Mimořádný speciál: Nejlepší sci-fi

A vlastně tak trochu navážeme na tenhle speciál. No, a protože je rok 2015, uvedeme si těch počinů … 24. Ne, to je samozřejmě pouhý žert. Uvedeme si jich 15, ale ještě předtím začneme třemi čestnými zmínkami:

STAR WARS: EPIZODA V – IMPÉRIUM VRACÍ ÚDER
NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI 2
ZNAMENÍ

Ještě neuškodí upozornit, že spektákly typu Superman, Iron Man či Wonder Woman řadím do samostatného komiksového žánru. Ale teď už opravdu přistupme k těm nejlepším:
 

15. ČETNÍK A MIMOZEMŠŤANÉ

A začínáme hezky zvesela. Úvodní čtyři dobrodružství strážmistra Cruchota šla za sebou v poměrně rychlém sledu. Jenže po Výslužbě jako by tvůrcům došly nápady. V páté části série si pro něj a kolegy ze stanice v Saint-Tropez překvapivě připravili konfrontaci s mimozemšťany, kteří cestují v tradičním létajícím talíři, mohou vás vymazat ze světa a klidně na sebe vezmou lidskou podobu (včetně krásných dívek v bikinách), takže do nich musíte udeřit, abyste je poznali. Ale pozor! Voni rezavěj! Co tedy s tím? Přece kropit vodou! No jo, toto dílko jsem si oblíbil už před mnoha a mnoha lety. A nedávné opětovné zhlédnutí mě jen utvrdilo v tom, že opravdu snese ta nejpřísnější kritéria i ve srovnání s ostatními svého druhu, přičemž na tomto místě nelze opomenout nejen herecké představení Louise De Funèse a geniální dabing Františka Filipovského, ale taky sugestivní hudbu Raymonda Lefevra a roztomilé, působivé triky. Přestože po něm následovalo ještě dostaveníčko s Četnicemi, nemůže být nejmenších pochybností o tom, že právě setkání s „cizozemci“ jest po všech stránkách ještě unikátnější a originálnější než ostatní části.

 
14. PANDORUM

„Vy jste poslední z nás. Hodně štěstí. Bůh s vámi.“ Přesně těmito českými slovy začíná i původní anglická verze tohoto počinu, pod nímž je jakožto producent podepsán manžel Milly Jovovich. Paul W. S. Anderson sám režíroval několik sci-fi filmů, z nichž nejblíže k tomuto výčtu měly Horizont události a Death Race. Ve druhé polovině 22. století se zásoby vody na Zemi tenčí. Proto byla na podle všeho obyvatelnou planetu Tanis vyslána loď Elysium (neplést s tímto), na jejíž palubě nacházejí se Dennis Quaid, Ben Foster, a taky neohrožená Antje Traue, která se o sebe rozhodně umí postarat. Ale nejsou tam sami! Mimo jiné natrefí na „stvůry“, které vlastně nemají až tak daleko k těm nedávno viděným ve Zběsilé cestě. Není divu, že atmosféra začíná houstnout, takže je nutné se neustále držet na pozoru. A vzhledem k závěrečné scéně by bylo maximálně vhodné natočit sequel!

 
13. FREKVENCE

Dalším dílkem v našem pořadí se stal tenhle výživný thriller, jenž vám především ve své druhé polovině nedovolí mrknout. A znovu u toho byl Dennis Quaid (a bude ještě jednou), jenž se coby radioamatér dokáže v roce 1969 díky vzácnému astrofyzickému úkazu zkontaktovat právě pomocí objevivší se Frekvence se svým synem Jimem Caviezelem, který stále bydlí ve stejném domě, ovšem už za dva měsíce očekává nástup roku 2000. Jak tak spolu komunikují a vyměňují si podstatné informace, začne docházet k porušení časoprostorové kontinuity, což bude třeba napravit. Samotný námět se zřejmě objevil už někdy předtím, nicméně tady z něj tvůrci vyždímali maximum. Kdo neviděl, ten má taky co napravovat. A kdo viděl, ten bude jistě chtít vidět znovu.

