Speciál: O filmu Červená

Mnozí dost možná netuší, do jakého oboru tuto ženu zařadit. A není divu, když i ji totalitní režim donutil opustit svou rodnou zemi. Zůstala vlastně akorát prostřednictvím filmu Poslední mohykán s Jaroslavem Marvanem, kde si zahrála menší roli Helenky, nicméně její jméno si diváci a divačky v titulcích přečíst nemohli. Už před odchodem do emigrace zažila věci dobré (spolupráce s Janem Werichem a Jiřím Voskovcem) i špatné (umučení matky komunistickou chátrou). V cizině pak naplno rozjela svou kariéru operní pěvkyně, díky čemuž má na kontě okolo 4 000 představení na jevištích po celém světě!

 

 

Soňa Červená se narodila 9. září 1925. Její otec založil známý kabaret Červená sedma, dědeček zase údajně ještě před Adolphem Saxem vynalezl saxofon. Jejím největším přáním bylo zpívat, a tak neváhala na začátku 60. let přejít přes přechod Checkpoint Charlie (pokud jste viděli Most špionů, dobře víte, o co se jedná) na správnou-SVOBODNOU stranu Berlínské zdi, i když to znamenalo, že už nikdy neuvidí svého otce. V Severní Americe se na delší dobu stalo jejím domovem San Francisco, kde sbor přimněla nastudovat Její pastorkyni od Leoše Janáčka, avšak ani na dalších štacích nezapomněla, odkud pochází.

Šla za svým velkým snem, jehož uskutečnění zkomplikovaly poněkud neklidné dějiny 20. století. Na jejím osudu ukazuje film zrůdnosti nacismu a především komunismu velmi působivě. Nepřekvapí, že jednou z jejích největších hrdinek zůstává Milada Horáková, kterou ve filmu proto na těch nechvalně proslulých záběrech z vykonstruovaného procesu také uvidíme i uslyšíme. Hlavní v pravém slova smyslu hrdinku však spatřujeme v Soně Červené, v jejímž případě by se dalo napsat, že vlastně platí ono rčení o tom, že všechno zlé je pro něco dobré.

Samotný tento počin velice zaujal nejen obsahem, nýbrž i technickou precizností. Kombinují se tu ukázky z představení, archivní záběry – včetně těch dosud neviděných, které rozhodně nebylo snadné získat – a natáčení z let 2005 (původně pro dokument Moje 20. století) a 2016. Všechno to výborně funguje i proto, že Olga Sommerová, jež mimochodem bude sama během říjnových voleb na kandidátce TOP 09, nechtěla koláž typu Proměny přítelkyně Evy, ale vypráví jednoduše – lineárně/chronologicky a nesmírně poutavě a účinně.

 

 

Velké dějiny našeho státu skutečně ovlivnily ty „malé dějiny“ Soni Červené. Dokázala si však na rozdíl od mnohých jiných zachovat čest a čisté svědomí, což ji spolu s četbou knih nadále těší. Stejně jako Medaile Za zásluhy, o které se film ovšem nezmiňuje. Název má totožný s přijmením své protagonistky, která si nikdy nenechala vzít češtinu a radost ze zpívání. I přes některá příkoří a nevídané paradoxy zůstala vlastenkou. Dokázala velké věci a do dnešních dnů si uchovala obdivuhodnou vitalitu. Skvělé, že dokument Červená existuje, protože o takovýchto odhodlaných, pilných, svědomitých, cílevědomých a inspirujících osobnostech by se prostě mělo vědět!

Rozhovory se Soňou Červenou a Olgou Sommerovou si můžete přečíst TADY.

FOTO: Aerofilms