Speciál: Tři dny na Rock For People 2025 … PÁTEK

 

Park 360 v noci

Dopoledne si na parkovišti beru z auta věci a před cestou do areálu potřebuju napsat ještě dvě SMS. U protějšího auta stojí dva kluci, odhadem tak něco přes dvacet, z nichž jeden s největší pravděpodobností trhnul světový rekord v počtu vyslovení slova ‚kámo‘. Během pěti minut ho řekne tak stopětatřicetkrát! „Kámo, kámo, podivej se na tohle video, kámo.“ Nebo: „Ty jo, kámo. Mně zapadly klíče mezi sedačky, kámo.“ A pak: „Kámo, kámo. To jsem ti vlastně ještě neřikal, kámo. Ale je to fakt hustý, kámo.“ Ještěže jsem si rozmyslel svůj záměr vypravit se na ranní akci Special guest, protože bych přišel o celou tuhle „kámo epizodu“. Doprovodný program Redaktoři – Osmdesátky pohledem televizního zpravodajství si však ujít nenechám. Jedná se o sérii krátkých dokumentíků, ze kterých se každý soustředí na redaktora Československé televize v poslední bolševické dekádě. Pavel Dumbrovský či Eva Kotvová na kameru osobně promlouvají a my si znova položíme otázku, jak se mohlo stát, že u nás ti bolševičtí hlupáci vládli přes čtyřicet roků?!?

Přebíhám na Conference Stage, kde začíná akce nazvaná F-Talk – Jsme opravdu slyšet? Řeší se, jestli společnost zajímají názory mladých. A řeší se to způsobem, který mě přinutí si záhy jít pokecat s ostravskou kamarádkou Danielou, co tady pracuje jako ostraha. Při míjení Tesco Stage poslouchám českou bandu Hentai Corporation. Nejsou špatní. Po jedné hodině odpolední následuje přesun ke KB Stage, kde zahrají metaloví Seven Hours After Violet s baskytaristou Shavem Odadjianem, který je pochopitelně zároveň členem System of a Down. Takže je přímo povinností se jít podívat. Drsná hudba v kombinaci se zpěvem robustního Taylora Barbera, který díky své postavě v pohodě dává i ty nejnáročnější pasáže, mě baví. Přestože znova připomíná, že spousta skupin je zaměnitelných, protože se prezentují hodně podobnou muzikou. Slipknot z tohoto VÝRAZNĚ vyčnívají. Jsou originální a univerzální v tom, že Coreyho texty si může každý interpretovat dle svých životních zkušeností.

Dívám se na net na články kolegů, kteří se primárně zabývají hudbou. Natrefuju třeba na ten, ve kterém se píše, že „Slipknot zahráli ve stejný den jako Avenged Sevenfold“, potažmo že „Corey během Slipknot koncertu rapoval“. WTF?!? No, a kdo je vlastně ještě originální? Přece Horkýže slíže. Akorát si nejsem jistý, jestli výhradně v kladném slova smyslu. Jejich pětačtyřicetiminutovka začíná ve dvě odpoledne a je o ni velký zájem. Částečně se překrývá s vystoupením Marušky Rottrové, takže odcházím o něco dříve, což vyžaduje urputné prodírání zdivočelým davem. Další debata, která mě zajímá, nese název Headliner půda: Pravda o Rock For People. Během ní promluví Jaroslav Špulák, co napsal o festivalu knihu, a taky Márdi z Vypsaný fiXy. Bohužel nějakou dobu stojím dost na straně, kde není pořádně slyšet. Tím spíše, že z nedaleké Tesco Stage o sobě hlasitě dávají vědět metaloví Švédi Imminence. Každopádně, řeč jde třeba o vichřici z roku 2012 či o temných zálibách anglických The Prodigy, kteří rozjeli v Hradci Králové svou show nejen loni, nýbrž taky v roce 2018.

 

Maruška Rottrová

Najednou je 16:30, což znamená, že hlavní stage bude v následující hodině patřit Ewě Farne. Hodně se psalo o tom, že si zazpívala svoji vlastní písničku s Dua Lipou na jejím pražském koncertu. Ewa říká mezi písničkami hodně úsměvných věcí. S sebou má i tanečnice, tanečníky a vokalistky. Vzpomínám si na svůj rozhovor s ní z února 2020, cca dva týdny před prvním pandemickým lockdownem. Zazní její známé hity, včetně Boků jako skříň, Těla či tohoto songu, který doprovází závěrečné titulky zdařilého dramatu Vlny. Song je to povedený, leč vzhledem k tomu, o čem film vypráví, k němu vlastně není nejvhodnější. „A teď chci, abyste všichni zvedli ruce. Je mi jedno, jestli v nich máte telefon nebo pití nebo ceduli s nápisem ‚UKAŽ KOZY‘,“ říká Ewa v jeden moment a já ještě netuším, že zhruba o osm hodin později uvidím tuhle ceduli v rukou jedné holčiny. „Ukaž kozy“ na ni volají i za mnou stojící týpci, načež Ewa podotýká, že po dvou dětech je ukazovat nebude. No jo, na Rock For People je zkrátka vždycky veselo.