 
12. PROPAST

Navždycky si budu pamatovat, když se hlavní hrdina Bud Brigman setkal na dně Propasti s těmi mírumilovnými mimozemskými bytostmi, v jejichž očích nenajdete závist, agresivitu či hamižnost, ale pouze a jenom nekonečné dobro. Tenhle moment mě skutečně zanechal v němém úžasu. Ještě více, než předchozí natrefení na pseudopoda, neboli hezky česky panožku, která znamenala významný krok v oblasti tehdy startující CGI technologie. Režisér James Cameron, o němž samotném i jeho tehdejší manželce Gale Anne Hurd v tomto speciálu ještě bude řeč, v Propasti vlastně skloubil dva svoje největší koníčky – sci-fi a potápění, k nimž si našel cestu už během svého mládí v kanadském městečku Chippawa, kde taky napsal stejnojmennou povídku, ze které jeho třetí celovečerák (Piraňu 2: Létající zabijáky nepočítaje) vychází. Měl premiéru v roce 1989, tudíž jsou v něm ještě patrné dozvuky studené války. A to by nebyl vyhlášený perfekcionista James Cameron, aby většina věcí jinak nebyla vědecky podložena, včetně vdechování speciální kapaliny. Natáčení v obřích nádržích v Severní Karolíně se ukázalo býti mnohem náročnějším a možná i to přispělo k precizním výkonům Eda Harrise a Mary Elizabeth Mastrantonio, jejichž filmové manželství nachází se zpočátku na bodu mrazu, tak jako tomu tenkrát bylo v případě Jamese a Gale.
 

11. DEMOLITION MAN

Je budoucnost v San Angeles utopická nebo dystopická? Mnozí si „očipovanou“ společnost bez násilí, jíž spoluvytvořil Raymond Cocteau, nesmírně pochvalují, přestože se kupříkladu nenosí jakýkoliv fyzický kontakt. Pak jsou tu ale lidé jako Edgar Friendly, kteří žijí pěkně postaru pod zemí a než aby byli součástí té dokonalé společnosti, raději se krmí krysím masem. Do tohoto mírumilovného světa je vypuštěn modifikovaný zločinec Simon Phoenix, jehož může zastavit jedině bývalý policajt John Spartan, který byl kvůli němu kdysi zmrazen. Pochopitelně, že z místa, kde chybí i toaletní papír, není zrovna nadšený, kór když zjistí, že Arnold Schwarzenegger se pro svou popularitu mohl stát prezidentem USA, ale démonického Wesleyho Snipese, jenž svého kolegu Sylvestra Stalloneho v mnoha scénách herecky převyšuje, musí někdo zastavit. A poručíka Leninu Haxleyovou (výborná Sandra Bullock) by zase měl někdo zaškolit do radostí 20. století. Překvapivé, že režisér Marco Brambilla potom natočil už jen jeden celovečerák. Protože Demolition Man jest další vynikající sci-fi kousek, se kterým si jednak užijeme spoustu zábavy, a druhak rozhodně nutí k zamyšlení, protože nabízí velice poutavý pohled na alternativní vývoj lidstva, tolik odlišný od toho reálného. Skvělé! Jenom jedna věc mi pořád není jasná: jak se sakra používaj ty tři mořský mušle?!?

10. METROPOLIS

Stěžejní skvost světové kinematografie v režii Fritze Langa neztrácí ani po téměř devadesáti letech od vzniku nic ze své futuristické působivosti. Metropolis předběhla dobu, třebaže jsou s ní spojeny jisté kontroverze. Tak třeba režisérova tehdejší manželka a autorka scénaře Thea von Harbou později konvertovala k nacismu. Pokud se však na tenhle Meisterstück díváme čistě z filmařského hlediska, nikdy nemůžeme přestat žasnout. A k našemu potěšení bychom tu mohli vystopovat vliv Karla Čapka. Najdeme tu také spoustu nezapomenutelných obrazů (v nadpoloviční většině z nich bude určitě figurovat Brigitte Helm, která fenomenálně zvládá obě polohy své postavy), o nichž se vlastně nadále nechci šířit, protože o Metropolis se nemůže jen psát. Ta se prostě musí vidět! 

