci-fi říkám, jestli by mě bavilo v takovém světě existovat). Ostatně režisér se se svými spolupracovníky z nejrůznějších oborů snažil věrně zachytit pravděpodobný vývoj civilizace. Tedy pokud by se později neobjevily ty chybky v systému. Každopádně od té doby jsem Minority Report neviděl. Až do začátku října letošního roku.

V roce 2054 má Washington D.C. stále svůj Monument a Bílý dům, ale zároveň také několik architektonických a technologických vychytávek, jaké na začátku 21. století rozhodně neměl. Vedle toho bylo zformováno speciální policejní oddělení PreCrime. Tady se v místnosti přezdívané „Chrám“ nacházejí tři osoby-tušitelé s výjimečným nadáním. Dvojčata Dashniell, Arthur a žena Agatha mají schopnost vidět do budoucnosti, takže s jejich pomocí je možné zabránit vraždám ještě předtím, než budou provedeny, což vůbec nemusí být špatné.

 










 

Vysvětlováním toho, jak PreCrime funguje, strávíme poměrně dost času. Přichází kvůli tomu Danny Witwer (výborný Colin Farrell) z ministerstva spravedlnosti, který má prozkoumat, jestli projekt šlape zcela bezchybně, aby mohl být povýšen z lokální na národní úroveň, byť v hlavním městě USA může za čtyřiatřicet roků klidně bydlet stejně obyvatel jako teď u nás v ČR. Witwer se tedy ve stejné době dozvídá to, co my diváci. A není divu, že i jeho skutečný charakter bude odhalován postupně. Minority Report je totiž špičkově upečená neo-noirová detektivka.

I když je pravda, že by se teoreticky dalo napsat, že na první plot point v podstatě dojde až kolem 40. minuty. Tehdy se totiž ukáže, že dalším pachatelem vraždy, resp. pokusu o vraždu (symbolicky jí bude přiděleno číslo 1109) má být sám šéf PreCrimu John Anderton, jehož se zápalem sobě vlastním zahrál Tom Cruise. V této souvislosti se pochopitelně nabízí otázka, jak by to asi vypadalo, kdyby neměl být pachatelem, nýbrž obětí. Nicméně situace je taková, jaká je, a tak na své cestě John potká několik svérázných charakterů, v čemž měl být inspirací tento počin. Od spoluzakladatele a spoluzakladatelky PreCrimu Lamara Burgesse (Max Von Sydow) a Iris Hinemanové (a jejích živých rostlinek) přes doktora Eddieho a jeho vyšinutou asistentku až po správce Úložny Gideona a Rufuse T. Rileyho, jenž provozuje v budoucnosti zjevně velice populární Cyberparlor – speciální salon, kde si můžete splnit svoje tajné sny.

 










 

Podobně jako Alex Proyas o dva roky později v rámci svojí sci-fi Já, robot, v Minority Report nám Steven Spielberg ukáže ze světa budoucnosti dost na to, abychom si o něm mohli udělat vcelku komplexní obrázek. Výhradně velmi inteligentně napsanému příběhu slouží jak všechny lokace, včetně té temné čtvrti, kam si hlavní hrdina běhá pro drogy, tak všechny vychytávky, včetně hologramu nebo špivouků – anglicky spyders, což jsou speciální robotičtí slídiči, kteří mají za úkol oscanovat oči podezřelým. Vzhledem k příštímu filmu Stevena Spielberga asi není náhoda, že mají tři nožičky.

Scenáristé Scott Frank a Jon Cohen odvedli vynikající práci. Akorát si mohli odpustit někdy až příliš filmové chování hrdinů, tak jako ten dojemný příběh o tom, že „v tomhle domě je tolik lásky“. A některé nepravděpodobné ústupky za účelem dramatizace (že by kanál, kam Johnovi málem spadnou oči nebo ten vágus byli zrovna na takovém nepravděpodobném místě?). Naopak groteskní výjevy během honičky fungují na výbornou, tak jako vtipné repliky k tématu (viz např. Rufusova poznámka k Agathě o čtení myšlenek a o sestřenici).