Následuje trocha volna, které vyplňuju přípravou na další dny a samozřejmě taky pokecem s Danielou. Říká, že se už druhý den řeší, že si ochránci přírody vymysleli, že na jednom z parkovišť hnízdí supervzácní motýli, kteří se mají vylíhnout. Na jejich kuklách teď stojí zaparkovaná auta, což bude nutné ocenit tučnou pokutičkou. Podle všeho se jedná o parkoviště, na kterém stojí i moje auto, akorát v jiné části. Zvláštní, že o té motýlí supervzácnosti nikdo nikdy nikoho dopředu neinformoval. Protože stojíme před presscentrem, nelze si nevšimnout dovnitř neustále vlétajících ptáčků. Nejsem ornitolog, ale určitě to nejsou kondoři. Z mostu sleduju koncert skupiny In Flames, ale nadšení, které se line z oblasti pod pódiem, tak docela nesdílím. Daniela říká, že se hodně těší na Skilleta a hlavně na The Living Tombstone, kteří začali koncertovat teprve v nedávné minulosti a jejichž song zní třeba v počinu Pěti nocích u Freddyho, o kterém mně moje uvedená ostravská kamarádka s nadšením vypráví. Respektive vypráví o hře, podle které vzniknul. Každopádně, koncert téhle „grupy“ začíná až s úderem půlnoci.

  

 

Teď je čas na Luvcat, která malinko vypadá jako Tereza Sklenářová, se kterou jsem dělal ten rozhovor, který potřebuju během soboty dokončit a zveřejnit. To je jeden z důvodů, proč budu muset odjet. Luvcat je moc fajn, stejně jako Tereza. Jistě si to myslí i ostatní přítomní, ačkoli během momentu, kdy tahle rodačka z Liverpoolu (tedy města, které dalo světu i Johna, George, Paula a Ringa) zahlásí, že následující písnička je o manželce, která svého manžela pomalu otravuje arsenem, někteří znejistí, potažmo se lehce křečovitě usmějí. Lidí kolem sebe vidím fakt hodně, přestože ve stejné době na KB Stage koncertují Sex Pistols s Frankem Carterem, neboli třetí z letosnich headlinerů. Na to, že Luvcat dorazila z Vídně až půl hodiny před svým vystoupením, předvedla parádní, profesionální výkon, za který byla po zásluze odměněna hlasitým potleskem a jásotem.

Z velké dálky si jdu na chvíli poslechnout Sex Pistols. Odnáším si jen to, že Frank Carter vyzval obecenstvo, aby vytvořilo jeden velký mosh pit namísto několika menších. Razím zpátky na ČT Art Stage, kde se představí Kat Von D – krásná brunetka s mexickými kořeny, která se neprosadila jen v hudbě, ale taky v televizi či v kosmetickém průmyslu. Logicky nelze nevyzdvihnout její práci tatérky, neboť trvale ozdobila kůži i některých světoznámých celebrit. Její vystoupení je skvělé, znamenité! Ač jsem především metalista, těším se, až si zase poslechnu doma její skladby, nejen tu s názvem Vampire Love. V jeden moment mně dokonce Kat Von D posílá vzdušný polibek, což je skoro stejně působivý zážitek, jako když se na mě při natáčení filmu Underworld: Krvavé války usmála Kate Beckinsale!!! Nedlouho poté startuje na tom samém místě představení Octopussy v podání Prague Burlesque, které se dá nejlépe charakterizovat jako vysoce vkusná oslava krásy ženského těla. Nelze nedoporučit!!!

While She Sleeps jsou rozhodně poslouchatelní, leč kroky většiny míří po Octopussy na E2 Stage, která patří The Living Tombstone. Dav je obrovský, takže jdu raději vše sledovat, lépe řečeno poslouchat, z mostu. Konstatuju, že hudba je to dobrá, načež si jdu do presscentra nachystat pracovní věci na druhý den, resp. už na dnešek, protože sobota před hodinou začala. Při této příležitosti si neplánovaně vyslechnu debatu přítomných hudebních novinářů, která se týká nejen kvality dosavadních vystoupení headlinerů (po kterých vždycky následuje cool ohňostroj). Jeden z principu kritizuje úplně všechno a úplně všechny. Jeho sympatická kolegyně je o poznání vstřícnější a objektivnější. Ve spoustě věcí s ní nelze nesouhlasit. Každopádně, blíží se druhá ranní a to znamená udělat před odjezdem poslední zastávku. Ne, nejde o močení, nýbrž o show Perturbatora, který se hlásí k odkazu Goblinů (Suspiria) či Johna Carpentera. Skutečně to nezapře. Zdržím se ale jen dvacet minut, protože během dne bude potřeba udělat hromadu práce, abych se mohl na neděli vrátit. Domů stejně přijíždím za rozbřesku, což evokuje Twilight, ale to sem nepatří.

NEDĚLE NA ROCK FOR PEOPLE

FOTO: Tom kordík, Rock For People