 
9. MINORITY REPORT

Na začátku století přesedlal Steven Spielberg od dramat zpět ke sci-fi, aby dal vzniknout Umělé inteligenci, jíž zjevně vzal pouze jako trénink před něčím, co se mělo stát dalším z jeho nesmírně respektovaných, neřkuli triumfálních děl. John Anderton je policajtem ve speciální jednotce Precrime, kde tři tušitelé dokáží odhalit zločin ještě předtím, než k němu dojde. No nebylo by skvělé, kdyby takové bytosti existovaly? A kdyby prostředí kolem nás vypadalo stejně? Možná, že jednou bude. Jak známo, Minority Report byl za pomoci vědců z velké části právě tak koncipován. Jestli to ale opravdu bude už v tomto století, to se nechme překvapit. Naopak v něm došlo k ještě jedné vědecko-fantastické spolupráci Stevena Spielberga s Tomem Cruisem. Válka světů však už nepřinesla nic světoborného (tedy jak se to vzhledem k ději vezme, že ano) a kvůli vzájemné roztržce bude muset pečlivý herec i nadále spolupracovat na žánrových projektech jako Nevědomí či Na hraně zítřka s jinými režiséry. Ale to už je jiný příběh.

 
8. G. I. JOE

„In not too distant future …“ Tímto titulkem nás režisér Stephen Sommers uvede do světa, ve kterém může být sežrána Eiffelova věž, kde může být Sienna Miller brunetka, kde mohou v Praze létat vzduchem auta, kde mohou hrát i české modelky, kde se může pod polární čepičkou ukrývat obrovská podvodní základna, a kde se i lidé jako Marlon Wayans mohou dostat k elitní jednotce supervojáků G. I. Joe s moderním hi-tech vybavením, kteří přicházejí a jsou tam, kde všechny ostatní možnosti selhaly. Ať si kdo chce co chce říká, tohle je prostě extrémně zábavná podívaná, která se vůbec nebere seriózně a která si vysloužila podobně laděné pokračování, jenž za originálem rozhodně příliš nezaostává.

 
7. FAKULTA

Kdo by to byl řekl, že se na jedné nikterak významné americké škole může sejít parta zdánlivých outsiderů, kteří mohou zachránit svět před mimozemskou invazí. Co jiného by také mohlo u lidí zapříčinit změnu chování (Robert Patrick) a v některých případech i vizáže (sexy Famke Janssen)? Vynikající scénář, jehož stejně bezvadné realizace se ujal filmař s jedinečným stylem Robert Rodriguez, de facto těží především z toho, co všichni známe. Každý z nás chodil do školy, kde začal do značné míry poznávat skutečný svět. Není proto divu, že někteří spolužáci mu mohli připadat jako emzáci (a někdy jsme si tak možná připadali my sami, že ano). Tahle Fakulta se navíc může chlubit několika hlavními postavami, z nichž každá má zcela rozličný charakter, tudíž pro diváky a divačky nebyl, není a jistě nebude problém se s některou z nich identifikovat. Kdepak, tenhle počin se na úctyhodném sedmém místě nachází právem.

 
6. TERMINÁTOR

V budoucnosti zuří válka strojů proti lidské rase, do jejíhož čela se postaví John Connor, syn Sarah Connorové. Ta pracovala v polovině 80. let jako číšnice, dokud nebyl do minulosti poslán vražedný kybernetický organismus, aby ji zlikvidoval. Zároveň ale cestoval časem voják Kyle Reese, aby ji chránil. Především Hvězdné války dostaly sci-fi do kurzu, tudíž mohl začínající filmař jménem James Cameron uskutečnit svůj sen (doslova). Kritici nešetřili chválou. A diváci? Ti se do kin hnali v hojných počtech, což nikdo nečekal. Ani Arnold Schwarzenegger, který si postavu nekompromisního stroje na zabíjení zamiloval hned při prvním čtení scénáře, přestože mu jeho agent nedoporučoval hrát záporáka. A tržby překvapily i režiséra režiséra, jenž původně s někdejším kulturistickým šampionem počítal spíše do role Reese, jelikož robotem se měl stát kamarád Lance Henriksen, který tak musel přijmout roli policajta Hala Vukoviche, ale o dva roky později si vše vynahradil. Sarah získala tvář Lindy Hamilton, pozdější režisérovy manželky, ale to jsme trochu předběhli dobu, protože na začátku hvězdné kariéry stála po jeho boku jiná žena. Už jmenovaná producentka Gale Anne Hurd, se kterou sdílel společnou minulost ve studiích Rogera Cormana, kde přivedli na svět nízkorozpočtová, ale přesto hodně zdařilá díla Galaxy of Terror a Battle Beyond the Stars. Čistě teoreticky, vlastně díky tomu, že dodržela slovo a odmítla, aby od Camerona za jeden dolar odkoupený scénář režíroval kdokoliv jiný, mohly vzniknout další sci-fi skvosty jako Vetřelci či Avatar, komerčně nejúspěšnější film všech dob.

