Bioscop
Kategorie: Kino
Recenze: Gangster Ka: Afričan
Autor: Tomáš Kordík -
Začínáme de facto tím, čím jsme minule skončili. Káčkovi se podaří útéct přímo ze spárů policie. 
Následuje maskovaný přesun na Seychely. Ne proto, aby se podíval na rozkošný ostrov zvaný Aldabra, nýbrž kvůli tomu, že vydání z tohoto státu k trestnímu stíhání zpět do toho našeho představuje dosti složitý proces. Zvláště, když tu po několikatýdenním „nasávání“ a bědování začne rozvíjet další své aktivity. Takové, se kterými se zjevně tamní autority nikdy předtím nesetkaly, takže nezbude, než se odstěhovat do Jihoafrické republiky, kde se teprve z Radima Kraviece stane regulerní Afričan.
Co se poctivě řemeslné stránky týče, dvojka přesně navazuje na jedničku. Ba dokonce možná až
příliš přesně, resp. ještě přesněji. Přitom by jí v některých momentech nepochybně prospělo, kdyby se oprostila od klasických postupů a vydala se cestou méně standardní. Pak by kupříkladu místo četných prostřihů (třebaže je tvoří například jihoafrické exteriéry) bylo vhodné rozšířit/prodloužit některé scény, jelikož styl vyprávění jest takto poněkud zkratkovitý. Skutečně nejen ta v pákinstánské čtvrti by zasloužila více prostoru, protože i během ní se odehrají věci nesmírně působivé. Takové, jaké prakticky nemají v českém filmu obdoby.
Ty největší zásluhy půjdou asi za Hynkem Čermákem, jenž prostě stvořil postavu, které sice
držet palce ani tentokrát nebudete, nicméně přesto její vskutku nevšední počínání určitě zaujme, ba možná znovu v jistém smyslu až fascinuje. Teď nejde jen o průzkum trhu, nevyzpytatelnou labilitu, okamžité odklízení nepohodlných lidí, ale rovněž o její „vychcanost“, troufalost, cynismus a řekl bych prakticky až stylizaci do role takového Immortana „Nadsmrťase“ Joea, který ve filmu Šílený Max: Zběsilá cesta v novém pořádku ovládá de facto všechno, co ovládat jde. Tedy dokud se nenajdou tací, kteří se jej stejně nezaleknou.
Pro režiséra Jana Pachla znovu platí to, co bylo uvedeno už v recenzi první části. Pravda, prostřihů je
sice až dost, ale jinak se mu díky velkému, ba přímo lvímu podílu střihače a producenta Adama Dvořáka (viz také Lidice) podařilo natočit dva filmy, které se nebojí inspirovat zahraničními vzory, a vlastně i díky těm exotickým lokacím a nezřídkému využívání angličtiny (plus se samozřejmě znovu musí dodat, že ten, jenž tvůrcům posloužil jako předobraz, je relativně dobře známý i za hranicemi) mají nepochybně velké šance zaujmout na cizích trzích, neboť svou kvalitou – ač se občas nevyhnou věcem, nad kterými se dá přeci jen zapochybovat – za dalšími současnými žánrovými kousky jistě nezaostávají.
A že letos na podzim bylo a je z čeho vybírat – Vedle Gangstera Ka a Gangstera Ka: Afričana
jsme viděli Sicaria, Black Mass a započítat lze teoreticky i Macbetha a Victorii. Její závěr asi opravdu nebyl úplně optimálně vyvedený. Afričan by možná také zasluhoval po období, které s Radimem Kravicem za ty dva filmy (snad všichni bez jakékoliv újmy) strávíme, trochu razantnější tečku. Ovšem vezmeme-li v potaz fakt, že záměrem tvůrců nebylo v první řadě natočit biografii Radovana Krejčíře, nýbrž podat svědectví o jedné době, nejde než uznat, že v takovém případě je všechno, co zazní v oné závěrečné scéně „v naprostém pořádku“.
Gangster Ka: Afričan přináší snad ještě více důvodů k zamyšlení než celkově přece o něco málo vyváženější jednička. Rozhodně se dá napsat, že je dobře, že tyhle dva počiny vznikly. Nejen proto, že naše v posledních letech spíše strádající kinematografie potřebuje kvalitní díla, ale také kvůli tomu, že o věcech, o kterých pojednávají, by se asi nemělo úplně mlčet ani mlžit. Pak by se totiž mohlo hravě stát, že se najde další takový jedinec (jedinci), který si zkrátka bude dělat věci takříkajíc „po svém“ a bude zákulisně tahat za nitky v případě rozhodování o důležitých záležitostech. Jako třeba hlavní postava Příběhu kmotra, která však nemyslela až tak ve velkém.
