Fero Fenič

Fero Fenič (rodným jménem František Fenič) se narodil 20. března 1951 v Nižné Šebastové, okres Prešov. Je to scénárista, režisér a producent slovenského původu. Vyrostl v rodině zemědělců jako poslední z pěti dětí. Po maturitě na střední škole v Prešově začal v roce 1969 studovat žurnalistiku na FF Univerzity Komenského v Bratislavě. Tuto školu studoval tři roky a poté se přihlásil na Katedru dokumentární tvorby FAMU v Praze. Od spolužáků se odlišoval pohledem na svět a smyslem pro stylizaci a vizualitu. Není tedy divem, že již jeho studentské práce byly oceňovány na studentských filmových festivalech (například dokument z 3. ročníku [film=39603]Jak se pan Kralevič stal Králem[/film]). Právě i díky tomu získal v roce 1977 roční stipendium na nejstarší filmové škole světa, na římské Centro sperimentale di cinematografia. Zde mimo jiné napsal diplomovou práci a zdokonalil se v italštině. V roce 1978 ukončil studium na FAMU a absolvoval roční vojenskou základní službu v Československém armádním filmu jako asistent režie a poté se stal v letech 1979-1985 zaměstnancem Štúdia krátkých filmov Slovenské filmové tvorby v Bratislavě-Kolibě. Zde natočil řadu, výhradně autorských, dokumentů. Profesionálním debutem byl snímek [film=34565]Diadém[/film], jež byl oceněn jako nejlepší snímek roku a [film=35140]Tam a zpět[/film], snímek, který se do kin dostal až po roce 1989 a roku 1990 jej ocenili jako nejlepší dokument let 1969-1989 mezi zakázkovými filmy. Pro Slovenské televizní studio Bratislava realizoval krátkometrážní a středometrážní snímky. Zde vznikl i jeho první hraný film [film=39604]Břehy něhy[/film]. I tento snímek čekal na uvedení několik let. To již ale debutoval s celovečerním hraným snímkem [film=7223]Džusový román[/film] ve Filmovém studiu Barrandov v Praze. Vzhledem k tématu, jímž se snímek zabývá (příběh dvou mladých lidí, kteří řeší dívčino nechtěné otěhotnění a rodina donutí dívku k interrupci), se i tento snímek dostává do kin až po listopadu 1989. Z filmového studia Koliba byl propuštěn a živil se v letech 1985-1989 díky svým jazykovým znalostem jako průvodce cestovních kanceláří. V letech 1988-1989 mohl v Krátkém Filmu Praha natočit dokument Vlak do dospělosti. I tento snímek čekal na uvedení do roku 1990. S Evženem Plítkem napsal scénář ke svému druhému českému hranému filmu a nastoupil v letech 1989-1990 do Filmového studia Barrandov. V letech 1990-1994 působil na výzvu studentů jako vedoucí pedagog na Katedře dokumentární tvorby FAMU. Postupně se však rohodoval, že založí vlastní filmovou a televizní produkční společnost jako základnu nezávislé dokumentární tvorby. V roce 1991 tak vzniká FEBIO, s. r. o. (FEničův BIOgraf) a lze ji označit za fenomén české polistopadové dokumentaristiky. Společnost od svého vzniku vyprodukovala přes 1200 dokumentů pro 4 celoplošné televize a jiné objednatele a shromáždila 155 režisérů a režisérek. První díly GENu sledovalo přes 60% diváků a stalo se tak vnitřní konkurencí České televize. Fenič totiž dokázal natočit dokumenty s minimálním počtem členů štábu, svižně, ale s důrazným akcentem na autorské vidění, respektive odpovědnost autora. Prvním cyklem (prvních 20 dílů vzniklo pro Krátký film a magazín Kanafas) bylo [film=97633]Oko - pohled na současnost[/film]. Natáčeno v letech 1992-1996, 1999-2000, celkem 123 dílů). Druhý cyklus, tentokrát krátkých portrétů Čechů, kteří vynikli v nějakém oboru na mezinárodní úrovni, je [film=87231]GEN[/film] (Galerie Elity Národa, natáčeno v letech 1993-1994 a 2001-2002). Tento cyklus zachytil 182 osobností různých oborů. Ne všichni oslovení na portrét přistoupili. Přesto vznikla audiovizuální databanka nevyčíslitelné hodnoty. Za zmínku jistě stojí také to, že prvních 100 portrétů zachycuje i knižní podoba. Na cyklus GEN navazoval obdobný cyklus [film=87229]GENUS[/film] (natáčený v letech 1995-1996), který zachycuje 99 českých životů i lidí méně známých. Následoval seriál [film=94243]Jak se žije...[/film] (1997-2001, 169 dílů), Zpověď (1999-2000, 2003-2004, 58 dílů), Okno k sousedům (1998, 13 dílů), Slovenské okno (1999, 6 dílů). Dále také série pro ministerstvo práce a sociálních věcí, vysílané v České televizi Táta jako máma (2006, 9 dílů) a Velcí a malí (2007, 5 dílů). Natočil také cestopisný cyklus [film=46646]Cestománie[/film] (1999-2006, 267 dílů). Tento celek byl oceněn na Tourfilmu 2003 jako nejrozsáhlejší pořad tohoto typu v dějinách českých televizí. I přes velký úspěch cyklu nedošlo v roce 2004 k další dohodě s Českou televizí a cyklus se začal vysílat na TV Nova, kde pokračoval pod názvem Nová cestománie. I tento cyklus se dočkal knižního vydání. Hlavním odběratelem FEBIA byla sice Česká televize, nikoli však výhradním. Pro TV Prima vyrobilo V. I. P. – Vlivní lidé (1996-1997, 33 dílů) a 12 odvážných (2004-2007, 49 dílů), pro TV Barrandov vznikl seriál České milování (2009, zatím 26 dílů). FEBIO vedle sérií produkovalo také hodinové dokumenty. Jako příklad uvedu Skutečný život na zámku (1996, r. Ján Sebechlebský), Sedmnáct měsíců Dagmar Havlové (1998, r. Andrea Majstorovičová) apod. FEBIO a Fenič však nezůstali jen u dokumentů. Příkladem tomu může být [film=24969]Česká soda[/film] (1993-1998, 16 dílů), na níž se podílel s [lidi=19571]Igorem Chaunem[/lidi], [lidi=24194]Václavem Křístkem[/lidi], [lidi=22089]Milanem Šteindlerem[/lidi] a [lidi=33584]Petrem Čtvrtníčkem[/lidi]. Obřích rozměrů nabyla i zprvu skromná mezinárodní přehlídka filmu, televize a videa FEBIOFEST, jež funguje od roku 1993. Dnes je známá jako MFF Praha FEBIOFEST a svou návštěvností patří k největším Mezinárodním filmovým festivalům střední Evropy. Do stálého týmu FEBIO patřili [lidi=65297]Alena Hynková[/lidi], [lidi=39087]Ján Sebechlebský[/lidi], Ján Mačuška, [lidi=21843]Olga Sommerová[/lidi], [lidi=22071]Jan Špáta[/lidi], [lidi=101556]Erika Hníková[/lidi], [lidi=35921]Linda Jablonská[/lidi], [lidi=19641]Juraj Jakubisko[/lidi] a mnoho dalších. V dubnu 2006 získal Fenič licenci pro televizní projekci plnoformátové FEBIO TV. Zdroj: Martin Štoll a kolevtiv. Český film režiséři - dokumentaristé.