 
5. ZDROJOVÝ KÓD

„Co je to Zdrojový kód? Počítačový program nebo spektakulární podíváná, kterou musíte vidět?!?“ Těmito slovy začíná moje recenze na famózní kousek z dílny scenáristy Bena Ripleyho a režiséra Duncana Jonese, jenž po přeceňovaném Moonu ukázal, čeho je doopravdy schopen. Příběh kapitána Coltera Stevense, který se opakovaně probouzí v těle jiné osoby před pohlednou Christinou ve vybuchujícím vlaku jedoucím do Chicaga, kde řádí terorista, nabídl příznivcům kvalitní sci-fi mnoho důvodů k radosti. Od premiéry v roce 2011 uběhly už … čtyři roky a stále o Zdrojovém kódu můžeme tvrdit, že představuje nejoriginálnější žánrou podívanou dekády. To přece něco znamená!

 
4. THEY LIVE (Oni žijí)

Filmy Johna Carpentera jsou už na první pohled jiné než ostatní. Nejen co se vizuální a hudební složky týče. To platí dvojnásob pro ty žánru science-fiction: Dark Star, Útěk z New Yorku, Věc, Starman, Neviditelný na útěku, Útěk z L.A., Městečko prokletých, Duchové Marsu. Všechny si našly své oddané příznivce a příznivkyně, kteří na ně nedají dopustit. Pravda, někdy jich bylo víc, jindy méně, ovšem to nic nemění na tom, že se tenhle legendární režisér s nezaměnitelným rukopisem výrazným způsobem zasloužil o rozvoj tohoto populárního žánru, neboť do něj vnesl svěží a do té doby prakticky nevídané prvky. Hned čtyři z uvedených děl zůstaly při sestavování tohoto seznamu těsně pod čarou, ale Oni, tedy svérázně (a vcelku sympaticky) vypadající mimozemšťané, viditelní pouze se speciálními slunečními brýlemi, v něm prostě za žádnou cenu chybět nemohli! Takové filmy už se v dnešní době netočí. A to zamrzí, protože tenhle proslul kdečím – nápaditým zpracováním, vynikající akcí, nadčasovostí, a také pětiminutovou rvačkou Johna Nady (Roddy Piper) a jeho nedůvěřivého kámoše Franka (Keith David). Vedle toho obsahuje skryté zprávy i vtipné odkazy, které se sotva postřehnou na první zhlédnutí. A může být chápan jakožto sofistikovaná kritika (vlastně nejen) tehdejší společnosti. Nicméně, jak sám John Carpenter říká: „Jasně, že se tam najde nějaké skryté poselství, ale v podstatě jde o akční film.“