FOTO: Bioscop
Následuje maskovaný přesun na Seychely. Ne proto, aby se podíval na rozkošný ostrov zvaný Aldabra, nýbrž kvůli tomu, že vydání z tohoto státu k trestnímu stíhání zpět do toho našeho představuje dosti složitý proces. Zvláště, když tu po několikatýdenním „nasávání“ a bědování začne rozvíjet další své aktivity. Takové, se kterými se zjevně tamní autority nikdy předtím nesetkaly, takže nezbude, než se odstěhovat do Jihoafrické republiky, kde se teprve z Radima Kraviece stane regulerní Afričan.Co se poctivě řemeslné stránky týče, dvojka přesně navazuje na jedničku. Ba dokonce možná až
příliš přesně, resp. ještě přesněji. Přitom by jí v některých momentech nepochybně prospělo, kdyby se oprostila od klasických postupů a vydala se cestou méně standardní. Pak by kupříkladu místo četných prostřihů (třebaže je tvoří například jihoafrické exteriéry) bylo vhodné rozšířit/prodloužit některé scény, jelikož styl vyprávění jest takto poněkud zkratkovitý. Skutečně nejen ta v pákinstánské čtvrti by zasloužila více prostoru, protože i během ní se odehrají věci nesmírně působivé. Takové, jaké prakticky nemají v českém filmu obdoby.Ty největší zásluhy půjdou asi za Hynkem Čermákem, jenž prostě stvořil postavu, které sice
držet palce ani tentokrát nebudete, nicméně přesto její vskutku nevšední počínání určitě zaujme, ba možná znovu v jistém smyslu až fascinuje. Teď nejde jen o průzkum trhu, nevyzpytatelnou labilitu, okamžité odklízení nepohodlných lidí, ale rovněž o její „vychcanost“, troufalost, cynismus a řekl bych prakticky až stylizaci do role takového Immortana „Nadsmrťase“ Joea, který ve filmu Šílený Max: Zběsilá cesta v novém pořádku ovládá de facto všechno, co ovládat jde. Tedy dokud se nenajdou tací, kteří se jej stejně nezaleknou.Pro režiséra Jana Pachla znovu platí to, co bylo uvedeno už v recenzi první části. Pravda, prostřihů je
sice až dost, ale jinak se mu díky velkému, ba přímo lvímu podílu střihače a producenta Adama Dvořáka (viz také Lidice) podařilo natočit dva filmy, které se nebojí inspirovat zahraničními vzory, a vlastně i díky těm exotickým lokacím a nezřídkému využívání angličtiny (plus se samozřejmě znovu musí dodat, že ten, jenž tvůrcům posloužil jako předobraz, je relativně dobře známý i za hranicemi) mají nepochybně velké šance zaujmout na cizích trzích, neboť svou kvalitou – ač se občas nevyhnou věcem, nad kterými se dá přeci jen zapochybovat – za dalšími současnými žánrovými kousky jistě nezaostávají.A že letos na podzim bylo a je z čeho vybírat – Vedle Gangstera Ka a Gangstera Ka: Afričana
jsme viděli Sicaria, Black Mass a započítat lze teoreticky i Macbetha a Victorii. Její závěr asi opravdu nebyl úplně optimálně vyvedený. Afričan by možná také zasluhoval po období, které s Radimem Kravicem za ty dva filmy (snad všichni bez jakékoliv újmy) strávíme, trochu razantnější tečku. Ovšem vezmeme-li v potaz fakt, že záměrem tvůrců nebylo v první řadě natočit biografii Radovana Krejčíře, nýbrž podat svědectví o jedné době, nejde než uznat, že v takovém případě je všechno, co zazní v oné závěrečné scéně „v naprostém pořádku“.Gangster Ka: Afričan přináší snad ještě více důvodů k zamyšlení než celkově přece o něco málo vyváženější jednička. Rozhodně se dá napsat, že je dobře, že tyhle dva počiny vznikly. Nejen proto, že naše v posledních letech spíše strádající kinematografie potřebuje kvalitní díla, ale také kvůli tomu, že o věcech, o kterých pojednávají, by se asi nemělo úplně mlčet ani mlžit. Pak by se totiž mohlo hravě stát, že se najde další takový jedinec (jedinci), který si zkrátka bude dělat věci takříkajíc „po svém“ a bude zákulisně tahat za nitky v případě rozhodování o důležitých záležitostech. Jako třeba hlavní postava Příběhu kmotra, která však nemyslela až tak ve velkém.
FOTO: Bioscop
