Recenze: Kick-Ass 2

Ne ale tak stylově, jako kdysi. Dave Lizewski, v civilu spíše outsider, by rád ve své masce Nářeza (Kick-Ass) nadále bojoval proti zločinu. Nicméně je si vědom toho, že by vše šlo mnohem snáz, kdyby se mohl spolehnout na pomoc Mindy Macreadyové alias Zabíjačky (Hit Girl). Ta teď bydlí u Marcuse, nejlepšího kámoše a bývalého policejního kolegy svého Taťuldy (Big Daddy), jenž po ní chce, aby byla obyčejnou teenagerkou se vším všudy. Takže se začne kamarádit s takovou tou královnou krásy (a jejími kamarádkami), jakou má snad každá střední škola v USA, zatímco Kick-Ass se připojí k bandě podivínů v kostýmech, kteří si říkají Justice Forever …

Když se Kick-Ass objevil před lety na scéně poprvé, překvapil snad úplně všechny. Některé v dobrém, jiné v nedobrém slova smyslu. Přestože tržby nebyly, zvláště u nás, zrovna skvostné, bylo rozhodnuto o vzniku pokračování. Připomeňme si, že Matthew Vaughn měl původně znovu režírovat, ale pak dostal nabídku na X-Men: Days of Future Past. Jenže ani tam to nevyšlo, a tak se dvaačtyřicetiletý Angličan rozhodl pustit do zfilmování jiného komiksu od Marka Millara s názvem The Secret Service. Pokud vše půjde podle plánu, měl by film mít premiéru v listopadu příštího roku.

Sám manžel světoznámé modelky Claudie Schifferové, se kterou Kick-Ass 2 v jejím debutu produkoval, vybral za svého nástupce málo známého Jeffa Wadlowa. Proč právě jeho? Kvůli filmečku Nikdy to nevzdávej. Pokud se vám líbila jednička, s největší pravděpodobností uznáte, že dvojka jejích kvalit nedosahuje. Ale že by byla nepovedená, to se říci rozhodně nedá! Wadlow má jiný režijní styl než Vaughn, který, přestože režíroval pouze o jeden jediný film více, působí o poznání vyzrálejším dojmem. To je dáno jednak nezpochybnitelným talentem, a jednak jeho producentskou minulostí.

I jako scenárista si Vaughn (spolu se svou kolegyní Jane Goldmanovou) počiná o poznání suverénněji než Wadlow, který právě proto, že Kick-Asse 2 (přiznávám, k mému překvapení) i psal, nechtěl evidentně jít ve stopách svého předchůdce, nýbrž se chtěl jako režisér seberealizovat. Což ve výsledku kupříkladu znamená o něco méně násilí a myslím, že i sprostých slov. Tedy, čistě teoreticky, ono toho násilí bude možná stejně, ale Wadlow jej (snad vědomě) některými výrazovými prostředky zjemňuje. Například pro scénu ve vězení, která by si svou brutalitou s těmi v jedničce v ničem nezadala, zvolil tzv. rapidmontáž, tedy krátké záběry řazené za sebe (mnohdy spolu nemusí ani souviset). Pro lepší představu, jednu z nejznámnějších rapidmontáží najdete tady.  

Pokud se pozorněji podíváme na násilí v jedničce zobrazené, trochu nás překvapí, že film neobdržel od MPAA nejpřísnější rating. Vybavíme-li si třeba scénu, kdy nochsledi Franka D’Amica surově mlátí Kick-Asse a Taťuldu v přímém přenosu na internetu, opravdu se podivíme, že tohle prošlo (nic to však nemění na tom, že Chloe Moretz by se kvůli nízkému věku správně ještě neměla dívat ani na dvojku). Ač to tak může vypadat, násilí v Kick-Assově světě určitě není samoúčelné, jelikož se dá směle tvrdit, že nastavuje zrcadlo tomu našemu. Toto je ještě podpořeno rafinovaným využitím sociálních sítí, youtube a vlastně internetu obecně jakožto v současnosti nejpopulárnějšího média.