Z Minority Report se těžko vyzdvihuje jedna jediná scéna. Ale kdybych přesto musel, asi volím tu s Leo Crowem, jakou tušitelé předpověděli. Napětí by se dalo krájet a atmosféra jest natolik hustá, že z toho až mrazí, tak jako ze vzpomínek na Anne Livelyovou. Jedna věc je výborný scénář, druhá brilantní režie, pak také střihová skladba, kamera a hudba. A pochopitelně herecké výkony. Při této příležitosti nelze nevyzdvihnout především Samanthu Morton, která je v roli Agathy naprosto fenomenální a bohužel poněkud nedoceněná.

 










 

Příběhu jinak v tomto případě Andertonova backstory se ztraceným synem a s odcizenou manželkou (Kathryn Morris) rozhodně pomohla. V knižní předloze se totiž nevyskytuje. Pro Philipa K. Dicka zároveň nebyli tušitelé potomci feťáků a feťaček, nýbrž mutanti, což by bývalo mohlo být pozoruhodnější. „Továrna na sny“ je s tímto polidšťováním (i v případě mimozemských ras – viz nejen Muž z oceli) pověstná, a taky už docela absurdní. Nicméně tady se stejně podařilo podat „narkomanský“ nápad s tušiteli uvěřitelně a to se určitě počítá! Možná, že nějaká scéna lehce přebývá, ale žádná nechybí.

To jsme však zase u scénáře, ve kterém se jeho autoři opírali o velice vděčné téma, kdy musí hrdina očistit svoje jméno. Ačkoli v této podívané jsou okolnosti poněkud jiné než v Hitchcockových projektech, jelikož tam už vražda proběhla, kdežto tady teprve má proběhnout. A když jde řeč o „mistrovi napětí“, nelze nezmínit scénu v továrně na auta, kterou zamýšlel pro jeden ze svých bijáků. Ale i kdyby měl k dispozici nejmodernější technologie současnosti, sotva by ji naservíroval s takovou grácií jako Steven Spielberg.

 










 

Komerčně nejúspěšnější režisér všech dob (z dnešního pohledu jest s podivem, že Minority Report nevydělal třeba o 300 milionů dolarů více) se na přelomu století nebál experimentovat. Nechci úplně tvrdit, že byl okolo těch svých (pěta)padesáti ve vrcholné formě – přeci jen už předtím natočil Schindlerův seznam, Říši slunce, Čelisti nebo toto, později zase Tintinova dobrodružství, Válečného koně či Most špionů. Ovšem Chyť mě, když to dokážeš, Zachraňte vojína Ryana, A.I.: Umělá inteligence, ba i Terminál mají své nesporné kvality.

A spolu s tímto filmem dokazují, že se jedná o mistra svého oboru s vynikajícím citem pro vyprávění příběhu, ať už se jedná o jakýkoli žánr a ať už v něm postavy musí řešit cokoli. Pochopitelně by to měl mnohem složitější, kdyby se neobklopil skvělými profesionály, nejen na těch nejklíčovějších postech. Takže vedle borců z Imaginary Forces nelze nezmínit střihače Michaela Kahna, architekta Alexe McDowella a kameramana Janusze Kaminskiho, jelikož Minority Report vypadá i z vizuálního úhlu pohledu vytříbeně. A vlastně se nepodobá ničemu jinému, co Steven Spielberg kdy natočil … A zřejmě i natočí.

Minority Report je skvělá akční sci-fi jízda, jaká právem patří ke klenotům žánru. Šance znát svou budoucnost by byla skvělá, protože pak nemusí být nevyhnutelná, ale dává možnost volby. Tak jako situace, kdy musíte vybírat mezi dvěma nepříznivými řešeními, avšak to už je trochu o něčem jiném. Philip K. Dick za svého života příliš uznávaný nebyl. I filmové adaptace jeho děl přispěli k tomu, že jej řadíme k nejdůležitějším spisovatelům sci-fi. Blade Runner, Total Recall, Screamers, Impostor, Výplata, Temný obraz, Next, Správci osudu jsou sice fajn, ale nade všemi ještě o level výše prostě ční Minority Report.

FOTO: cinema.de