Film Europe
Kategorie: Kino
Recenze: Obávaný
Autor: Tomáš Kordík -
Pod filmem je podepsaný Michel Hazanavicius, jenž kdysi získal prestižní sošku za poctu 
zvanou The Artist. Jenže ani on, ani herec Jean Dujardin toho prakticky nijak ku prospěchu své kariéře nevyužili. Na Obávaného (správný název by měl spíše být Obávaná) jsem byl hodně zvědavý nejen kvůli jeho jménu, ale i těm dalším třem. Jednak Stacy Martin, která ztvárňuje Annu Wiazemskou a která mě osobně ani tak nezaujala v Nymf()mance, jako v prazvláštním dramatu Mládí vůdce (minirecenze), kde si zahrála s režisérovou krásnou manželkou Bérénice Bejo, která se ve vedlejší roli (což je docela škoda, protože více detailních záběrů na její tvář by filmu prospělo) objevuje i v Obávaném.
Celý počin se pak soustředí na Jean-Luca Godarda – slavného filmaře, který ovlivnil spoustu
dalších tvůrců, včetně Quentina Tarantina, jenž podle jeho filmu Banda pro sebe dokonce pojmenoval svou dnes už zaniklou produkční společnost A Band Apart. Hazanavicius natočil Obávaného jako poctu režisérovi, který měl podobně jako mnozí další ve svém nadání své marné nálady, a mnohdy s ním nebylo snadné vyjít. Některé záběry, ba i celé scény odkazují na Godardovo dílo. Dojde tu však i na totální experimentování, což mě přivedlo k myšlence, že bude nejlepší pojmout tuto recenzi více ve stylu popisování bonusových sekcí (viz Ghoul, Mission: Impossible – Národ grázlů, Marťan, Šílený Max: Zběsilá cesta, Bohové Egypta, Deadpool, Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti, Král Artuš: Legenda o meči, Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta, Kmotr, Star Trek: Do neznáma, Lovec: Zimní válka, Kong: Ostrov lebek, Wonder Woman).
JE TEDY TŘEBA VAROVAT PŘED SPOILERY!
Takže, celý film je rozdělený do devíti kapitol plus Epilog. V první, nazvané WOLFGANG
AMADEUS GODARD, dává už nápadité představení postav za pomoci voiceoverů tušit, že nepůjde o nějakou klasickou biografii (odpověď na vaši otázku: extrému 8 hlav šílenství tenhle Obávaný nedosáhne). Zjistíme, že se natáčí film Číňanka a že jsou režisér Jean-Luc a herečka Anna zamilovaní. Užijeme si něco málo (černobílé) vkusné nahoty a důrazně nám bude naznačeno, že slavný režisér byl minimálně tehdy v 60. letech opravdu velikánský svéráz. Nejen proto, že klidně chodil pozadu, když chtěl.
Druhá kapitola byla pojmenována MAO JE PRO MĚ ŠPANĚLSKÁ VESNICE a už se od
filmařiny začíná obsahově stáčet více k politice. Mimo jiné dojde i na hlášku o tom, že je jako boty – existuje pravá a levá, ale někdy je lepší chodit bos. Hazanavicius tady začíná více poukazovat na to, abychom si všímali celkového rozložení mizanscény, a také předvede jednu dlouhatánskou kamerovou jízdu. ROZZUŘTE SE nás zavede na demonstraci, kde režisér občas potká nějaké své příznivce. A začnou se mu rozbíjet brýle. Tato kapitola prozradí, že by se ze všeho nejraději stal revolucionářem a uprostřed debaty se studenty, kde si připadá starý, přičemž staré lidi nemá rád, se během jeho monologu po kouskách objevuje v obraze následující text: „Pohyb objektu kolem ústředního bodu ho pravidelně vrací na stejné místo.“
V NEBEZPEČNÝCH ZNÁMOSTECH se zamyslí nad tím, jestli náhodou jeho filmy, které
později označí za braky, náhodou nepatří do jiné doby. Nejvíce však zaujme společná návštěva kina na dánské Utrpení Panny orlánské z roku 1928, přičemž ale paradoxně chybí tato známá krvavá scéna (není pro slabší povahy, neb tenkrát byla skutečně bodnuta komparzistka). S MAEM JE VŠECHNO KRÁSNĚJŠÍ se podíváme na jih Francie, kde se zfanatizovaný Godard zaslouží o zrušení ročníku festivalu v Cannes, který probírá i během orálního sexu se svou ženou, se kterou se později pohádá. „Dobili jsme festivalový palác za 30 sekund a ven nás dostanou akorát na zmrzlinu,“ prohlásí.
