Falcon
Kategorie: Kino
Recenze: Black Panther
Autor: Tomáš Kordík -
S princem T’Challou ze zdánlivě chudého afrického státu Wakanda, ležícího někde u Jižního 
Súdánu, jsme se poprvé setkali v Občanské válce. Jeho otec byl zavražděn, a tak se brzy při rituálním obřadu stane králem. Pokud ho někdo nevyzve, což se samozřejmě stane. Jedná se o vůdce horského kmene M’Bakua, který ještě prohraje (samozřejmě nebude posledním vyzývatelem), a tak může nový král vyrazit s pomocí halucinogenní byliny na trip, kdy se setká se svým otcem, který mu prozradí nějaká moudra. Hlavně chránit vibranium, což je strašlivě cenný kov, který ve skutečnosti činí Wakandu obrovsky pokročilou zemí.
Proto vlastně není úplně marné, že Black Panther tentokrát není globální či přímo
meziplanetární nebo dokonce mezigalaktickou podívanou. Některé, resp. spíše mnohé zvyklosti však přesto sahají ještě do dávných dob. T’challa má coby Black Panther chránit všechno a všechny potřebné, zvláště pak z řad svého lidu (tak jako organizace Černí Panteři, se kterou jsme se mohli seznámit třeba v Komorníkovi). Najdou se tací, jako kupříkladu jeho bratranec Killmongen, kteří si předchozí větu vykládají po svém, což ale hned neznamená záporácky! Jeho úmysly rozhodně nelze považovat za nějak jó zlotřilé, takže kladné postavy vlastně ztropí „mnoho povyku pro nic“.
A že se tady těch postav objevuje celá řada. Skoro všechny jsou Afroameričané, což
pochopitelně ještě není důvod pro to, aby se film Středoevropanům nelíbil. Glory nebo Licks taky v každém případě stojí za zhlédnutí. Z bílých postav sehrají významnější úlohu akorát Everett Ross a Ulysses Klaue. Ale první jmenovaný patří k těm, bez kterých bychom se klidně obešli, zatímco úloha toho druhého jest taková dosti nevděčná. Obrovská škoda, protože Andy Serkis si to hodně užívá a navíc není digitální!!! Přesto, jelikož Rosse ztvárňuje Martin Freeman, dojde alespoň na příjemnou vzpomínku na Hobita.
Celý film přitom začíná hezky scénou v pokoji, během které ještě T’Challův otec T’Chaka
odhalí a zabije zrádce. Nicméně pak už je to víceméně jenom přehlídka předvídatelných pasáží a akčních scén bez režijního nápadu. Vysokorozpočtový Black Panther asi nebyl úplně počinem zrovna pro Ryana Cooglera (jasně, že opět obsadil Michaela B. Jordana), jenž některé zaujal s Fruitvale Station a s Creedem. Jak by to bývalo dopadlo, kdyby se režie chopil Tate Taylor? Na Černobílém světě dokázal, že černošské mentalitě rozumí a s Chadwickem Bosemanem spolupracoval na Get On Up – Příběhu Jamese Browna. To už se bohužel zřejmě nikdy nedozvíme.
Vrchol všeho (naneštěstí tedy v negativním slova smyslu) představuje závěr a jemu těsně
předcházející bitva, kde hodně z těch zbytečných postav dělá zcela zbytečné věci. Takže nám vznikne málo přehledný chaos, který nezachrání ani zuřiví nosorožci. Pointa závěrečné scény a projevu pak vyznívá značně kýčovitě, možná i rasisticky. Leč největší zklamání paradoxně představují vizuální efekty. Respektive takhle, celkově vzato jejich úroveň není marná, ale v některých scénách a záběrech je až příliš znát, že se natáčelo před greenscreenem!
Black Panther má výhodu v tom, že už za dva měsíce tu budou Avengers: Infinity War – patrně dosud vůbec největší Marvelovka, takže by se na něj mohlo poměrně rychle pozapomenout. Ani víceméně cameo Foresta Whitakera to nevytrhne. A pokud jste snad taky někde četli prohlášení typu „Black Panther tvoří historii MCU“, pak je raději berte s nemalou rezervou. Od ostatních komiksových blockbusterů se liší, to ano, leč není to zrovna v dobrém. Alespoň, že nám jsou představeni Danai Gurira, Letitia Wright a Winston Duke, jehož M’Baku přispěje několika pěknými vtípky. A jestli se teda na film stejně chystáte, tak ještě tradiční upozornění: ze sálu zase odejděte až po závěrečných titulcích.