Kdyby dvojku režíroval Matthew Vaughn, troufám si napsat, že by se to bez tvrdší přístupnosti opravdu neobešlo. Finální zúčtování v ní totiž vypadá tak, že půjde o neskutečný masakr, který hravě slupne tu bazuku ze závěru jedničky. V klasickém souboji dobra proti zlu (tady fakt výraznému) se Wadlow soustředí především na dvě kladné postavy a vypomůže si taky v podstatě eufemismem. V Kick-Assovi 2 se mu povedlo vytvořit několik zbytečných i možná až lehce hloupých scén, ale ty vtipné, překvapivé, šokující, drsné, brutální a nápadité, jimž vévodí „tanec“ Mindy v tělocvičně (po málem striptýzovém čísle, které má de facto zároveň zesměšňovat absenci intelektu amerických středoškolských královen, což se jistě setká s kontroverzí, neboť tomu tak rozhodně nebude u všech) nebo přidání komiksových titulků tam, kde se mluví cizí řečí (korejsky, rusky), jsou naštěstí v přesile. Dojde i na jednu pro jistou osobu zdánlivě nevinnou, ale v důsledku pro diváky nesmírně působivou klukovinu. Mohl bych jmenovat ještě další nápady, ovšem tam už by se jednalo o spoilery.

Velice jsem se těšil na představení herců, především Aarona Taylora-Johnsona a Chloe Moretz, kteří od dob prvního Kick-Asse prošli velmi zajímavými projekty. U prvního jsem byl zvědavý, jak bude působit v roli, která jej dostala do povědomí široké veřejnosti po své účasti ani ne tak v Divoších, jako spíše v charakterově maximálně propracované a vizuálně extrémně vytříbené Anně Karenině. U druhé to nebyly Temné stíny, ale upřímně obdivný/oslavný a vizuálně ještě vytříbenější Hugo a jeho velký objev. I přes nové zkušenosti v žánrově odlišných počinech mezi nimi spolupráce stále funguje snad ještě lépe, než na výbornou. Zatímco Dave a jeho alter ego zůstávají víceméně ve vyjetých kolejích, Mindy prochází na přání Marcuse proměnou z nelítostné Zabíjačky ve spořádanou středoškolačku, což je skutečně hodně zábavné. A protože je jí věnována větší pozornost, stává se právě ona hlavní postavou tohoto filmu, což bylo skutečně nečekané, ale hodně chytré.

Svou roli si vyloženě užíval Christopher Mintz-Plasse, dřívější Zuřivec (Red Mist). Chris D’Amico je v jeho podání opravdu všehoschopný, protože narušený (z pochopitelných důvodů) jedinec. A přestože se tu najdou momenty, a vlastně i scény, ve kterých herecky zrovna nekraluje (což je do značné míry dáno nevyváženým rytmem filmu), rozhodně se zařadí mezi nejlepší letošní filmové záporáky. Díky penězům se mu podaří najít podobně vyšinuté maniaky, kterým rozdá ujetá superhrdinská jména, přičemž rozhodně vede také bestiální Matka Rus (Mother Russia). Jediný, kdo se Chrise snaží nějak usměrňovat, je Javier s tváří Johna Leguizama, avšak celkově vzato se jedná o postavu tak nějak nedořešenou.

Něco takového v žádném případě neplatí pro plukovníka Pravdolásku (Colonel Stars and Stripes), kterého představuje Jim Carrey ve své patrně vůbec nejlepší roli (OK, možná po Truman Show a Věčném svitu neposkvrněné mysli)! Tahle postava se svým věrným čtyřnohým a též maskovaným přítelem Eisenhowerem nám dlouho nechce prozradil ani poradit, co si o ní vlastně máme myslet. Později vás ale bude možná mrzet, že nikoho takového osobně neznáte. Znát byste patrně chtěli i Katie Deauxmu, protože vypadá jako Lyndsy Fonseca. Tady to byl od scenáristy/režiséra docela podraz, protože se objevuje pouze v jedné scéně, a pak už se neukáže, jelikož si myslí, že Dave obcuje s Mindy. I když, vlastně nemusíte být až tolik naštvaní, protože ji zastoupí jiná.

Kick-Ass 2 určitě není takový „omyl“, jak uvádějí některé zahraniční ohlasy. Jak by také mohl, když je natočen podle komiksu tak unikátního, že se jedná spíše o parodii na komiksy, resp. komiksové superhrdiny. Vždyť kde jinde byste se mohli setkat se jmény jako Colonel Stars and Stripes, čili v doslovném překladu „plukovník Hvězdy a Pruhy“, evidentně odkazujícímu k Prvnímu Avengerovi nebo záporákovi, jenž si nechá říkat „The Motherfucker“, či hrdince konající dobro coby „Night Bitch“? No kde? V díle Stana Leeho, Alana Moora, Franka Millera? Asi sotva! Ještě tradičně upozorním na scénu za závěrečnými titulky, ale nejsem si tentorkát jistý, jestli ji chcete vidět, protože by vás taky mohla spíše naštvat. A ještě jedna drobnost, tento biják jsem viděl ve 4Dx, a přestože některé ekfekty byly opravdu trefné, nemyslím si, že konkrétně tato technologie, kterou máme v Evropě, způsobí nějakou revoluci ve filmovém světě.