Recenze: Pašerák

 

 

Respektive takhle: v podstatě až do přečtení této monografie a zhlédnutí westernu, o kterém si více brzičko povíme, jsem nikdy nebyl velkým fandou Clinta Eastwooda, přestože v Hodném, zlém a ošklivém jest samozřejmě cool. V poslední době střídal úspěšné a působivé projekty (Americký sniper, Sully: Zázrak na řece Hudson) s málo působivými (Paříž 15:17), které však díky konceptu přeci jen měly něco do sebe. Lehce oldschoolový Pašerák ukazuje, že tahle ikona pořád ví, jak správně uchopit silná témata a rozhodně stále nepatří do starého železa.

Z tohoto pohledu je ovšem trochu zvláštní, že v Pašerákovi jej coby Earla Stonea poprvé spatříme v roce 2005. Jeho obchod s kytičkama prosperuje a za své pěstování denivek dokonce získá cenu. Eastwoodův pohyb tady naznačuje ledacos (nebo to byl z nějakého důvodu záměr?). Jenže pak se přesuneme do současnosti a rázem je všechno jinak. Možná i proto, že povětšinou nechodí, nýbrž řídí auto. Nedokázal se spřátelit s internetem, takže firma zkrachovala. Do toho mu dcera nemůže odpustit dávný prohřešek. Zato vnučka i bývalá žena by s ním často rády promluvily. Tu při jedné rodinné akci natrefí na týpka, který mu učiní nabídku, jaká se neodmítá. Prostě jenom bude vozit věci z bodu A do bodu B, za což se mu při splnění úkolu zaměstnavatel bohatě odmění.

Dobrý. Až na to, že se nejedná ani tak o věci jako o spoustu kilogramů kokainu a tím zaměstnavatelem je mexický drogový kartel. Námětem pro Pašeráka se stal novinový článek otisknutý v The New York Times v roce 2011. Pětaosmdesátiletý Leo Sharp si takhle přivydělával k důchodu, přestože byl vyznamenaným válečným veteránem. Ale jako takového jej přece nikdo nepodezříval, že?!? Ve scénáři Nicka Shenka, podepsaného rovněž pod Gran Torinem či vynikajícím Soudcem, nechybí humorné, ba až trochu absurdní prvky, ale pořád se pohybujeme v rovině uvěřitelnosti. Je skvělé, že nesklouzneme k nějaké laciné satiře!

Dočkáme se i serióznějších momentů (rodinných i pracovních), které rovněž fungují. A v podstatě všechny vedlejší postavy se nějakým zajímavým způsobem promítnou do děje, včetně Earlovi dcery, kterou si zahrála Clintova skutečná dcera Alison, kámoše Sala, a také bosse kartelu v podání Andyho Garcii. Zároveň se dočkáme divácky oblíbeného postupu, kdy odhodlaný policajt nahání sympatického zločince. Clint si tak zopakoval spolupráci s Bradleym Cooperem, přičemž výborná je scéna, kdy se ti dva potkají v motelu a posléze v bistru. Polda přitom neví, že mluví s osobou, kterou s kolegy (mezi nimiž nechybí Michael Peña) zběsile nahání.

Pašerák je současně i pozoruhodnou hereckou příležitostí pro představitele titulní postavy. Clint Eastwood se tedy objevuje před kamerou i za ní (jak jsme u něj za čtyřicet roků zvyklí) a opět dokázal naservírovat líbivý mix, který si užijí jak ryze popcornoví diváci, tak ti, kteří od filmu očekávají něco více, než jenom zábavu. Jediné, co by se mu dalo vytknout, je občasný vývoj některých událostí, což jde za scenáristou. A fakt, že i po tom dvanáctiročním skoku vypadá Clint pořád stejně. To jde za maskérkou. Nicméně to nelze brát jako nějaké veliké prohřešky, kvůli kterým by bylo nutné výrazně snížit hodnocení.

FOTO: Warner Bros.