Šestá kapitola se jmenuje POHODOVÝ PETŘÍČEK a jedná se o ryze komediální a zároveň
nejlepší scénu filmu, ve které se všichni rozhádaní vrací i za doprovodu skladby Magic Moments autem do Paříže. ZACHRAŇ SE, KDO MŮŽEŠ přinese další nádherné záběry, nejen na Stacy Martin. Godard, jehož výborně hraje Louis Garrel, tu pak Židy označí za dnešní nacisty, jenže se do všeho zaplete a bude označen za „nejblbějšího z pročínských Švýcarů“. Hazanavicius tu následně předvede největší, ale přesto ospravedlnitelné kejkle s obrazem.
Děj pořádně posune PRVNÍ MOHYKÁN a k tomu nechá pro změnu, tak jako další dvě
kapitoly, vyniknout zvukaře. Dojde na založení skupiny Dzigy Vertova, která má přinést další velký zlom v Godardově tvorbě. Pocestuje se do Itálie za Bernardem Bertoluccim, což se ukáže býti špatným nápadem. Díky cestě do Prahy zazní čeština. Jean-Luc tam však bude sám, neboť manželka Anna natáčí s Markem Ferrerim film, ve kterém měla být nahá, ale nakonec není. Přesto si její představitelku nahou užijeme, jelikož Hazanavicius si tady dělá srandu de facto ze sebe i ze všech ostatních. ZABÍT GODARDA nejenže přinese další skvělé záběry, ale po hádce vygraduje jedním vcelku působivým momentem. EPILOG pak přináší menší změnu v Godardově vymšlení a zjistíme, co znamená pojem ‚kolektivního film‘.
Obávaný není film, který by rozděloval diváky na dvě poloviny (samozřejmě ve smyslu, že jedné by se líbil a druhé ne). Obávaný je totiž film, který se s největší pravděpodobností nebude zamlouvat nadpoloviční většině. Není to proto, že po celou dobu vyžaduje velkou diváckou pozornost, přičemž ani při ní se na první zhlédnutí nedá pochytat všechno (i když hlubší souvislost je nesporná). A nejde ani o to, že názory hlavní postavy jsou někdy fakt přes čáru … zvláště pokud nejste levičáci. Jde o to, že Obávaný rozhodně nepřináší zábavu, na kterou jsou zvyklí mainstreamoví diváci a v některých ohledech zachází Hazanavicius úplně zbytečně až příliš do artu. Alespoň, že film není tolik podbízivý jako The Artist, takže Oscara – byť tedy za cizojazyčný film – by eventuálně zasluhoval více. Ale co, takový je holt život na ponorce Redoutable. ;-)
FOTO: Film Europe
zvanou The Artist. Jenže ani on, ani herec Jean Dujardin toho prakticky nijak ku prospěchu své kariéře nevyužili. Na Obávaného (správný název by měl spíše být Obávaná) jsem byl hodně zvědavý nejen kvůli jeho jménu, ale i těm dalším třem. Jednak Stacy Martin, která ztvárňuje Annu Wiazemskou a která mě osobně ani tak nezaujala v Nymf()mance, jako v prazvláštním dramatu Mládí vůdce (minirecenze), kde si zahrála s režisérovou krásnou manželkou Bérénice Bejo, která se ve vedlejší roli (což je docela škoda, protože více detailních záběrů na její tvář by filmu prospělo) objevuje i v Obávaném.Celý počin se pak soustředí na Jean-Luca Godarda – slavného filmaře, který ovlivnil spoustu
dalších tvůrců, včetně Quentina Tarantina, jenž podle jeho filmu Banda pro sebe dokonce pojmenoval svou dnes už zaniklou produkční společnost A Band Apart. Hazanavicius natočil Obávaného jako poctu režisérovi, který měl podobně jako mnozí další ve svém nadání své marné nálady, a mnohdy s ním nebylo snadné vyjít. Některé záběry, ba i celé scény odkazují na Godardovo dílo. Dojde tu však i na totální experimentování, což mě přivedlo k myšlence, že bude nejlepší pojmout tuto recenzi více ve stylu popisování bonusových sekcí (viz Ghoul, Mission: Impossible – Národ grázlů, Marťan, Šílený Max: Zběsilá cesta, Bohové Egypta, Deadpool, Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti, Král Artuš: Legenda o meči, Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta, Kmotr, Star Trek: Do neznáma, Lovec: Zimní válka, Kong: Ostrov lebek, Wonder Woman).JE TEDY TŘEBA VAROVAT PŘED SPOILERY!
