Kategorie: Ostatní
Recenze: Sbohem, královno
Autor: Tomáš Kordík -
V rozmezí čtyř neklidných červencových dní roku 1789 sledujeme počínání mladičké Sidonie 
Labordeové (Léa Seydoux), vykonávající ve Versailles profesi možná ani ne tak komorné, jako spíše královniny předčitatelky. Kromě toho také ráda vyšívá, což se ale královna Marie Antoinetta (skvělá Diane Kruger) z ne úplně smysluplných důvodů nesmí dozvědět. Protože však svou paní bezmezně obdivuje, ba možná přímo miluje, nezabrání ji nic v tom, aby pro ni tajně vyhotovila všechno, co si bude přát. Jenže když se do honosného sídla dostane zpráva o dobytí Bastily, nejen panstvo poněkud znejistí a začnou se dít věci, které mohou mít ve finále fatální následky i pro nevinou Sidonie.
Protože trailer k tomu celkem svádí, je třeba uvést si některé věci na pravou míru. Předně tedy
skutečnost, že v tomto filmu nenajdete odvážnější milostné scény mezi Diane Kruger a Léou Seydoux, ani mezi Diane Kruger a Virginií Ledoyen, a ani mezi nikým jiným. Většinou jde spíše jen o náznaky. Musí se ovšem nechat, že jisté erotické napětí je všudypřítomné v podstatě ve všech scénách, ve kterých se objevuje Diane Kruger – když coby Marie Antoinetta ošetřuje Sidonii štípance od komárů, když Sidonii žádá, aby se převlékla, nebo když je s ní sama v pokoji a přikáže služce, aby zavřela dveře. Prakticky už od začátku filmu totiž víme, že jakožto královna Francie má milenku, vévodkyni Gabrielle de Polignac, kterou hraje právě Virginia Ledoyen.
Jinak ty nejodvážnější scény jsou z tohoto pohledu dvě – když Sidonie odkryje na posteli spící nahou
Gabrielle a když královna Sidonii políbí, přičemž kamera je ale zrovna v takovém úhlu, že není prakticky vůbec nic vidět. Je tu však více indicií se domnívat, že Sidonie je lesbička a že s jistým „obsluhovačem“ gondoly, který lže všem mladým děvám u dvora, aby je dostal (inu, takový Pohádkář), si začne víceméně jenom tak z trucu. Jinak se toho o ní příliš nedozvíme, a to ani v samotném závěru, kdy zodpoví pouze tak asi polovinu nastolených otázek. Určitě to nejde brát tak, že potom působí tajemněji. Spíše se jedná o dramaturgickou chybu, protože tvůrci o ní rozhodně měli prozradit více.
Na druhou stranu je ale postupně interesují především ty historické události, viděné v podstatě z jejího
pohledu předčitatelky. Podobný koncept jsme mohli vidět třeba v případě Komorníka. A musí se nechat, že jde o pohled opravdu velmi zajímavý, přičemž stejně zajímavě se podařilo zachytit atmosféru daného období. Tvůrci měli evidentně k dispozici omezenější rozpočet, ale tomuto historickému dramatu to určitě neuškodilo. Několik záběrů je sice natočeno spíše takovým poloprofesionálním způsobem, ale jindy si zase spolehlivě vystačí pouze s náznakem, který opravdu může někdy mít silnější efekt, než třeba stavět okázalé nákladné kulisy.
Hudba vlastně také není nijak důmyslně prokomponovaná. S nepatrnou porcí nadsázky by něco
takového dokázal doma složit a zahrát téměř každý. Aby bylo jasno, tím samozřejmě nechci nikterak snižovat kvality skladatele Bruna Coulaise, ale naopak je vyzdvihnout, protože si uvědomuje, že k navození té správné atmosféry a napětí někdy prostě není potřeba přizvávat ke spolupráci hned mnohačlenný orchestr. Troufám si tvrdit, že takový přístup by k této komorní podívané, během které jsem si několikrát vzpomněl na skvělý historický počin Agniesky Holland s názvem Ve stínu Beethovena (tedy nikoliv kvůli hudbě, ale především právě kvůli té komornosti, a zároveň kvůli tomu, že v něm také v dobových kostýmech září Diane Kruger), stejně nepasoval.
Sbohem, královno je historické kostýmní drama, které určitě ještě více ocení francouzští diváci a francouzské divačky, nicméně jinak nepochybně má čím zaujmout i jinde ve světě. Jednak uvěřitelným pohledem na charaktery, starosti a radosti tehdejších pánů i kmánů, kdy kupříkladu v jedné vcelku nenápadné, ale přesto působivé scéně ukazuje, že mnozí neváhali zradit krále a královnu, přestože jim dopřávali různé radovánky, aby si zachránili „kejhák“ (samozřejmě neplatí o Sidonii, která ale zrovna s největší pravděpodobností nemá reálný předobraz). No jo, ale když zfanatizovaný a o lživé pravdě přesvědčený dav vydá „seznam 286 osob, které musí být popraveny, aby bylo možné prosadit nové reformy,“ přičemž vaše jméno se na něm nachází, tak se vlastně ani není příliš čemu divit, že ano?!? Ale i kdyby se na něm nenacházelo – rozzuřenému davu klidně postačí úplná maličkost. No, a druhak tento film zaujme těmi nádhernými kostýmy, které mají na svědomí Christian Gasc a Valérie Ranchoux a díky kterým působí ještě věrohodněji. Musím se přiznat, že mě takováto kostýmní historická díla typu Královy přízně či Vévodkyně docela baví. A ani Sbohem, královno není v tomto směru výjimkou.
