Lucio Fulci

Lucio Fulci se narodil 17. června 1927 v Římě. Po studiu medicíny pracoval i jako kritik výtvarného umění. Záhy se však stal členem studijní skupiny Experimental Film Studios. Po absolvování působil několik let jako asistent režie, a současně s tím se zabýval psaním scénářů. Jako svůj režijní debut natočil v roce 1959 komedii I Ladri (The Thieves, 1959). Mimo komediální žánr, kterému se věnoval následujících deset let, natočil i např. western Tempo di Massacro (Massacre Time, 1966) ale i např. dobrodružný film Zanna Bianca (White Fang/ Bílý tesák, 1973) a jeho pokračování Ritorno di Zanna Bianca (The Challenge to White Fang/ Návrat Bílého tesáka, 1974). Příklonem k tzv. giallo žánru, nastává, počátkem 70. let zlom v jeho kariéře. Jeho předzvěstí se stal už thriller Una sull‘ altra (Jedna na druhé, 1969), film plný násilí a odvážných nahých scén. Následnými filmy Una lucertola noc la pelle do donna (Ještěrka s ženskou kůží, 1971) a Non si sevizia un paperino (Housátko se netýrá, 1972) se jeho práce stala, po celou následující tvorbu, středem pozornosti cenzurních úřadů. U některých jeho pozdějších filmů by po cenzurním zásahu s filmu mnoho nezbylo a tak pro velkou míru násilí a sexuálních scén, bylo promítání jeho filmů v mnohých státech zakázáno, zejména ve Velké Britínii. S příchodem módní vlny zombie filmů, natáčí Fulci snímek Zombie II (Zombie Flesh Eaters, 1979). I přesto, že měl tento horor o živých mrtvých velký komerční úspěch, a do roku 1982 natočil dalších šest filmů, z nichž nejkontroverznější je Lo Squartatore di New York (Rozparovač v New Yorku, 1982), pracoval vždy s velmi nízkým rozpočtem, což je na jeho filmech patrné. Násilné scény si nedokázal odpustit a tak většina jeho filmů postrádá vše ostatní, absence děje mezi dvěma krvavými událostmi, používání trapně směšných, levných, dekorací a rekvizit apod. V roce 1987 začal natáčet film Zombie III. (1987), volné pokračování jeho předchozího hororu. Ze zdravotních důvodů však byl nucen z natáčení odejít a film dokončil Bruno Mattei. Současně se zhoršujícím se zdravotním stavem klesala i tak špatná úroveň jeho filmů. Do roku 1991 natáčení ještě několik filmů a poté zanechává aktivní činnosti. Lucio Fulci umírá v důsledku těžké cukrovky 13. března 1996. Během své filmové kariéry se mimo režie zabýval i psaním scénářů a občas se objevil, především ve svých filmech, v malých rolích i před kamerou. Násilné scény, charakterizující jeho tvorbu, se objevují i ve filmech jiných autorů, ale tyto jsou většinou vloženy do děje a tvoří součást příběhu, kdežto u Fulciho je násilí středobodem snímku a jednoduchý děj je zcela podružný. I přesto všechno našel mnoho následovníků své „tvorby“. Jedním z jeho obdivovatelů je i režisér Quentin Tarantino. S výjimkou nadšenců hororového žánru, libující si v násilí a různých zrůdnostech, a několika kritiků, jež si kladným hodnocením jeho filmů a hledající umění tam kde není, budují kontroverzní pověst, je jeho filmová giallo tvorba považována za brak nejhoršího kalibru.