 
3. PREDÁTOR

Film, kterým Arnold jen potvrdil svůj status největší akční hvězdy 80. let. Poté, co sesadil Tulsu soudce, selhal při terminování Sarah Connorové, stylově vysvobodil dceru ze spárů politicky motivovaných zločinců a rozdal si to s mafií, se vydal do guatemalské džungle coby major Dutch se svým týmem na záchrannou misi, která se zvrtla, když místo lidských kolegů objevili nepřátelskou bytost z vnějšího vesmíru. Skvěle zpracovaný námět, výborné obsazení, luxusní akční scény, režisér John McTiernan v nejlepší formě, ale také nezapomenutelné momenty (Dutchův pozdrav s Dillonem), hlášky („Get to da choppa.“) i historky (do role Predátora byl původně obsazený Jean-Claude van Damme; jen den poté, co se v Agua Azul v Mexiku, kde se natáčelo, představitel hlavního hrdiny válel ve studeném blátě, si o několik tisíc kilometrů dál vzal Marii Shriver). Predátor je prostě nefalšovanou klasikou, která neomrzí ani při kdovíkolikátém zhlédnutí. Rok jeho vzniku byl vůbec bohatý na sci-fi. Premiéru si odbyly i další kultovní tituly – Běžící muž, RoboCop, Vnitřní Vesmír, Vesmírná tělesa, The Monster Squad a zásluhou ponuré Vlčí boudy nezůstala pozadu ani česká produkce.

 
2. PLANETA OPIC (1968)

Prakticky do posledního detailu vybroušené mistrovské dílo Franklina J. Schaffnera, na které se 20th Century Fox snaží – a nutno dodat, že celkem úspěšně – navázat Zrozením Planety opic a Úsvitem planety opic. V nich nechybí odkazy na tenhle jedinečný originál, který se může pyšnit čestným Oscarem za dokonalé masky, vynikající výpravou (i dekoracemi), pozoruhodnými hereckými představeními, inovativní hudbou, působivě zobrazenou opí kulturou, a samozřejmě také jedním z nejoriginálnějších a nejpřekvapivějších závěrů v historii kinematografie. No jo, mnohdy se zkrátka vyplácí nedržet se striktně knižní předlohy. I proto mohla následně vzniknout čtyři pokračování a televizní série, které sice kvalit jedničky nedosahují, ale její příznivce stejně potěší.

 
1. TERMINÁTOR 2: DEN ZÚČTOVÁNÍ

A dotřetice „Král světa“ James Cameron, jenž tedy obsadil i první místo v našem žebříčku. A to ještě musíme zmínit, že přidat Predátorovi kusadla byl zrovna jeho nápad. T2 byl v několika ohledech průkopnický. Mimo jiné se jednalo o první počin, jehož rozpočet přesáhl hranici 100 milionů dolarů, dokořán otevřel prostřednictvím Lindy Hamilton dveře pro silné ŽENSKÉ akční hrdinky a CGI (počítačové) efekty nikdy předtím nebyly použity v takovém rozsahu. S varováním před přílišným spoléháním na moderní technologie ještě přitlačil, když uvedl na scénu Terminátora T-1000 z tekutého kovu, brilatně převtěleného do Roberta Patricka, který by zkrátka dřívější metody nesnesl, což byl také jeden z důvodů, proč se neobjevil už v první části. Třebaže to na začátku budilo značné pochybnosti, udělat z Arnoldova robota kladnou postavu se ukázalo jako výhra. Taková stvoření – myšleno tedy roboti – se ve filmu samozřejmě objevovala předtím i potom, ale nikdy nebyla takhle cool! Nezapomenutelné momenty, kultovní hlášky, výjimečné postavy, skrytá poselství, fenomenální soundtrack a famózní akční scény … tyto vyjmenované aspekty jdou ruku v ruce s režisérovým perfekcionismem, díky němuž se rodí perfektní (tj. dokonalé) bijáky. Terminátor 2: Den zúčtování obsahuje všechno, co by podle mě měla špičková sci-fi mít, a proto je v tomto seznamu jasnou jedničkou.
 

Co napsat závěrem? Nejprve pro zajímavost, že nejdále do budoucnosti se podíváme asi v Planetě opic, konkrétně do roku 3978, protože Metropolis žádné vročení neuvádí. A z pěti možností se přátelští emzáci vyskytují pouze v Propasti. Filmy taky často využívají žánru pouze jako záminku k tomu, aby mohly reflektovat současnost. A Jak vidno, v žánru sci-fi je dovoleno všelicos. Proto se dá – pro někoho možná paradoxně – směle tvrdit, že o to složitější je v něm vytvořit opravdu kvalitní film. V případě těch uvedených se to určitě stoprocentně povedlo.

FOTO: cinema.de