Speciál: Tři dny na Rock For People 2025 … ČTVRTEK

 

osvícený Park 360

Tak je to tady. Po roce přicházejí vždycky nejen Vánoce, ale taky precizní Rock For People. Po své loňské premiérové účasti jsem měl na tenhle festival jenom slova chvály, takže nebyl důvod se letos netěšit. První den jsem si z vícero důvodů musel nechat ujít. Jedním z nich byla nutnost zpracovat rozhovor s Terezou Sklenářovou, což jsem stejně nestihnul. Z vícero důvodů budu muset vynechat taky sobotu, takže mě mine koncert Linkin Park s novou zpěvačkou Emily Armstrong, se kterou to tahle vzhledem ke známým okolnostem pred časem už pomalu odepsaná skupina vyhrála. Jistě i hit The Emptiness Machine zapříčinil, že ve třicetileté historii Rock For People zahrají právě oni za vůbec nejvyšší honorář! Každopádně věřím, že všechny povinnosti během soboty stihnu a budu moct přijet zpátky na speciální nedělní narozeninový den.

Cesta na festival sice není prach a štěrk a udusaná hlína, nicméně pro mě letos nevede po dálnici, což znamená, že když natrefím na kamion, pravděpodobně jej nebudu moct cca třicet kilometrů předjet. Ale snad se to nestane. No, zhruba půl kilometru po poslední pohodové možnosti předjíždět dojíždím kamion, za kterým se táhnu těch třicet kilometrů. „Možná jsem se mohl stavit pro proslulý Hořický trubičky,“ říkám si, když trčím v Hradci Králové v koloně. Po tomto bezmála dvacetiminutovém zdržení přijíždím k Parku 360, kde si nejprve potřebuju vyzvednout akreditaci. Hlídač u brány mně ukazuje, kde mám zaparkovat, tak tam zaparkuju. Jen vypnu motor, přibíhá hlídačka a říká, že tam nesmím zůstat zaparkovaný déle než čtvrt hodiny. Říkám jí, že tak dlouho vyzvednutí akreditace skoro určitě trvat nebude. Udělám deset kroků a úplně jiný hlídač na mě volá, že musím do patnácti minut odjet. Říkám mu, že tak dlouho vyzvednutí akreditace skoro určitě trvat nebude. Udělám deset dalších kroků a už vidím, jak ke mně přichází zase úplně jiný hlídač s úplně jinou hlídačkou a říkají to, co už jsem slyšel dvakrát. Nikdo však nedodá, proč se nemůžu zdržet dýl. Je možné, když všichni tolik naléhali, že kdybych do 15 minut neodjel, vybouchnul by celý vesmír? To bych nerad! „Akce akreditace“ nakonec trvá méně než 400 sekund.

Po roce musím zaparkovat na stejném parkovišti, protože ostatní jsou plná. Bohužel jsem nestihnul ani Vypsanou fiXu, ani skupinu Dead Poet Society, která se prý nezáměrně jmenuje téměř totožně jako tenhle nejhorší film věhlasného Petera Weira. Každopádně, dneska jsem tady z jednoho jediného důvodu a tím jsou Slipknoti, jejichž show startuje ve 21:20!!! Včera jsem psal ostražité Daniele z loňska, jestli na Rock For People letos zase bude. Nejenže tady je, tentokrát navíc neřeší parkoviště, nýbrž místo, kolem kterého budu víckrát za den procházet. Záhy se teda potkáváme a dlouze zapovídáme. Protože pochází z Ostravy, řeč jde i o festivalu Colours of Ostrava, o atletickém meetingu Zlatá tretra, na který rád jezdil Usain Bolt, o jejím sousedovi Jarkovi Nohavicovi, který se holt asi nikdy nevzdá svého vyznamenání od válečného bolševického zločince, a samozřejmě taky o Štěpánovi Kozubovi, Beatě Hrnčiříkové a Divadle Mír. Dozvídám se i věci, které jsou realizovatelné patrně jenom v Ostravě. Nechci je nikde šířit, poněvadž ne vždycky jsou zrovna příkladné, takže jenom nevěřícně kroutím hlavou.

 

 

Minula osmá večerní, tudíž kolem sochy evokující vcelku nechvalně proslulou scientologickou sci-fi Bojiště Země (viz obrázek před tímto odstavcem) vyrážím na ČT Art Stage si poslechnout Arrows in Action, jejichž frontman má takhle naživo dost podobný hlas jako Edward Norton. Obecenstvo si roztleská a ptá se, kdo je zná. Ozve se hlasitý jásot, což se ale na Rock For People děje v podstatě všude a pořád. Blíží se začátek Slipknot koncertu, tak se přesouvám zpátky. Přes den jsem potkával celou dlouhou řadu lidí, kteří hrdě nosí triko devítičlenné (resp. v posledních rokách ten počet členů mírně hapruje) „úderky“ z iowského hlavního města Des Moines, zatímco triko Linkin Park vidím na jediné osobě. Trasa vede kolem Tesco Stage, tedy té druhé největší, kde zrovna hrají temní Lorna Shore, které si vskutku stačí poslechnout jenom z dálky. Nedaleko od KB Stage míjím dva týpky, co mají na krku ceduli s nápisem „free hugs“ neboli „obětí zdarma“. Nemám zájem. Cílem je přijít s dostatečným předstihem, abych si zabral kvalitní flek co nejblíž u pódia.