FOTO: cinema.de
Labordeové (Léa Seydoux), vykonávající ve Versailles profesi možná ani ne tak komorné, jako spíše královniny předčitatelky. Kromě toho také ráda vyšívá, což se ale královna Marie Antoinetta (skvělá Diane Kruger) z ne úplně smysluplných důvodů nesmí dozvědět. Protože však svou paní bezmezně obdivuje, ba možná přímo miluje, nezabrání ji nic v tom, aby pro ni tajně vyhotovila všechno, co si bude přát. Jenže když se do honosného sídla dostane zpráva o dobytí Bastily, nejen panstvo poněkud znejistí a začnou se dít věci, které mohou mít ve finále fatální následky i pro nevinou Sidonie.Protože trailer k tomu celkem svádí, je třeba uvést si některé věci na pravou míru. Předně tedy
skutečnost, že v tomto filmu nenajdete odvážnější milostné scény mezi Diane Kruger a Léou Seydoux, ani mezi Diane Kruger a Virginií Ledoyen, a ani mezi nikým jiným. Většinou jde spíše jen o náznaky. Musí se ovšem nechat, že jisté erotické napětí je všudypřítomné v podstatě ve všech scénách, ve kterých se objevuje Diane Kruger – když coby Marie Antoinetta ošetřuje Sidonii štípance od komárů, když Sidonii žádá, aby se převlékla, nebo když je s ní sama v pokoji a přikáže služce, aby zavřela dveře. Prakticky už od začátku filmu totiž víme, že jakožto královna Francie má milenku, vévodkyni Gabrielle de Polignac, kterou hraje právě Virginia Ledoyen.Jinak ty nejodvážnější scény jsou z tohoto pohledu dvě – když Sidonie odkryje na posteli spící nahou
Gabrielle a když královna Sidonii políbí, přičemž kamera je ale zrovna v takovém úhlu, že není prakticky vůbec nic vidět. Je tu však více indicií se domnívat, že Sidonie je lesbička a že s jistým „obsluhovačem“ gondoly, který lže všem mladým děvám u dvora, aby je dostal (inu, takový Pohádkář), si začne víceméně jenom tak z trucu. Jinak se toho o ní příliš nedozvíme, a to ani v samotném závěru, kdy zodpoví pouze tak asi polovinu nastolených otázek. Určitě to nejde brát tak, že potom působí tajemněji. Spíše se jedná o dramaturgickou chybu, protože tvůrci o ní rozhodně měli prozradit více.Na druhou stranu je ale postupně interesují především ty historické události, viděné v podstatě z jejího
pohledu předčitatelky. Podobný koncept jsme mohli vidět třeba v případě Komorníka. A musí se nechat, že jde o pohled opravdu velmi zajímavý, přičemž stejně zajímavě se podařilo zachytit atmosféru daného období. Tvůrci měli evidentně k dispozici omezenější rozpočet, ale tomuto historickému dramatu to určitě neuškodilo. Několik záběrů je sice natočeno spíše takovým poloprofesionálním způsobem, ale jindy si zase spolehlivě vystačí pouze s náznakem, který opravdu může někdy mít silnější efekt, než třeba stavět okázalé nákladné kulisy.Hudba vlastně také není nijak důmyslně prokomponovaná. S nepatrnou porcí nadsázky by něco
takového dokázal doma složit a zahrát téměř každý. Aby bylo jasno, tím samozřejmě nechci nikterak snižovat kvality skladatele Bruna Coulaise, ale naopak je vyzdvihnout, protože si uvědomuje, že k navození té správné atmosféry a napětí někdy prostě není potřeba přizvávat ke spolupráci hned mnohačlenný orchestr. Troufám si tvrdit, že takový přístup by k této komorní podívané, během které jsem si několikrát vzpomněl na skvělý historický počin Agniesky Holland s názvem Ve stínu Beethovena (tedy nikoliv kvůli hudbě, ale především právě kvůli té komornosti, a zároveň kvůli tomu, že v něm také v dobových kostýmech září Diane Kruger), stejně nepasoval.Sbohem, královno je historické kostýmní drama, které určitě ještě více ocení francouzští diváci a francouzské divačky, nicméně jinak nepochybně má čím zaujmout i jinde ve světě. Jednak uvěřitelným pohledem na charaktery, starosti a radosti tehdejších pánů i kmánů, kdy kupříkladu v jedné vcelku nenápadné, ale přesto působivé scéně ukazuje, že mnozí neváhali zradit krále a královnu, přestože jim dopřávali různé radovánky, aby si zachránili „kejhák“ (samozřejmě neplatí o Sidonii, která ale zrovna s největší pravděpodobností nemá reálný předobraz). No jo, ale když zfanatizovaný a o lživé pravdě přesvědčený dav vydá „seznam 286 osob, které musí být popraveny, aby bylo možné prosadit nové reformy,“ přičemž vaše jméno se na něm nachází, tak se vlastně ani není příliš čemu divit, že ano?!? Ale i kdyby se na něm nenacházelo – rozzuřenému davu klidně postačí úplná maličkost. No, a druhak tento film zaujme těmi nádhernými kostýmy, které mají na svědomí Christian Gasc a Valérie Ranchoux a díky kterým působí ještě věrohodněji. Musím se přiznat, že mě takováto kostýmní historická díla typu Královy přízně či Vévodkyně docela baví. A ani Sbohem, královno není v tomto směru výjimkou.
FOTO: cinema.de
