Kategorie: Ostatní
Recenze: Pan Holmes
Autor: Tomáš Kordík -
Ve třiadevadesáti toho už Sherlock Holmes zažil hodně. Mimo jiné obě světové války, protože 
teď se píše rok 1947, spolu s kolegou Johnem Watsonem vyřešili spoustu případů, ale pak se oženil a na Baker Street zůstal mistr dedukce sám. Teď už delší dobu žije v ústraní na farmě víceméně na samotě. Společnost mu dělají pouze hospodyně paní Munroová, její syn Roger a včely. Navíc začíná hodně zapomínat, a proto si zajel do Japonska pro speciální rostlinku. Neustále ho totiž trápí poslední nevyřešený případ týkající se jisté paní Kelmotové. Co se tenkrát přesně stalo?
Právě to nás má nejvíce zajímat. A naštěstí opravdu zajímá, i když scenárista tuhle detektivní
linii vyvíjí někdy poměrně kostrbatě. Klika, že scéna, kdy pan Holmes „věští“ v parku paní Kelmotové (spolu s krajinou zkázy z Hirošimy nejlepší scéna filmu), se odehraje relativně brzy. Na její závěr si však budeme muset počkat a to čekání docela stojí za to. Na druhou stranu se nelze zbavit dojmu, že její silný příběh, zahrnující i možná nebezpečnou učitelku klavíru, mohl klidně řešit kterýkoliv jiný detektiv. Tedy za předpokladu, že přistoupíme na to, že ho opravdu musel nějaký řešit.
Tenhle Pan Holmes se nedostane do drsnější akce, nemá své „holmesovize“ (tj. představy,
jakými údery přemůže protivníka) a s nikým se nešpičkuje. Tenhle Pan Holmes totiž i prostřednictvím nastíněného příběhu svádí hlavně svůj velký boj se stářím. A rozhodně není naservírovan nijak odlehčeným způsobem (to i v případě Druhého báječného hotelu Marigold je to veselejší), ačkoliv se musí nechat, že schopnosti intuice a dedukce ho ještě neopustily a že se najdou počiny, které na stáří nahlížejí ještě nekompromisněji.
Tento Pan Holmes navíc žije v polovině minulého století, což znamená, že už se stal legendou,
lidé ho poznávají a může si zajít do kina na film o sobě. V podstatě také proto, že kolega Watson jakožto spisovatel nelenil, byť si zřejmě v ledasčem vymýšlel (pamatujme, že fikce není realita!). Ian McKellen populárního hrdinu z knížek Sira Arthura Conana Doylea, dá se tvrdit, i přesto, že mu má v této verzi být těch třiadevadesát, docela přesně vystuhnul a fakt se nejde nepodivit nad tím, že si Sherlocka Holmese dosud nezahrál. Vedle pozměněného Hiroyukiho Sanady a Rogera Allama (viz také Dáma v dodávce) se tu objevuje Laura Linney (v kinech k vidění ve filmu Sully: Zázrak na řece Hudson). V roli hospodyně vlastně též pozměněná, neboť ve skutečnosti jí to hodně pořád sekne. Více než cokoliv jiného v této verzi překvapil maličký Milo Parker, jenž bude zanedlouho k vidění také v Sirotčinci slečny Peregrinové pro podivné děti.
Pan Holmes se v tomto díle asi opravdu představuje v podobě, v jaké jsme jej dosud neměli možnost poznat. Nedá se však tvrdit, že by to bylo v dobrém slova smyslu. Určitě by bývalo neškodilo přidat alespoň dva nečekané twisty, protože bez nich se neobejde snad žádná detektivka, ani žádný líbivý mainstreamový biják. Takže bude nejlepší si zase rychle vzpomenout na Roberta Downeyho Jr. a jeho Sherlocka Holmese. Jasně, recenzovaný Pan Holmes se chtěl vydat jiným směrem. Nepochybně také kvůli tomu, že autorem předlohy není sám Sir Arthur Conan Doyle. Takže bude asi záležet na vás – pro někoho to bude chvályhodná snaha, pro někoho veliká troufalost. V každém případě se to dalo zpracovat efektivněji. Nejen tedy z toho důvodu, že takhle připomíná do značné míry spíše epizodu nějakého televizního seriálu typu Vraždy v Midsomeru a tak podobně.