Do začátku show zbývá 30 minut, leč nejpřednější místa už jsou zabrána. Čert by to spral! Daří se mně projít ještě trochu blíž, ale lepší plac než ten, který se nachází necelých dvacet metrů od stage, prostě už ukořistit nejde. V lednu 2026 to bude dvacet roků, co jsem Slipknot, tradičně vystupující v maskách, při pokecu u kámoše objevil. Od té doby jsou mojí suverénně nejoblíbenější skupinou, jejíž aktuální složení je: Corey Taylor (zpěv), Shawn „Clown“ Crahan (perkuse), Mick Thomson (kytara), Jim Root (kytara), Alessandro Venturella (baskytara), Michael Pfaff (perkuse), Sid Wilson (DJ), Eloy Casagrande (bicí). V ČR vystoupí celkově poosmé. Corey měl před rokem přijet se svým sólovým projektem, leč hodku a půl před začátkem koncert zrušil. Čekání na 21:20 se neskutečně vleče, ale nemůže být nejmenších pochybností o tom, že se mnohonásobně vyplatí.

 

momentka z koncertu skupiny Slipknot

Na koncertě Slipknotů jsem dohromady počtvrté. V roce 2022 hráli v O2 Areně prakticky jenom ty největší nářezy. Tentokrát se jedná o průřez všemi deskami od Slipknot /např. Wait and Bleed/ a Iowy /např. The Heretic Anthem/ přes Vol. 3: (The Subliminal Verses) /např. Duality/ a All Hope is Gone /např. Gematria (The Killing Name)/ až po .5: The Gray Chapter /např. The Devil in I/, We Are Not Your Kind /např. Unsainted/ a The End, So Far /např. Yen/. Dva roky zpátky na Rock For People nebyli Slipknot v kompletní sestavě. A Clown nedorazil ani letos. Na evropské turné sice odjel, jenže se kvůli rodině musel vrátit do Iowy. Slipknot mají naši zemi evidentně rádi. Corey tentokrát během těch devadesáti minut nejednou děkuje v češtině!!! Tak snad budou brzy zase komplet zpátky. Čtvrteční „gig“ na Rock For People stál rozhodně za to. A kdyby hráli nonstop tři hodiny, jako o tři dny později budou Guns N’ Roses, sotva by se někdo z přítomných zlobil. Akorát zamrzí, že poté, co se utvořil velikánský mosh pit, jsem byl nucen se posunout za týpka, který byl široko daleko jediný vyšší než já, což mě vlastně překvapilo.

Po koncertě se procházím kolem pódia a nejdříve slyším: „Kdo ztratil mobil?“ Pak následuje: „Tady je ztracená občanka!“ A ve finále: „Kdopak ztratil botu?“ Ohlédnu se a skutečně vidím návštěvníka festivalu, kterak nad hlavou drží čísi obuv. „My máme jenom jednu,“ ozve se opodál dívčí hlas. „Tak ne. Tak to není naše,“ pokračuje, když návštěvník s botou přijde blíž. Záhy jsem požádán o fotku. Tedy, ne že by se chtěl někdo fotit se mnou. To dvě slečny a jeden chlapík se chtějí společně vyfotit. Jde o Naomi, Adama a Týnu. Dáme se do řeči. Prostřední jmenovaný má o hudební scéně výborný přehled. Dokonce přichází s informací, že Systém of a Down budou letos po dlouhé pauze znova koncertovat. Pecka! Příští rok by třeba mohli přijet do Hradce. Po půl hodině si jdeme všichni svojí cestou, protože den na Rock For People ještě nekončí, přestože už je noc.

Mířím si proto poslechnout Jiluku (nikoli Jitunku). Tvrdá muzika, jen co je pravda. Po koncertě letí do davu bicí paličky, což vlastně může být docela nebezpečné. Přesouvám se na Conference Stage na akci zvanou Klubovna pouštěčka & DJ Nagano. Tady zaznívají dávné hity jako je třeba tento. U „pláže“, čili místečka, kde se chodí po písku, si lze zabubnovat, čehož zrovna využívá týp, co si od diváků vysloužil za své umění veliký potlesk, ale podle všeho je to jejich dobrý kámoš. Pokračuju do Comfy zóny, protože vím, že je tam ohýnek. Přeci jen takhle kolem 1:30 je docela zima (a mně se navíc nechce lovit z báglu mikinu). Dávám se do řeči s moc fajn Kristýnou. Záhy přichází její polský přítel, co umí anglicky. Slušnou chvíli se bavíme o hudbě či fotbalistovi Robertu Lewandowskim (který opravdu není příbuzný s herečkou Simonou Lewandowskou), načež odcházejí. A já se taky chystám. Prochází se kolem Táborák Stage, kde se v maximální pohodě hrají české klasiky. Zakončit festivalový den poslechem a zpěvem Slavíků z Madridu se zhruba stovkou ukázkově zrelaxovaných lidiček? Mnoho lepších způsobů asi ani neexistuje.

PÁTEK NA ROCK FOR PEOPLE

FOTO: Tom Kordík, Rock For People