Rozhovor: Jana Plodková … část DRUHÁ

 

 

FDb: Čtyři roky zpátky jste mně říkala, že máte nějaké náměty na eventuální vlastní scénář, ale že si zatím netroufáte žádný napsat. Změnilo se v tomhle směru od té doby něco?
Jana Plodková: Ne. Já nejsem trpělivá na psaní, jak jsem zjistila. Ale nikdy neříkej nikdy. Kdo ví, třeba se objeví nějaké téma, které mě zapikoluje u stolu.

A co kdyby přišla nabídka učit herectví? Třeba na konzervatoři nebo na JAMU, kterou jste sama studovala. Přijala byste ji?
Nepřijala, mám své práce tak akorát, abych stihla i žít. Navíc necítím se být zkušenostmi v pozici, že bych někomu mohla něco předat.

Kdysi jste hrála na letním táboře ve zhruba čtyřicetiminutovém filmu nazvaném O miliony. Vzpomenete si ještě na to natáčení?
Haha, tak to je výborný! Film O miliony bylo dobrodružné drama, ještě někde ho snad mam! Točili jsme poctivě, napsali to poctivě a přepoctivě jsme hráli.

Takže jste chtěla být herečkou už odmala? Nebo inspiroval vás k téhle profesi i nějaký konkrétní zhlédnutý film?
Nechtěla, nepřemýšlela jsem o tom. Je pravda, že mě bavilo sledovat filmy z třicátých let, ale nikdy to nepřerostlo v touhu jít hrát. Až díky mamce, která mě dovedla do jičínského K-Klubu, a Martinu Zajíčkovi, který mě vzal do dramaťáku a po roce se mě zeptal, jestli nechci zkusit přijímačky na školu. Nevím, zdali bez těchto dvou lidí by moje kroky směřovaly tímto směrem.

V únoru půjde do kin v Thajsku natáčený film Ostrov, který jste taky natáčela s Rudolfem Havlíkem. Mimochodem, viděla jste jeho Minutu věčnosti, která se točila na Islandu?
Tu jsem viděla a líbila se mi. I když je to film spíše pro fajnšmekry, není to masovka.

Na rozdíl od Ostrova …
No, to asi bude masovka. (smích)

 

 

(smích) A co byste prozradila o samotném natáčení v Thajsku?
Nevím, jestli takové vůbec ještě někdy zažiju. Jela jsem na pět týdnu do Thajska, kde jsem v životě nebyla. Tady se nosily roušky, rostla čísla a bylo to hektické. A my jsme odjeli do vylidněného Thajska, kde nebyla ani noha. Přiletěli jsme tam a teprve za týden otevírali hranice pro turisty. Ale do té doby tam bylo úplně prázdno, takže jsme zažili prázdné pláže, což už je dnes nepředstavitelné. Spolupráce s thajským štábem byla fantastická. Thajci jako národ, jak jsem měla tu možnost je poznat, jsou velmi empatičtí. Nějak jsme se vždycky dorozuměli, i když angličtina nebyla úplně perfektní. Například ostřič kameramana Vaška Tlapáka byl Thajec. A přesto to fungovalo. Bylo to vlastně něco mezi nebem a zemí. Pět týdnů jsme měli výsadu točit v teple, u moře, jíst dobroty, jít si po obědě zaplavat do moře ... To je opravdu zážitek na celý život. Film jsem zatím neviděla. Ale to, co se dělo tam, bylo naprosto fantastické, a jsem strašně ráda za to, že jsem nakonec jela a mohla to všechno zažít.

Který měsíc se teda Ostrov natáčel?
V listopadu 2021. Odjeli jsme posledního října, po premiéře Kurzu manželské touhy. A vrátili jsme se druhého prosince.

Je pravda, že thajská kinematografie je na velmi dobré úrovni …
Oni strašně makaj‘. Točí třeba do půlnoci a ve čtyři mají znova nástup. Velmi málo spí. Dokonce mají prý i ve smlouvě, že musí mít na place jedno nebo dvě piva. A opravdu jedou jako fretky. Někdo třeba řekl, že je na place něco potřeba a hned to tam bylo. Dost nenápadně běhají, ne hekticky. Například na českém place se stává, že když zkoušíme scénu, není tam klid na zkoušení, protože každý si chce dělat svoji práci. Osvětlovači, maskérky, kostymérky, rekvizitáři si to chtějí připravit a my nemáme klid na zkoušku, všichni nahlas mluví. V Thajsku taky mluvili, ale já je neslyšela. Jsou tiší a jemní. To mě překvapilo.