FOTO: Falcon
Súdánu, jsme se poprvé setkali v Občanské válce. Jeho otec byl zavražděn, a tak se brzy při rituálním obřadu stane králem. Pokud ho někdo nevyzve, což se samozřejmě stane. Jedná se o vůdce horského kmene M’Bakua, který ještě prohraje (samozřejmě nebude posledním vyzývatelem), a tak může nový král vyrazit s pomocí halucinogenní byliny na trip, kdy se setká se svým otcem, který mu prozradí nějaká moudra. Hlavně chránit vibranium, což je strašlivě cenný kov, který ve skutečnosti činí Wakandu obrovsky pokročilou zemí.Proto vlastně není úplně marné, že Black Panther tentokrát není globální či přímo
meziplanetární nebo dokonce mezigalaktickou podívanou. Některé, resp. spíše mnohé zvyklosti však přesto sahají ještě do dávných dob. T’challa má coby Black Panther chránit všechno a všechny potřebné, zvláště pak z řad svého lidu (tak jako organizace Černí Panteři, se kterou jsme se mohli seznámit třeba v Komorníkovi). Najdou se tací, jako kupříkladu jeho bratranec Killmongen, kteří si předchozí větu vykládají po svém, což ale hned neznamená záporácky! Jeho úmysly rozhodně nelze považovat za nějak jó zlotřilé, takže kladné postavy vlastně ztropí „mnoho povyku pro nic“.A že se tady těch postav objevuje celá řada. Skoro všechny jsou Afroameričané, což
pochopitelně ještě není důvod pro to, aby se film Středoevropanům nelíbil. Glory nebo Licks taky v každém případě stojí za zhlédnutí. Z bílých postav sehrají významnější úlohu akorát Everett Ross a Ulysses Klaue. Ale první jmenovaný patří k těm, bez kterých bychom se klidně obešli, zatímco úloha toho druhého jest taková dosti nevděčná. Obrovská škoda, protože Andy Serkis si to hodně užívá a navíc není digitální!!! Přesto, jelikož Rosse ztvárňuje Martin Freeman, dojde alespoň na příjemnou vzpomínku na Hobita.Celý film přitom začíná hezky scénou v pokoji, během které ještě T’Challův otec T’Chaka
odhalí a zabije zrádce. Nicméně pak už je to víceméně jenom přehlídka předvídatelných pasáží a akčních scén bez režijního nápadu. Vysokorozpočtový Black Panther asi nebyl úplně počinem zrovna pro Ryana Cooglera (jasně, že opět obsadil Michaela B. Jordana), jenž některé zaujal s Fruitvale Station a s Creedem. Jak by to bývalo dopadlo, kdyby se režie chopil Tate Taylor? Na Černobílém světě dokázal, že černošské mentalitě rozumí a s Chadwickem Bosemanem spolupracoval na Get On Up – Příběhu Jamese Browna. To už se bohužel zřejmě nikdy nedozvíme.Vrchol všeho (naneštěstí tedy v negativním slova smyslu) představuje závěr a jemu těsně
předcházející bitva, kde hodně z těch zbytečných postav dělá zcela zbytečné věci. Takže nám vznikne málo přehledný chaos, který nezachrání ani zuřiví nosorožci. Pointa závěrečné scény a projevu pak vyznívá značně kýčovitě, možná i rasisticky. Leč největší zklamání paradoxně představují vizuální efekty. Respektive takhle, celkově vzato jejich úroveň není marná, ale v některých scénách a záběrech je až příliš znát, že se natáčelo před greenscreenem!Black Panther má výhodu v tom, že už za dva měsíce tu budou Avengers: Infinity War – patrně dosud vůbec největší Marvelovka, takže by se na něj mohlo poměrně rychle pozapomenout. Ani víceméně cameo Foresta Whitakera to nevytrhne. A pokud jste snad taky někde četli prohlášení typu „Black Panther tvoří historii MCU“, pak je raději berte s nemalou rezervou. Od ostatních komiksových blockbusterů se liší, to ano, leč není to zrovna v dobrém. Alespoň, že nám jsou představeni Danai Gurira, Letitia Wright a Winston Duke, jehož M’Baku přispěje několika pěknými vtípky. A jestli se teda na film stejně chystáte, tak ještě tradiční upozornění: ze sálu zase odejděte až po závěrečných titulcích.
FOTO: Falcon
