Tak jestliže nám zadní strana řekne, že se jedná o komiks ve stylu „Clive Baker meets Lovecraft“, měla by být odpověď na výše uvedenou otázku Tomie či Spirála. Jenže autor později stočí příběh jiným směrem, což ve finále evokuje spíše rozpačitost Kočičích deníků. Navíc vezme za své potencionálně pozoruhodný ekologický podtext o znečišťování moří, které omývají japonské břehy, protože v Japonsku se přece jedí ryby ve velkém (a pravděpodobně právě proto tam mají nejvíce centenarianů). Jenže Ito nechce s Rybami před ničím varovat, na rozdíl tedy od Ishira Hondy a jeho původní Godzilly. Prostě chce servírovat čirou zábavu.

I tak by bývalo bylo dobré, kdyby přidal vysvětlivky a přiblížil, jak ho celý příběh napadnul, tak jako to udělal v některých z výše uvedených děl. Na jednu stranu je asi dobře, že ponechává určitou roušku tajemna, na tu druhou to rozhodně nebylo myšleno v tom smyslu, aby příběh zůstal nedořešen. Místo úplného rozuzlení dostaneme dva kratičké, dalo by se napsat povídkové přídavky, které jsou svým námětem natolik interesantní, že by zasloužily rozšířit na celý svazek. Jeden nese název ‚Přesmutný příběh o nosném pilíři‘, druhý ‚Záhada zlomu v Amigaře‘. Pokusit se ten první přetavit do podoby celovečerního filmu by bylo obtížnější, nikoli však nereálné, kdežto z toho druhého by mohl vzniknout vskutku působivý (atmosferický) horor.

Nicméně pojďme zpět k samotným Rybám, jaké rozhodně nefungují na stejném žravém principu, jak to vidíme v Piraních a Piraních II: Létajících zabijácích. Ano, mají spadeno na lidi i na zvířata, avšak jejich likvidace pro ně není prioritní, čímž odpadá okamžitá hrozba a spolu s ní tím pádem taky napětí. V této souvislosti nutno zmínit, že akční sekvence nejsou rozkresleny ukázkově, nýbrž spíše chaoticky. A vyjádření velké rychlosti zrovna výraznem „vhuššš“ hrůzu rovněž nenažene, jakkoli si podle obrázku můžeme vzpomenout tu na chestburstera, tu na Čelisti. Po nich se lidé báli chodit do moře, zatímco po Rybách nehrozí, že by rezignovali na akvárko.

 










 

Oproti Tomii sledujeme stále ty samé postavy. Jsou jimi Kaori (žena) s mimořádně citlivým nosem, což jí přinese velké utrpení, jelikož ryby hodně smrdí, a proto má dvanáct z devatenácti kapitol v názvu spojení „mrtvolný puch“. S jejím přítelem Tadashim se kvůli tomu pohádají. A to ještě netuší, co je čeká a jakou to má souvislost s jeho strýčkem z laboratoře a jeho sličnou asistentkou Jošijamou. Autor tentokrát chce jet ve vší serióznosti, tj. bez humorných momentů, které se mu občas na stránky nezáměrně dostanou. Jindy se zase dopouští nelogičností. Napříkad v tom smyslu, že postavy zpochybňují něco, co je naprosto jasné a evidentní! A v některých momentech jsme ochuzeni o větší účinek tím, že nepřejdeme z černobílého provedení do barveného.

Ryby jsou manga, což – jak pokaždé připomínám – znamená, že se čtou zprava doleva, přičemž zvyknout si na to, jest mnohem snadnější, než se na první pohled může zdát. I tentokrát se dočkáme pěkných pasáží a některé záležitosti nepochybně potěší fanoušky a fanynky body hororu, potažmo sci-fi, avšak pro bezmezné nadšení by se musel příběh po těch čtyřech pěti klíčových okamžicích fakticky ubírat jaksi jiným směrem. Teoreticky ale pořád vypovídá něco o japonské povaze i japonské historii, což lze rozhodně přičíst k dobru. Zemi vycházejícího Slunce však zase neopustíme, byť by bylo maximálně záhodno sledovat, kterak se s rybí nákazou, jakou možná způsobili bohové, možná vědci, možná nebezpečný odpad z jaderné elektrárny, možná emzáci a možná něco úplně jiného, popasovávají v jiných částech světa. Každopádně by bývalo asi bylo nejlepší, kdyby Ito příběh zjednodušil na klasickou vybíjenou ryby vs. lidé. Komiks je přece postavený na obraze, takže se jedná pro takový přístup, na rozdíl třeba od knih o třech novelách, o ideální platformu.


KOMPLETNÍ NABÍDKA VYDAVATELSTVÍ CREW JE K DISPOZICI TADY


FOTO: crew.cz