Recenze: Voda pro slony

 

 

Celé je to orámované scénou, ve které přijde starý pán Jacob do cirkusu Vargas, kde vynadá pokladnímu za to, že nosí piercingy, a pak začne šéfovi vyprávět svůj příběh, který se odehrál v dávném roce 1931 a který začal i skončil nějakým průšvihem. Měl se stát veterinářem, jenže katastrofická událost zapříčinila, že přišel o všechno. Jedné noci naskočí do vlaku, který patřil „světským“ z cirkusu Benzini Bros. Brzy se setká s okouzlující akrobatkou Marlenou, která jest zároveň manželkou šéfa Augusta, jenž celý podnik vede pevnou, někdo by možná řekl spíše pokřivenou rukou. Vyznává heslo „pot, krev, bolest, sr*čky.“ August z vlaku Jacoba – na rozdíl od některých dalších – nevyhodí, místo toho z něj učiní veterináře. A jako takový se má starat o novou atrakci, kterou není nikdo jiný, než slonice Rosie. V celém cirkuse neexistuje chytřejší zvíře, natož člověk.

Vzpomínám si, že jsem si tenkrát v roce 2011 nechal tenhle film ujít, protože trailer i distribuční materiály naznačovaly, že půj o kýč jak bič. Ale pojďme postupně. Retrospektiva fungovala na jedničku s hvězdičkou v Titaniku … A ve Vodě pro slony funguje také velmi dobře. Úvod se starým Jacobem je napsaný skvěle, takže okamžitě vtáhne do děje. Akorát nedává žádný smysl, proč všechno vypráví Robert Pattinson a ne Hal Holbrook. Zřejmě se tak tvůrci rozhodli proto, že mladší z obou herců hraje hlavní roli. Jediné, co se tímto ukázalo, však představuje skutečnost, že režisér Francis Lawrence a někteří spolupracovníci evidentně nemají zvládnuté používání filmové řeči.

Dalším velkým nedostatkem je kamera Rodriga Prieta, který přitom vůbec není špatným „strojníkem“ (viz 25. hodina, Touha, opatrnost, Mlčení, ...). Ve Fridě některé scény podexponoval, čímž ponořil do tmy i herecké výkony a výrazně narušil pozornost diváků. Ve Vodě pro slony zvolil opačný extrém, tj. kýčovitě nablýskané záběry, které jdou ovšem ruku v ruce s přehnanou snahou o to, abychom byli naplno ponořeni do předvídatelného vyprávění s milostným trojúhelníkem, kde zvířata plní pouze úlohu divácky atraktivních rekvizit. Tohle se v Cirkusu Humberto opravdu neděje!  

 

 

Scenárista Richard LaGravenese na slibný začátek už nedokáže navázat. Naopak přidá nějaký ten nesmysl typu repliky: „Přijď s tím (obřím vícetunovým) slonem do mého stanu, ale nikomu o tom neříkej.“ Jindy zase zakomponuje náhodný objev (August se dozvídá o Jacobovi a Marleně) či tajemné setkání, o kterém nemůžeme s určitostí říct, jestli bylo skutečné nebo jen vysněné (Marlena přijde za Jacobem, když omývá Rosie). Zkrátka se nesnaží být výjimečný. Jeho načrtnutý vztah mezi Jacobem a Augustem není nezajímavý, ale stejně přesně nerozeznáme, proč si zrovna jeho ze všech zaměstnanců nejvíce oblíbil. A ta reakce po zradě se zprvu nedá považovat za adekvátní šéfovu charakteru. Ještě hůře dopadne vývoj vztahu mezi Jacobem a Marlenou. Přitom právě díky charakterům těchto tří postav mohlo být zaděláno na drama, které se zadře pod kůži. Jenže místo toho jsme dostali romantický biják, který měl řádně probouzet emoce, leč neprobouzí. Nutno podotknout, protože u filmu častokrát skoro všechno souvisí skoro se vším, že na tomto nedostatku má svůj značný podíl také režisér Francis Lawrence.

Voda pro slony přesto, jak naznačeno na začátku druhého odstavce, tak nějak splňuje, co se od ní čekalo. Obecně vzato se asi dá tvrdit, že si ho divačky užijí více, než diváci. A to jak vzhledem k jaksi ohleduplnějšímu vývoji příběhu, tak k samotnému závěru, který působí poněkud hořkosladce s cílem dojmout. Mnohem zajímavější by bylo, kdybychom dál sledovali starého Jacoba, jak se protlouká současností jakožto důchodce, který zažil první polovinu 20. století. Tím spíše, že jeho dřívější svět bylo možné za den postavit i složit. Voda pro slony se dostává do nadprůměru jenom díky povedené dobové atmosféře, nádherným kostýmům a trojici Reese Witherspoon, Robert Pattinson, Christoph Waltz. Jinak se bohužel jedná o tuctovější počin, na němž jest nejoriginálnější fakt, že vrahem není zahradník.

INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI NA BLU-RAY JSOU K DISPOZICI TADY

FOTO: cinema.de