Vyhovuje vám, když se dělají zkoušky ještě před samotným natáčením?
Jo, já to mám ráda, protože si potřebuju ujasnit míru hraní, jestli se jedná o větší míru stylizace či naopak civilního herectví, ujasnit si vnímání vlastní postavy v celém kontextu, ... To mě baví. Od doby, co jsem natočila svůj první film, se postup práce změnil. Tehdy, jako příklad dám film Protektor a Marka Najbrta, jsme se nejdříve potkali na place, nazkoušeli jsme scénu, a pak měly prostor kamera a světla, protože věděly, jak to bude vypadat. My jsme se mezitím chystali v kostymérně a maskérně, a pak jsme se vrátili a natočili jsme to. Ale teď se to z nějakého důvodu obrátilo. My jako herci přijdeme do připravené kamery a do světel, čímž už jsme předem omezení. Mám pocit, že to není ušetření času, naopak se může zjistit, že se herecky nabízí nějaká nová situace, která najednou už neštymuje ani se světlem, ani s kamerou. Je to takový podivný trend a je to hrozná škoda, jelikož si tím často připravujeme půdu pro pěkný stres.

Předpokládám, že se do Thajska budete chtít po těchto zážitcích brzy vrátit, navzdory třeba těm nebezpečným housenkám …
Ty tam byly! Ale určitě bych to tam chtěla procestovat s Filipem (Žilkou, partnerem Jany Plodkové – pozn. aut.). Zřejmě bych ho nevzala na to samé místo, jelikož Thajsko je již turisticky plnohodnotné a především pláž Railay Beach, kde jsme byli ubytování, se hemží loděmi, velkým množstvím lidí a hlavní ulice je do ranních hodin okupovaná hlasitou hudbou. Zajímalo by mě, zdali sami Thajci touží po takové disco noci nebo to vše dělají kvůli poptávce turistů, aby vydělali na živobytí. Raději bych tedy zamířila tam, kde se setkám s místní kulturou, někam do klidu. Místa bez většího počtu lidí bude čím dál těžší najít. Je nás osm miliard.

 

 

Další film, ve kterém vás uvidíme, se jmenuje Němá tajemství. Co tam hrajete za roli?
Hraju tam Eriku, manželku hlavní postavy, kterou hraje Marián Mitáš. Stane se mu nehoda a tím, že je to kriminální drama, jsem i já vyšetřovaná, zdali jsem ho nezabila. Jsem na to zvědavá. Film otvírá mně do té doby neznámé téma o afázii (v současnosti jí bohužel trpí např. Bruce Willis – pozn.aut.), kdy vlivem úrazu či mozkové mrtvičky pacient ztrácí schopnost komunikovat s okolím. On nerozumí okolí, okolí nerozumí jemu.

Brzy bude uveden seriál Dobré ráno, Brno! V jedné epizodě dělá hlavní ženská postava, kterou hraje Zuzana Zlatohlávková, konkurz na roli ve filmu, který režíruje Robert Sedláček. Ale dopadne to tak, že roli nakonec dostane Jana Plodková. Ptal se vás Jan Prušinovský, anebo to byla z jeho strany vlastně taková pocta vám?
Honza mi ještě před natáčením psal, zdali bych si sebe nechtěla zahrát. Bohužel došlo k přepsání a k natáčení nedošlo. Ale těší mě, že tedy i tak v díle figuruju! Na celý seriál se moc těším, baví mě způsob, jakým Honza pracuje a co přináší do svých filmů a seriálů.

V jakém dalším filmu vás ještě budeme moct vidět?
S Jitkou Rudolfovou jsme natočily romantickou komedii, která zřejmě do kin zamíří už v dubnu. A čeká mě jedno natáčení, na které se těším tak, že se kvůli němu naučím italsky.

PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY

FOTO: CinemArt