Takže, celý film je rozdělený do devíti kapitol plus Epilog. V první, nazvané WOLFGANG
AMADEUS GODARD, dává už nápadité představení postav za pomoci voiceoverů tušit, že nepůjde o nějakou klasickou biografii (odpověď na vaši otázku: extrému 8 hlav šílenství tenhle Obávaný nedosáhne). Zjistíme, že se natáčí film Číňanka a že jsou režisér Jean-Luc a herečka Anna zamilovaní. Užijeme si něco málo (černobílé) vkusné nahoty a důrazně nám bude naznačeno, že slavný režisér byl minimálně tehdy v 60. letech opravdu velikánský svéráz. Nejen proto, že klidně chodil pozadu, když chtěl.Druhá kapitola byla pojmenována MAO JE PRO MĚ ŠPANĚLSKÁ VESNICE a už se od
filmařiny začíná obsahově stáčet více k politice. Mimo jiné dojde i na hlášku o tom, že je jako boty – existuje pravá a levá, ale někdy je lepší chodit bos. Hazanavicius tady začíná více poukazovat na to, abychom si všímali celkového rozložení mizanscény, a také předvede jednu dlouhatánskou kamerovou jízdu. ROZZUŘTE SE nás zavede na demonstraci, kde režisér občas potká nějaké své příznivce. A začnou se mu rozbíjet brýle. Tato kapitola prozradí, že by se ze všeho nejraději stal revolucionářem a uprostřed debaty se studenty, kde si připadá starý, přičemž staré lidi nemá rád, se během jeho monologu po kouskách objevuje v obraze následující text: „Pohyb objektu kolem ústředního bodu ho pravidelně vrací na stejné místo.“V NEBEZPEČNÝCH ZNÁMOSTECH se zamyslí nad tím, jestli náhodou jeho filmy, které
později označí za braky, náhodou nepatří do jiné doby. Nejvíce však zaujme společná návštěva kina na dánské Utrpení Panny orlánské z roku 1928, přičemž ale paradoxně chybí tato známá krvavá scéna (není pro slabší povahy, neb tenkrát byla skutečně bodnuta komparzistka). S MAEM JE VŠECHNO KRÁSNĚJŠÍ se podíváme na jih Francie, kde se zfanatizovaný Godard zaslouží o zrušení ročníku festivalu v Cannes, který probírá i během orálního sexu se svou ženou, se kterou se později pohádá. „Dobili jsme festivalový palác za 30 sekund a ven nás dostanou akorát na zmrzlinu,“ prohlásí.Šestá kapitola se jmenuje POHODOVÝ PETŘÍČEK a jedná se o ryze komediální a zároveň
nejlepší scénu filmu, ve které se všichni rozhádaní vrací i za doprovodu skladby Magic Moments autem do Paříže. ZACHRAŇ SE, KDO MŮŽEŠ přinese další nádherné záběry, nejen na Stacy Martin. Godard, jehož výborně hraje Louis Garrel, tu pak Židy označí za dnešní nacisty, jenže se do všeho zaplete a bude označen za „nejblbějšího z pročínských Švýcarů“. Hazanavicius tu následně předvede největší, ale přesto ospravedlnitelné kejkle s obrazem.Děj pořádně posune PRVNÍ MOHYKÁN a k tomu nechá pro změnu, tak jako další dvě
kapitoly, vyniknout zvukaře. Dojde na založení skupiny Dzigy Vertova, která má přinést další velký zlom v Godardově tvorbě. Pocestuje se do Itálie za Bernardem Bertoluccim, což se ukáže býti špatným nápadem. Díky cestě do Prahy zazní čeština. Jean-Luc tam však bude sám, neboť manželka Anna natáčí s Markem Ferrerim film, ve kterém měla být nahá, ale nakonec není. Přesto si její představitelku nahou užijeme, jelikož Hazanavicius si tady dělá srandu de facto ze sebe i ze všech ostatních. ZABÍT GODARDA nejenže přinese další skvělé záběry, ale po hádce vygraduje jedním vcelku působivým momentem. EPILOG pak přináší menší změnu v Godardově vymšlení a zjistíme, co znamená pojem ‚kolektivního film‘.Obávaný není film, který by rozděloval diváky na dvě poloviny (samozřejmě ve smyslu, že jedné by se líbil a druhé ne). Obávaný je totiž film, který se s největší pravděpodobností nebude zamlouvat nadpoloviční většině. Není to proto, že po celou dobu vyžaduje velkou diváckou pozornost, přičemž ani při ní se na první zhlédnutí nedá pochytat všechno (i když hlubší souvislost je nesporná). A nejde ani o to, že názory hlavní postavy jsou někdy fakt přes čáru … zvláště pokud nejste levičáci. Jde o to, že Obávaný rozhodně nepřináší zábavu, na kterou jsou zvyklí mainstreamoví diváci a v některých ohledech zachází Hazanavicius úplně zbytečně až příliš do artu. Alespoň, že film není tolik podbízivý jako The Artist, takže Oscara – byť tedy za cizojazyčný film – by eventuálně zasluhoval více. Ale co, takový je holt život na ponorce Redoutable. ;-)
FOTO: Film Europe