FOTO: cinema.de
teď se píše rok 1947, spolu s kolegou Johnem Watsonem vyřešili spoustu případů, ale pak se oženil a na Baker Street zůstal mistr dedukce sám. Teď už delší dobu žije v ústraní na farmě víceméně na samotě. Společnost mu dělají pouze hospodyně paní Munroová, její syn Roger a včely. Navíc začíná hodně zapomínat, a proto si zajel do Japonska pro speciální rostlinku. Neustále ho totiž trápí poslední nevyřešený případ týkající se jisté paní Kelmotové. Co se tenkrát přesně stalo?Právě to nás má nejvíce zajímat. A naštěstí opravdu zajímá, i když scenárista tuhle detektivní
linii vyvíjí někdy poměrně kostrbatě. Klika, že scéna, kdy pan Holmes „věští“ v parku paní Kelmotové (spolu s krajinou zkázy z Hirošimy nejlepší scéna filmu), se odehraje relativně brzy. Na její závěr si však budeme muset počkat a to čekání docela stojí za to. Na druhou stranu se nelze zbavit dojmu, že její silný příběh, zahrnující i možná nebezpečnou učitelku klavíru, mohl klidně řešit kterýkoliv jiný detektiv. Tedy za předpokladu, že přistoupíme na to, že ho opravdu musel nějaký řešit.Tenhle Pan Holmes se nedostane do drsnější akce, nemá své „holmesovize“ (tj. představy,
jakými údery přemůže protivníka) a s nikým se nešpičkuje. Tenhle Pan Holmes totiž i prostřednictvím nastíněného příběhu svádí hlavně svůj velký boj se stářím. A rozhodně není naservírovan nijak odlehčeným způsobem (to i v případě Druhého báječného hotelu Marigold je to veselejší), ačkoliv se musí nechat, že schopnosti intuice a dedukce ho ještě neopustily a že se najdou počiny, které na stáří nahlížejí ještě nekompromisněji.Tento Pan Holmes navíc žije v polovině minulého století, což znamená, že už se stal legendou,
lidé ho poznávají a může si zajít do kina na film o sobě. V podstatě také proto, že kolega Watson jakožto spisovatel nelenil, byť si zřejmě v ledasčem vymýšlel (pamatujme, že fikce není realita!). Ian McKellen populárního hrdinu z knížek Sira Arthura Conana Doylea, dá se tvrdit, i přesto, že mu má v této verzi být těch třiadevadesát, docela přesně vystuhnul a fakt se nejde nepodivit nad tím, že si Sherlocka Holmese dosud nezahrál. Vedle pozměněného Hiroyukiho Sanady a Rogera Allama (viz také Dáma v dodávce) se tu objevuje Laura Linney (v kinech k vidění ve filmu Sully: Zázrak na řece Hudson). V roli hospodyně vlastně též pozměněná, neboť ve skutečnosti jí to hodně pořád sekne. Více než cokoliv jiného v této verzi překvapil maličký Milo Parker, jenž bude zanedlouho k vidění také v Sirotčinci slečny Peregrinové pro podivné děti.Pan Holmes se v tomto díle asi opravdu představuje v podobě, v jaké jsme jej dosud neměli možnost poznat. Nedá se však tvrdit, že by to bylo v dobrém slova smyslu. Určitě by bývalo neškodilo přidat alespoň dva nečekané twisty, protože bez nich se neobejde snad žádná detektivka, ani žádný líbivý mainstreamový biják. Takže bude nejlepší si zase rychle vzpomenout na Roberta Downeyho Jr. a jeho Sherlocka Holmese. Jasně, recenzovaný Pan Holmes se chtěl vydat jiným směrem. Nepochybně také kvůli tomu, že autorem předlohy není sám Sir Arthur Conan Doyle. Takže bude asi záležet na vás – pro někoho to bude chvályhodná snaha, pro někoho veliká troufalost. V každém případě se to dalo zpracovat efektivněji. Nejen tedy z toho důvodu, že takhle připomíná do značné míry spíše epizodu nějakého televizního seriálu typu Vraždy v Midsomeru a tak podobně.
FOTO: cinema.de
