Recenze: Zpátky do ringu

Takže, Sylvester Stallone je Rocky Balboa. Robert De Niro je Jake LaMotta. To ví každý. Sotva lze jmenovat dva jiné herce, kteří v rolích boxerů více zazářili. Ačkoliv, v době vzniku Zuřícího býka existovaly už dva filmy o Rockym, přičemž tato série, nyní čítající šest dílů, prakticky už tím prvním definovala, jakým směrem se budou další počiny na toto téma ubírat (to samé platí třeba i pro prvního Kmotra a gangsterky). Že by byly osudy všech boxerských hvězd tak podobné? Anebo byl Stalloneho scénář opravdu tak skvělý (dotáhl to na oscarovou nominaci)? Asi tak napůl. Tehdy v polovině 70. let se ale příběh Italského hřebce stal obrovským kasovním trhákem.

A Zuřící býk? Opět má dva zásadní nedostatky. Zaprvé, tak jako naprostá většina ostatních Scorseseho filmů (včetně těch nejambicióznějších) komerčně propadl. I když je pravda, že „Marty“ si vždycky vybíral témata podle toho, jestli jsou blízká jemu samotnému a nikoliv proto, že jsou divácky vděčná, což ho svým způsobem šlechtí. Zadruhé, tak jako v naprosté většině ostatních Scorseseho filmů (včetně těch nejambicióznějších), se podle mého názoru ani v případě Zuřícího býka nepodařilo z daného námětu/tématu vytěžit maximum. Nejzásadnější rozdíl oproti Rockymu tedy spočívá především v barevném, resp. černobílém provedení. Přesto/Proto bych jej ale stejně zařadil mezi tři nejlepší Scorseseho díla. Ale to jsem trochu odbočil.

Pro Zpátky do ringu dostali oba herečtí velikání, resp. jejich postavy, hodně úderná jména – Henry „Razor“ Sharp (Stallone) a Billy „The Kid“ McDonnen (De Niro). V dobách své nějvětší slávy, od které uplynuly už tři desítky let, byli snad ještě větší Rivalové, než James Hunt a Niki Lauda. Proti sobě stanuli ve dvou duelech a každý vyhrál jeden. Před tím třetím ale Henry prohlásil, že to, lidově řečeno, balí. Ale jak zjistit, kdo je teda vlastně lepší? Odpověď na tuto otázku se v současnosti pokusí najít promotér Dante Slate Jr. A to tak, že oba borce dostane Zpátky do ringu, přestože jejich současná zaměstnání toho mají se sportem obecně pramálo společného.

Poprvé po těch několika letech se oba setkají v jistém studiu, aby v motion capture oblecích předehráli postavičky pro jistou počítačovou hru. A právě v této scéně jsem si připomněl svůj jeden starý nápad, lépe řečeno domněnku. Nějakou dobu před zhlédnutím Rockyho Balboy jsem zahlédl snad jen jeden jediný záběr z tohoto dílu, díky kterému jsem si myslel, že ve finále se hlavní hrdina se soupeřem neutká osobně, jako tomu bylo v předchozích pěti případech, ale prostřednictvím nějaké hry. Ať už na PC, herním automatu nebo třeba na Playstationu, přičemž oba soupeři by díky svému věhlasu mohli hrát za sebe (ve hře by tedy byly postavičky po nich pojmenované). Říkal jsem si tehdy, že by to byl opravdu zajímavý, neotřelý nápad a v určitém smyslu i posun, protože takové hry v současnosti dost „frčí“, a přestože doba mezi natáčením prvního a pátého a pátého a šestého Rockyho uběhla skoro stejná, technologický a technický pokrok byl v tom druhém případě o poznání výraznější, takže proč by ne? Jenže ve finále z toho byl nakonec znovu ten klasický souboj a nejinak tomu je i v případě Zpátky do ringu.

U tohoto bijáku je to obzvláště škoda, protože mohlo jít o zajímavé zpestření. Speciálně v případě těchto dvou herců, kteří jako by se dodnes z nějakého důvodu vyhýbali projektům s rozsáhlými CGI efekty. Jiné zpestření se totiž nekoná, takže z tohoto filmu se stala jen vcelku předvídatelná, nešikovně natočená (prakticky žádný pořádný rytmus) a málo zábavná „komedie“, kde se o nějaký ten vtipný moment sem tam postará jen Kevin Hart coby Dante Slate Jr. Daleko více tu funguje ta vztahová, dramatičtější linka týkající se Billyho syna, vnuka, a také ženy jménem Sally (stále skvěle vypadající Kim Basinger), která byla kdysi spojena (doslova) s oběma boxery. Vzhledem k tomu, že jejich představitelům je 67, respektive 70, bude možná tato myšlenka působit bláznivě, ale troufám se tvrdit, že ze Zpátky do ringu coby sportovního dramatu (soudě i podle solidního finálního „mače“) by býval byl lepší film.

Zpátky do ringu v této podobě de facto navazuje na Plán útěku, takže tvůrci si zřejmě řekli jen: „Podivejte se, ty diváci tady maj‘ dvě superstar, tak co víc by ‘eště chtěli? Schopnýho režiséra a kvalitní scénář? Pche!“. Jakkoliv tyhle bijáky nejsou žádná sláva, na ten s (proti)hráčem Arnoldem bych se klidně podíval znovu. Jako akční thriller sice příliš nefunguje, ale zábava je u něj o něco větší, než u téhle „komedie“. U ní se totiž opravdu nahlas zasmějeme asi jen při výborné scéně mezi závěrečnými titulky, která mírně vylepšuje hodnocení a ve které uvidíme pro změnu dvě skutečné boxerské legendy.